Umělecká fikce. Ilustrační obrázek vytvořený pomocí umělé inteligence. | Foto: Aktuálně.cz / Umělá inteligence / A. I. / Dall E3 a Midjourney / Prompt engineering: Dan Poláček

Pod skalpelem: Rozporuplné pitevní zprávy a vědecké otazníky

Dvě klíčová zvířata, jejichž zabití bylo spojováno s koncem útoků, prošla pitvou a zanechala po sobě fascinující, avšak nejednoznačné vědecké svědectví. Tyto dobové pitevní zprávy jsou jedinými fyzickými důkazy, které máme, a jejich analýza odhaluje, proč záhada bestie přetrvala tak dlouho.

První zprávu sepsal královský chirurg po zabití velkého vlka Françoisem Antoinem v září 1765. Tento vlk z Chazes, jak byl nazván, byl impozantní exemplář. Měřil 1,7 metru na délku, vážil 60 kilogramů a v kohoutku dosahoval výšky 80 centimetrů. Sám Antoine, zkušený lovec, ve zprávě uvedl slova, která se stala slavnými: "Nikdy jsme neviděli většího vlka."

Přestože byl neobvykle velký, pitva provedená chirurgem Boulangerem ze Saugues ho identifikovala jako běžného šedého vlka. Důležité je, že několik přeživších, včetně Marie-Jeanne Valetové, zvíře identifikovalo na základě jizev, které mu sami způsobili při předchozích útocích. Vlk byl následně vycpán a triumfálně vystaven ve Versailles, čímž se případ pro monarchii oficiálně uzavřel.

Druhá, mnohem kontroverznější zpráva, vznikla po zabití zvířete Jeanem Chastelem v červnu 1767. Tuto zprávu, známou jako Marinův protokol, sepsal královský notář Roch-Étienne Marin a pitvu provedl opět chirurg Boulanger. Toto zvíře bylo menší než to předchozí, ale jeho popis byl mnohem podivnější. Zpráva uvádí, že se jedná o zvíře, které nám připadá jako vlk, ale mimořádné a velmi odlišné svým vzezřením a proporcemi od vlků, kteří se v této zemi vidí.

Dokument popisoval monstrózní hlavu, neobvyklou membránu v očích pravděpodobně mžurku, směsici barev srsti červená, šedá, bílá a neobvyklou kostru, která měla umožňovat větší rotaci těla. Identitu tohoto tvora potvrdilo přes 300 svědků, kteří přišli zvíře spatřit do zámku Besques, kde bylo vystaveno. Jeho osud byl však neslavný. Po vystavení bylo tělo posláno do Versailles, ale kvůli pokročilému rozkladu a nesnesitelnému zápachu ho král nebo Buffon odmítl a bylo pohřbeno na neznámém místě.

Hlavním problémem pro moderní výzkum je, že se žádné ostatky nedochovaly. DNA analýza, která by mohla definitivně určit druh a zda nešlo o hybrida, je nemožná. Rozporné popisy obou zvířat vedou k otázce, zda neútočilo více druhů predátorů nebo zda rozdíly nebyly způsobeny subjektivním vnímáním a pokročilým rozkladem druhého těla.

Moderní vědecké analýzy, jako práce Françoise-Louise Pélissiera z roku 2021, se na základě morfologických popisů přiklánějí k teorii, že mohlo jít o italského vlka Canis lupus italicus, který se vyznačuje načervenalou letní srstí a tmavými pruhy, což by odpovídalo svědectvím. Věda tak nabízí plausibilní řešení, ale bez fyzických důkazů zůstává poslední slovo zahaleno tajemstvím.