Co má společného Einsteinův mozek a Napolenovo přirození? Těla slavných fascinují

ČTK ČTK
9. 7. 2024 15:33
Patolog, který ukradl Einsteinův mozek, kněz, jenž si nechal Galileův prst, nebo Che Guevarovy ruce, které procestovaly svět. Části těl slavných osobností fascinují sběratele od nepaměti. Moderní relikvie si našly cestu do muzeí po celém světě. A jak velký byl ve skutečnosti Napoleonův penis? Ptá se ve svém textu německý týdeník Der Spiegel.
Foto: Aplikace Deep Nostalgia

Když 18. dubna 1955 v nemocnici v Princetonu zemřel na vnitřní krvácení Albert Einstein, mělo být podle jeho přání jeho tělo spáleno, "aby se k jeho kostem lidé nechodili modlit", řekl vědec svému životopisci Abrahamu Paisovi. Avšak když tělo procházelo žárem, chyběl Einsteinův nejdůležitější orgán - mozek.

Dnešní Einsteinova nadace v Berlíně to nazývá krádeží. Když totiž šéf patologů princetonské nemocnice Thomas Harvey otevřel Einsteinovu lebku, vyňal jeho mozek a naložil ho do formalínu, odnesl si vzácný materiál domů, stejně tak jako Einsteinovy oči.

Zpětně si patolog nechal k takovému zákroku dát svolení od Einsteinova syna Hanse Alberta a ujistil ho, že mozek jeho otce bude používán výlučně na vědecký účely. Očividně však chtěl Harvey vědcův mozek zkoumat, aby zjistil, v čem byl myslící orgán otce teorie relativity tak výjimečný a v čem tkvěla jeho genialita.

Zpočátku vědci neobjevili žádné zvláštnosti, ale teprve pokročilejšími metodami zkoumání v 80. letech 20. století objevili řadu abnormalit. Například velké množství gliových buněk, neobvykle široké temenní mozkové laloky a velmi silné kalózní těleso, které spojuje obě mozkové hemisféry. Zda je to odpověď na otázku původu Einsteinovy inteligence, však zůstává sporné.

Možná právě souhra různých speciálně konstruovaných oblastí Einsteinova mozku způsobila, že byl tak chytrý. Každopádně Harvey si části Einsteinova mozku ponechal pod svým psacím stolem až do své smrti v roce 2007 v 94 letech. Části tkáně Einsteinova mozku se v současnosti nachází v držení lékařského Mütterova muzea ve Filadelfii.

Špatně ošetřená tkanička z jelení kůže

Vojevůdce, vládce a císař - tak vešel do historie Napoleon Bonaparte. Na jaké části jeho těla měli obdivovatelé po jeho smrti zálusk? Překvapivě to nebyla ruka, kterou Napoleon typicky na portrétech držel založenou v košili, ale jeho penis. Když v exilu na ostrově Svatá Helena v roce 1821 zemřel, uřízl mu při posmrtné pitvě lékař penis, domnívá se historik a autor Tony Perrottet. Nedopatření nebo úmysl? To ještě doteď není vyjasněné. Napoleonův úd údajně následně převezl kněz na Korsiku, kde jeho stopa zmizela.

Avšak v roce 1927 byl artefakt prezentovaný jako Napoleonův penis senzačně představen v New Yorku veřejnosti. Novinář magazínu Time ho zklamaně označil za "špatně ošetřenou tkaničku z jelení kůže". Jiné noviny ho prý označily za "scvrklého úhoře".

"Penis získal jakýsi mytický status, přepravován v malé kožené krabičce a vysušený na vzduchu. Nebyl totiž namočený ve formalínu, vypadal trochu jako sušené maso," uvedl v roce 2008 historik Perrottet. Penis pak prošel rukama několika sběratelů. Podle deníku Washington Post forenzní analýzy před několika lety potvrdily, že jde o penis. Nebylo však možné určit, zda skutečně patřil Napoleonovi.

