Grygarovi je 90. Pořád mluví o vesmíru, bojuje s proutkaři a Putina by nešetřil

Astrofyzik Jiří Grygar patří k nejvýraznějším osobnostem české vědy. Nejen jako badatel, ale především jako člověk, který dokázal nadchnout veřejnost pro poznávání vesmíru. Zažil válku i 40 let totality a dnes slaví 90. narozeniny. Za svůj největší úspěch považuje to, že přivedl k vědě mnoho mladých lidí.

Pro většinu lidí v někdejším Československu byl vesmír dlouho jen vzdáleným a nejasným prostorem nad hlavami – místem, kam v roce 1957 odstartovala Lajka a odkud se o čtyři roky později ozvalo slavné hlášení Jurije Gagarina. Teprve na počátku osmdesátých let začal tento vzdálený svět získávat konkrétní podobu. Jeho krásu, tajemství i zákonitosti přiblížil divákům astrofyzik Jiří Grygar v populárním televizním cyklu Okna vesmíru dokořán.

První díl legendárního televizního cyklu se na obrazovkách objevil v roce 1981. Scénář napsal Vladimír Železný a výtvarný doprovod vytvořil Kája Saudek. Pořad přiblížil astronomii statisícům diváků a stal se jedním z milníků české popularizace vědy. Na televizních obrazovkách mohli diváci Jiřího Grygara vídat až do roku 1998.

Popularizaci vědy přitom považuje téměř za stejně důležitou jako samotný výzkum. Za šíření vědeckého poznání získal řadu ocenění. Patří mezi ně prestižní cena Kalinga od UNESCO, kterou dosud obdržel jako jediný Čech. Učená společnost ČR mu udělila medaili za zásluhy o rozvoj vědy a astronomové mu předali také Nušlovu cenu. Na jeho počest byla pojmenována planetka Grygar, objevená 26. října 1971. Letos získal i prestižní ocenění Nadace Neuron, příznačně za rozvíjení lásky k vědě.

Cesta ke hvězdám

Narodil se v roce 1936 v dnešních polských Dziewietlicích, tehdy německém Heinersdorfu, kde jeho otec sloužil na československé celnici. Dětství mu však už od počátku určovaly dramatické dějiny střední Evropy. „Nebyli jsme tam příliš dlouho, protože Hitler už šílel a vypadalo to, že nás asi Němci zabijí, protože my jsme byli jediná česká rodina v německé vesnici,“ vzpomínal před několika lety pro Paměť národa. Rodina uprchla do Opavy, později do Ostravy. Konec války prožila v Brně.

Už jako dítě měl Jiří Grygar blízko ke knihám a pokaždé si přál stát se tím, o kom právě četl. Když ale po přečtení knihy Vesmír novýma očima oznámil, že z něj bude hvězdář, brali to doma spíše jako dětskou fantazii. Schopnost nadchnout druhé pro poznání se u něj přitom projevovala už v chlapeckých letech. Během pobytu v ozdravovně ve Velkých Losinách dokonce založil astronomický kroužek. „Výsledky astronomie mi připadaly natolik úžasné, že jsem se o tu radost z poznání chtěl podělit s každým, kdo byl v mém dosahu,“ vzpomínal.

Po gymnáziu se spolu se svým nejlepším kamarádem přihlásil na studium matematiky a fyziky na Masarykově univerzitě v Brně. Právě tam mu už v devatenácti letech vyšel první odborný článek. Touha věnovat se astronomii ho však brzy přivedla do Prahy – v roce 1957 přešel na Univerzitu Karlovu a později nastoupil na aspiranturu na hvězdárně v Ondřejově.

