Graffiti na zdech a pomoc vězňů. Příběh muže, který prodal byt a koupil ruinu zámku

Poláky, Zámek, Karlovarsko, Miloš Dempír, bývalý kastelán, majitel, opravuje zchátralý zámek,

Místo, které většina lidí považovala za ztracené, ale bývalý kastelán Miloš Dempír viděl jinak. Prodal svůj byt v Brně a peníze vložil do koupě chátrající památky. |

Foto: Aktuálně.cz - Libor Fojtik

Když Miloš Dempír před šesti lety poprvé přijel k baroknímu zámku Poláky, připomínal spíš ruinu než památku. Okna byla pryč, střechy se propadaly a areál zarůstal nálety. Co se dalo, vandalové rozkradli. Místo, které většina lidí považovala za ztracené, ale bývalý kastelán viděl jinak. Prodal svůj byt v Brně a peníze vložil do koupě chátrající památky.

„Zámek byl úplně neznámý, zarostlý jako v Šípkové Růžence. Dokonce i lidé z okolí dnes říkají, že o něm dřív vůbec netušili,“ vzpomíná šestačtyřicetiletý Miloš Dempír. Už na první pohled je patrné, jakou proměnou místo prochází. Polovina přední fasády září novotou, zatímco druhá část stále připomíná, v jakém stavu zámek ještě nedávno byl. „Každý rok se udělá kousek fasády. Není to tak, že by se najednou investovala řada milionů a byl hotový celý zámek,“ říká.

Právě takový je ostatně i příběh celé obnovy – rok po roce, krok za krokem, Dempír se snaží zámku vrátit život a jeho původní důstojnost.

Zámek je tak místem kontrastů. V některých místnostech už návštěvníky vítají pečlivě zrekonstruované interiéry v duchu první republiky, o pár kroků dál je vidět syrová stopa nedávné minulosti: graffiti na stěnách, díry v kamenném zdivu nebo chybějící schodiště na půdu, které odnesli vandalové. „Mou vizí je, aby byl zámek místem proměn. Když se sem lidé vrátí, pokaždé uvidí něco nového – ale zároveň uvidí, že se tu pořád pracuje,“ říká majitel.

Místo bytu zámek

Láska k historickým památkám provází Miloše Dempíra od dětství. „Když mám volno, jedu se podívat na jinou památku,“ směje se. Už jako kluk věděl, že chce jednou pracovat jako kastelán, a skutečně se mu to splnilo.

Pochází z Moravy a velkou část profesního života spojil s hradem Svojanov, kde dlouhá léta působil jako kastelán. Právě tam se naplno ponořil do práce, která ho nejvíc naplňuje – obnovy historických staveb. „Na Svojanově se celou dobu opravovalo. Na začátku nebyl hrad v úplně dobrém stavu. A mě právě bavilo to budování, ty opravy a obnovy,“ vzpomíná.

Postupem času ale začal cítit, že jeho role se naplnila. „Když se stav stabilizoval, měl jsem pocit, že už tam nebudu pro památku takovým přínosem. Neměl jsem potřebu zůstat někde jen proto, abych tam dožil do důchodu. Chtěl jsem ještě zkusit dokázat něco nového,“ vysvětluje své rozhodnutí posunout se dál.

V té době také vlastnil nevyužívaný byt v Brně. A právě tehdy začala vznikat myšlenka, která nakonec změnila jeho život. „Říkal jsem si, že v tom je potenciál, že bych ty peníze mohl využít smysluplně. Vize byla jednoduchá: zachránit jeden opuštěný malý zámeček,“ říká s úsměvem. Hledání ale nebylo snadné a trvalo několik let. Chátrajících objektů je sice v Česku dost, složitější to však bývá s jejich majiteli. „Někdy objekt nabízeli k prodeji, ale pak si to rozmysleli, měnili podmínky nebo byla problém cena,“ popisuje.

O zámku v Polákách přitom věděl už dlouho. Hlavní překážkou byla vzdálenost – téměř tři sta kilometrů přes celou republiku. Nakonec ale převážilo jiné hledisko. „Řekl jsem si, že když tam člověk chce jednou bydlet, tak je vlastně jedno, jak daleko to je.“

Smutná historie

Zámek, který za necelé čtyři miliony korun koupil, však byl v havarijním stavu. „Částečně pořád je,“ dodává s nadsázkou, když nás spolu se svým psím společníkem Maxem provádí po areálu. Jedna z budov byla zřícená, na dalších se propadaly střechy nebo stropní konstrukce. Místo ho však okamžitě zaujalo především svou autenticitou.