Rakev s 2,5milimetrovou vrstvou olova

Když zemřela na začátku července 1934 geniální vědkyně Marie Curie-Sklodowská ve francouzském městě Passy, nikdo si nedovolil se její mrtvoly ani dotknout, natož oddělit nebo ukrást některé její části. Dvojnásobná držitelka Nobelovy ceny objevila radioaktivní polonium a radium, vystavujíc se u toho neustále nebezpečnému záření, které bylo příčinou jejího úmrtí na vzácnou nemoc kostní dřeně.

Když bylo tělo Curie-Sklodowské v roce 1995 exhumováno, zjistilo se, že rakev vědkyně byla pokrytá 2,5milimetrovou vrstvou olova. Měření záření podle britského časopisu o historii radiologie ale ukázalo jen nízkou úroveň ozáření. Přibližně 60 let po smrti se tělo Curie téměř nerozložilo. Nakonec bylo převezeno do pařížského Panthéonu, pohřebiště slavných francouzských osobností. Věci Curie, jako například zápisníky, jsou však stále radioaktivní a jsou uloženy ve speciálních olověných schránkách ve francouzské Národní knihovně.

Galileo Galilei dnes návštěvníkům muzea vztyčuje prostředníček. Galileovo muzeum ve Florencii vystavilo prst tohoto inženýra, matematika a vzdělance. Galileo si za svého života znepřátelil církev, protože svými pozorováními potvrdil, že Země obíhá kolem Slunce, a nikoliv naopak.

Když měly být o téměř 100 let později jeho ostatky přeneseny do velké hrobky, využil toho zřejmě badatel a kněz Anton Francesco Gori. Z Galileovy kostry, která byla později vystavena ve slavné Medicejské knihovně sv. Vavřince ve Florencii, údajně odřízl prostředníček. Od té doby prostředníček putoval po několika muzeích.

Guevarovy ruce

"Amputujte mu ruce," zněl příkaz, když 9. října 1967 nechal vládce Bolívie René Barrientos Ortuno popravit Che Guevaru, nejslavnějšího partyzána na světě. Oficiální vysvětlení znělo, že tak bude snazší porovnat otisky prstů s otisky na Guevarových argentinských dokladech. Ruce měly být ve skutečnosti zničeny na Barrientosův příkaz. Ministr vnitra Antonio Arguedas, tajný obdivovatel Che Guevary, si je však vzal domů ve sklenici naplněné formalínem.

Později Guevarovy ruce putovaly přes půl světa do Moskvy a nakonec na Kubu k Che Guevarovu starému příteli Fidelu Castrovi. Castro byl prý velice dojatý. Kde přesně se na Kubě ruce Ernesta Che Guevary dnes nacházejí, je státním tajemstvím.

Kousek "duše" do zkumavky

Světoznámý vynálezce Thomas Edison o žádnou část svého těla po smrti nepřišel, co mu ovšem bylo odebráno, byl kousek duše do zkumavky. Tedy jen v případě, že člověk věří, že s posledním výdechem opouští tělo i jeho duše. Když Edison 18. října 1931 ve svém domě v New Jersey umíral, odebral jeho syn Charles kousek "duše" do zkumavky, kterou věnoval Henry Fordovi - příteli a obchodnímu partnerovi jeho otce. Ford si darovanou zkumavku ponechal a spolu s dalšími upomínkami na Edisona uchoval, nyní jsou artefakty vystaveny ve Fordově muzeu v Michiganu.

Mezi dalšími relikviemi, které příznivci slavných zločinců zkoumali a uctívali i po jejich smrti, je například Leninův mozek či lebka Josefa Mengeleho. Slavnou částí těla už ne tak slavné osobnosti je ale například také nervová soustava Harriety Colesové, na které docent anatomie Rufus Weaver demonstroval podobu lidského systému nervů. Obrázky tohoto nervového systému se prý objevily ve stovkách učebnic, laboratořích a ordinacích lékařů. Weaver byl za svůj úspěch oslavován, ale dlouho nebyl původ tohoto učebnicového materiálu široké veřejnosti znám.

 

Právě se děje

Další zprávy