Spolu s kolegy z hvězdárny se po dramatických událostech roku 1968 zapojil do různých forem odporu. Na železničních stanicích například přehazovali směrové tabule, aby zmátli sovětské jednotky. „Takže jsme skutečně docílili toho, že nějaká ta brigáda jezdila takto dokola kolem Prahy, protože my jsme dali ty směrníky tak, jako že Praha je tím směrem, tím směrem a oni tu Prahu nemohli najít.“

Pozorování výbuchů hvězd

Na začátku své vědecké dráhy měl Grygar také štěstí na inspirativní lidi. Ještě před maturitou se seznámil s astronomem Lubošem Kohoutkem, s nímž později vytvořil tvůrčí dvojici. „Takže jsem měl velmi dobrou cestu nahoru,“ vzpomínal. Když dokončoval studia, rozhodlo se o instalaci obřího dalekohledu na observatoři v Ondřejově. Právě tam dostal jedinečnou příležitost pozorovat výbuchy hvězd – novy. „Měl jsem jako jediný na světě současně změřená jejich spektra i jasnosti,“ přiblížil.

Během pražského jara získal stipendium na observatoři ve Victorii v Kanadě. Rozhodl se však vrátit do Československa.

Na konci 70. let přešel do Fyzikálního ústavu ČSAV, kde dostal příležitost popularizovat astronomii v televizi. Vedle toho pravidelně vystupoval v rozhlase v pořadech Meteor a Domino a přednášel po celé republice. Právě tehdy se začala rodit jeho role nejznámějšího popularizátora astronomie v Československu. Po roce 1989 byl zvolen předsedou České astronomické společnosti a v letech 1992 až 1997 stál v čele Rady České televize.

Víra, skepse i občanské postoje

Jiří Grygar také nikdy neskrýval svou víru, která u přírodovědce často vyvolává překvapení. Podle něj však mezi vědou a vírou nemusí být rozpor. „Existuje korelace mezi křesťanským náboženstvím a vznikem vědy. Křesťanské náboženství je totiž racionální podobně jako věda,“ napsal ve svém životopisu Dvě století v životě pozorovatele. Zároveň zdůrazňuje, že Boha si nelze představit – stejně jako si neumíme představit například elektron. A kdyby bylo možné jeho existenci vědecky dokázat, přestala by být vírou.

Vesmír otevřel veřejnosti

RNDr. Jiří Grygar, CSc., se narodil 17. března 1936 v Dziewietlicích (tehdy Heinersdorf). Během své kariéry obdržel řadu prestižních ocenění. Například cenu Littera astronomica v roce 2003 za nekonečný seriál Žeň objevů, 28. září 2021 mu předseda Senátu Miloš Vystrčil předal Stříbrnou medaili za celoživotní přínos vědě, 28. října 2023 ho prezident Petr Pavel ocenil Medailí za zásluhy. V lednu 2026 získal prestižní Cenu Neuron za mimořádný celoživotní přínos popularizaci vědy. U široké veřejnosti se zapsal zejména televizním cyklem Okna vesmíru dokořán a dlouholetým působením v rozhlasovém pořadu Meteor.

Skeptický přístup k neověřeným tvrzením ho také přivedl k založení Klubu skeptiků Sisyfos. Ten vznikl jako reakce na porevoluční vlnu různých léčitelů, proutkařů a samozvaných vynálezců, kteří podle Grygara přehlížejí základní principy vědeckého poznání.

Jiří Grygar však neuzavírá svou pozornost jen do světa vědy – s neméně ostrým zájmem sleduje i dění společenské a politické. Když se pro Paměť národa vracel k roku 2014, kdy Rusko anektovalo ukrajinský Krym, nešetřil razancí: „Divil jsem se, jak jednoduše Rusové přebrali Krym. Tam měl dostat Putin do držky. Nedostal, to byla chyba,“ hodnotil bez obalu.

Jeho občanské postoje se promítají i do osobních rozhodnutí. V roce 2016 se například vzdal možnosti získat státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana. O dva roky později se jeho život a práce staly námětem dokumentárního filmu Grygar.

Ocenění však přicházejí i nadále. V roce 2023 mu prezident Petr Pavel udělil medaili Za zásluhy I. stupně a o rok později byl vyznamenán také Pamětním křížem Společnosti Milana Rastislava Štefánika. Grygar tak zůstává osobností, která propojuje vědeckou erudici s výrazným občanským postojem.