reklama
 
 

Grygar: Bez Kopalova zmapování Měsíce by nebyla mise Apollo

4. 4. 2014 18:30
Rozhovor s Jiřím Grygarem o světově uznávaném astronomovi Zdeňku Kopalovi. Bylo by mu 100 let.

Praha/Litomyšl - Profesor Zdeněk Kopal je považován za jednoho z nejvýznamnějších astronomů 20. století. Narodil se před sto lety, 4. dubna 1914, v Litomyšli.

Studoval v Praze a Cambridgi, po dobu své vědecké kariéry působil v USA a Británii. Mapoval například povrch Měsíce, učinil nové objevy ve výzkumu dvojhvězd či kamenných planet.

"Profesor Kopal nabídl NASA dodávku přesných fotografických map povrchu Měsíce. Bez těchto snímků by nebylo možné projekt Apollo uskutečnit," říká o něm známý český astronom Jiří Grygar, jenž se se Zdeňkem Kopalem osobně znal.

Aktuálně.cz: Zdeněk Kopal se v patnácti letech stal členem České astronomické společnosti, v sedmnácti byl spoluautorem první odborné knihy, v osmnácti autorem své vlastní odborné knihy. Má takovýto rychlý start do světa astronomie, či do světa vědy obecně, obdoby?

Jiří Grygar: Je zcela zřejmé, že tak bleskový start do vědeckého bádání byl u nás zajisté naprosto ojedinělý a i ve světě je vzácný. Zdeněk Kopal měl ovšem dobré rádce. Jednak ve svém dědečkovi z matčiny strany Josefu Lelkovi, ale i ve svém otci, význačnému českému romanistovi prof. Josefu Kopalovi.

Když ovšem studentu Kopalovi vyšla v mezinárodním vědeckém časopise jeho první vědecká práce, obdržela redakce od jednoho českého astronoma upozornění, že autor není vědecký pracovník, ale pouhý student gymnázia. Takové podrazy nejsou ani dnes v naší zemi bohužel neznámé.

A.cz:  V encyklopediích se můžeme dočíst, že jeho stěžejní objevy se týkají (kromě tedy výzkumu povrchu Měsíce) "zákrytových proměnných dvojhvězd" a "terestrických planet". Můžete stručně nastínit laické veřejnosti jeho přínos?

Hlavní vědecký přínos pana profesora spatřuji v tom, že položil pevné matematické základy modernímu výzkumu zákrytových proměnných hvězd. To jsou soustavy dvou navzájem velmi blízkých hvězd, které i v soudobých výkonných dalekohledech vidíme jako jediný bod.

Pokud hvězdy kolem sebe obíhají v rovině, která prochází Zemí, pozorujeme však opakované zeslabování jasnosti, když jsou hvězdy vůči pozorovateli během svého obíhání v zákrytu. Tak vzniká světelná křivka, která při správném přístupu poskytne vědcům mimořádně dobré informace o velikosti, a dokonce i hmotnosti a teplotě obou hvězd.

Před Kopalovou érou byl však rozbor těchto světelných křivek založen na grafických nepříliš přesných metodách. Profesor Kopal je radikálně nahradil nesrovnatelně přesnějšími numerickými výpočty na prvních elektromechanických počítačích.

A.cz: Co se mu těmito výpočty podařilo zjistit? 

Vizitka Dr. Jiřího Grygara

Vizitka Dr. Jiřího Grygara

- narodil se v roce 1936

- český astronom a astrofyzik

- významný popularizátor české vědy

- získal celou řadu ocenění, včetně ocenění od UNESCO

- autor více než dvou set odborných prací i celé řady populárně naučných knih a vzdělávacích pořadů

- člen Učené společnosti ČR a člen výboru Českého klubu skeptiků Sisyfos

Podařilo se mu ukázat, že obě hvězdy ve dvojhvězdě se navzájem ovlivňují svou gravitací a také vyzařováním z horkého povrchu. Je-li toto ovlivňování slabší, nazval takové soustavy oddělenými, je-li silnější, jde o soustavy polodotykové a při nejsilnějším ovlivňování hovoříme o kontaktních dvojhvězdách, protože se prakticky navzájem dotýkají.

Tato klasifikace se dodnes používá, protože má hluboké fyzikální příčiny, jež způsobují neobyčejnou rozmanitost projevů těsných dvojhvězd. Stručně řečeno, obecně platí, že nejlepší informace o vzniku a vývoji hvězd získáváme právě pomocí studia proměnných zákrytových dvojhvězd.

A.cz: A co se týče terestrických planet?

O terestrických neboli kamenných planetách sluneční soustavy jakož i o Měsíci pak publikoval rozsáhlé monografie, založené zejména na pozorováních těchto těles prvními generacemi kosmických sond a vzorcích hornin z Měsíce, které přivezli američtí astronauti projektu Apollo.

A.cz: Jak důležité bylo Kopalovo mapování Měsíce pro zdar projektu Apollo?

Profesor Kopal nabídl NASA dodávku přesných fotografických map povrchu Měsíce takříkajíc na klíč. Podrobné snímky se pořizovaly na francouzské horské observatoři Pic du Midi a proměřovaly se pod Kopalovým vedením na katedře astronomie britské univerzity v Manchesteru.