„Zámek byl překvapivě památkově hodnotný. Máme tu nezvykle velké množství původní výzdoby,“ říká a ukazuje na zdobení nade dveřmi, původní dlažby a kousky zachovalých původních maleb. Zámek totiž nikdy neprošel zásadní modernizací ani přestavbou, zhruba z devadesáti procent zůstal v autentickém stavu.

Zobrazit
28 fotografií

Historie zámku po roce 1948 přitom nebyla příliš šťastná. Po znárodnění připadl státnímu statku. V budově vznikly byty, kanceláře i archiv, o systematickou údržbu se ale nikdo nestaral. Budovy postupně chátraly a v roce 1986 byl zámek definitivně vyklizen. Plánovaná rekonstrukce se nikdy neuskutečnila.

Po roce 1989 se objekt vrátil potomkům původních majitelů, kteří ho kvůli špatnému stavu prodali italské firmě. Ta měla víc než o samotný zámek zájem o pozemky. Opuštěná budova se brzy stala cílem vandalů. „Lidé vyřezávali trámy z barokních krovů, takže se začaly propadat střechy. Bortily se komíny, zmizela okna i schodiště na půdu. Zámek se pomalu měnil v ruinu,“ popisuje Dempír. Zmizel dokonce i soubor historických kachlových kamen. „Nezůstala ani jedna jediná,“ dodává.

Každý rok se udělá kus práce

Když se Dempír do obnovy pustil, jeho první kroky směřovaly k zajištění statiky. Tehdy ještě pracoval jako kastelán na Svojanově a do Poláků dojížděl ve volném čase. Začínalo se krovy a střechou, chyběla řada konstrukčních prvků, místy hrozilo zřícení a některé prostory byly doslova životu nebezpečné.

„Zlomový moment byl, když dovnitř přestalo zatékat. Dřív když pršelo, všude jsme měli kýbly, nádoby,“ vzpomíná. Postupně se doplnila okna – vandalové je dříve rozházeli po areálu nebo připravili na spálení. Následovaly opravy fasád. Opravena už je také vila, která dnes slouží jako zázemí a v níž majitel zároveň bydlí.

Cílem je vrátit objekt do období první republiky. Právě od vnuka tehdejších majitelů má dnes Miloš Dempír k dispozici cenné dokumenty i dobové fotografie, které mu slouží jako vodítko při rekonstrukci.

Práce na zámku ale občas odhalí i nečekaná překvapení. „Největším pokladem jsou dva barokní záklopové stropy. Nikdo nevěděl, že tam jsou – byly schované pod dalšími stropy. Dnes jsou už obnovené,“ říká.

I období chátrání je historie zámku

Z interiérů je zatím kompletně opraveno pět místností v jižním křídle: společenský salon, dámský salon, dětský pokoj, pokoj komorné a ložnice. Většinu nábytku majitel koupil z okolních starých domů. „Myšlenka byla, aby to bylo zařízení, které dříve používaly prvorepublikové bohaté rodiny v tomhle kraji,“ vysvětluje.

Některé prostory ale Dempír záměrně ponechává v původním stavu, zatímco čekají na svou rekonstrukci. Ve východním křídle tak stojí krásný historický nábytek v místnosti, kde jsou na zdech stále graffiti a opadává omítka. „Chceme, aby lidé nezapomněli, že i období chátrání je součástí historie zámku,“ vysvětluje Dempír.

Na obnově se podílejí také dobrovolníci, stejně jako vězni z nedalekého Nového Sedla. „Myslím, že i pro ně je to důležité. Mohou poznat zámek a mají pocit, že za nimi zůstane kus práce,“ říká. V zimě pomáhají především s úklidem a opravami v interiérech, v létě pak s pracemi venku nebo v zámeckém parku.

Obrovskou energii nám dodávají spokojení návštěvníci

Dnes už zámek Poláky opět ožívá. Otevřel v roce 2024 a počet návštěvníků každoročně roste. S provozem pomáhá především rodina a přátelé. „Mamka prodává na pokladně lístky, někdy pomáhá kamarádka z obce. Občas také provádí,“ popisuje Dempír.

Na zámku se konají koncerty, hrané prohlídky, kulturní akce nebo například setkání historických automobilů a moskvičů. „Největší radost mám ze spokojených návštěvníků. Dodají vám obrovskou energii pokračovat dál,“ říká. „Vážíme si každého, kdo si k nám najde cestu.“

Další etapa obnovy čeká hospodářské budovy. Právě tam by chtěl Miloš Dempír vybudovat muzeum historických motocyklů a také expozici věnovanou zaniklým památkám severních Čech. „Myslím, že je to dluh naší doby. Ty památky už nevrátíme, ale můžeme je alespoň připomenout – dokumentací, modely nebo příběhy,“ uzavírá.