Tehdejší mapy Měsíce totiž neměly rozlišení potřebné pro přípravu bezpečného přistání měsíčních modulů a jejich zpětný start, takže bez těchto snímků by nebylo možné projekt Apollo uskutečnit. NASA Kopalův přínos pro zdar projektu náležitě ocenila.

A.cz: Jak vzpomínáte na jeho první návštěvu Československa v roce 1957 po jeho takřka dvacetiletém pobytu v USA?

Naprosto konkrétně; v té době ještě žili oba Kopalovi rodiče v Praze v rodinném domě poblíž Strahova. A profesor Kopal, jenž opustil Prahu v roce 1938, měl s sebou celou tu dobu klíče od domova, a když přijel z letiště k domu, k mému úžasu vytáhl z kapsy ty klíče a vrátka u zahrady i domovní vchod si prostě odemknul, nemusel na rodiče zvonit.

A.cz: Mohl vám, československým astronomům, předat během této krátké návštěvy dostatečné množství poznatků zahraničních astronomů, aby vaše výzkumy posunul "dál"? Nechal vám tu nějaké písemné materiály, podklady?

Ano, profesor Kopal uměl pracovat snad 18 hodin denně, jeho energie byla nakažlivá. Přivezl nové informace, své vlastní poznámky a všechny nás doslova utahal tím, jak ze sebe chrlil pro nás objevné informace.

A.cz:  Jak komunistický režim začal postupně "legalizovat" osobnost Zdeňka Kopala a jeho dílo?

Vztah režimu k profesoru Kopalovi se podobal těm světelným křivkám zákrytových dvojhvězd. Po roce 1948 sem přijet nesměl, až poprvé v již zmíněném roce 1957, ale to nemohl ještě veřejně vystoupit. To se dařilo až počátkem 60. let a pak zde býval hostem i s manželkou a případně i dcerami. Během světového astronomického kongresu v Praze v roce 1967 zde dokonce u sv. Víta vdával svou dceru.

Pak se však karta obrátila a v období normalizace sem najednou zase nesměl vůbec. Přesto se však podařilo nakladatelstvím Mladá fronta a Academia vydat v té době tři jeho knihy, zejména pak vlastní paměti "O hvězdách a lidech".

A.cz:  Jak vzpomínáte na jeho porevoluční návštěvy Československa? Který zážitek vám nejvíc utkvěl v paměti?

Určitě nejvíce si pamatuji na společnou cestu autem z Prahy do Litomyšle, kde měl v roce 1991 převzít čestné občanství města Litomyšle. Pan profesor nám tehdy po cestě uděloval originální lekce z české historie a geografie.

Ale zvlhly mu oči, když jsme se blížili k litomyšlskému zámku, na jehož ochozu ho vítali trubači slavnostními fanfárami, jako když se vrací král z vítězné bitvy.

 A.cz: Co je z Kopalova odkazu dodnes živé? Na kterých jeho poznatcích světová astronomie dodnes staví?

Kopalova klasifikace dvojhvězd je stále základem veškerého zkoumání dvojhvězd. Připadá mi opravdu neuvěřitelné, jak různorodé mohou být osudy těsných dvojhvězd a co všechno lze z jejich studia díky čím dál dokonalejší astronomické technice i výpočetním možnostem vyvozovat.

Mimochodem, profesor Kopal publikoval také řadu prací věnovaných numerické matematice. Byl velkým příznivcem rozvoje výpočetní techniky po nástupu digitální techniky zpracování informací. Byl ovšem také vynikajícím pedagogem, v Manchesteru vychoval řadu nových vynikajících astronomů často i z rozvojových zemí, takže jeho žáci jsou rozeseti doslova po celém světě.

A.cz: Cítil se profesor Zdeněk Kopal stále Čechem, i když prožil velkou část života v zámoří?

Byl českým vlastencem každým coulem. Nutil například britské i americké nakladatele, aby nechyběl háček nad 'e' v jeho křestním jméně.

A.cz: Na to, jak byl světově proslulý vědec, a na to, jak má Česká republika těchto světově proslulých vědců málo, není podle vás trochu opomíjen?

Nemyslím si, že by Česko mělo málo světově proslulých vědců. Problém je pouze v tom, že to česká veřejnost neví. V roce 1994 byla u nás ustavena Učená společnost ČR, která sdružuje zhruba stovku nejvýznačnějších domácích badatelů. Společnost si ale rovněž volí za své čestné členy zahraniční odborníky, z nichž velkou většinu představují čeští a slovenští vědci působící trvale v cizině, většinou kvůli nedobrovolnému exilu po převratech v letech 1938, 1948 a 1968.

A.cz: Čili další "dobře utajení vědci"?

V Učené společnosti jich bylo postupně zvoleno asi čtyřicet a všechno to jsou osobnosti Kopalova kalibru v nejrůznějších disciplínách přírodních i společenských věd.

Širší veřejnost bohužel o těchto lidech mnoho neví. Minulé totalitní režimy o nich vůbec nehovořily a spíše se snažily, aby jejich jména byla z paměti národa vymazána. To je též případ profesora  Kopala, který odešel do nedobrovolného exilu už po Mnichovu 1938.

autor: Zuzana Hronová | 4. 4. 2014 18:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama