"Nominaci jsme tehdy samozřejmě neznali, trenér Ivan Hlinka odjel do Ameriky shodou okolností zhruba ve stejném termínu jako my a teprve ji chystal. S kolegou, sportovním redaktorem Karlem Knapem se nám ji ale podařilo velice dobře odhadnout, jak se později ukázalo," říká dnes Herbert Slavík.
"Měli jsme tehdy v plánu navštívit tři místa a chtěli jsme vidět, jak trénují naši hráči, setkat se s nimi a podívat se i na jejich zápasy v NHL," říká fotograf, který v současnosti pracuje na volné noze a má za sebou mimo jiné řadu výpravných fotografických knih.
Cesta začala v Pittsburghu, kde hrála tehdy naše největší hvězda, tedy Jaromír Jágr. A s ním Martin Straka, Jiří Šlégr a Robert Lang. "Potenciálních kandidátů na nominaci tam bylo tehdy asi nejvíc," vzpomíná Slavík. "Nakonec také všichni do Nagana odjeli," dodává. V zápase proti Philadelphii pak měli možnost vidět i Petra Svobodu. "Toho tehdy v Čechách nikdo dlouho neviděl, protože v osmnácti odešel hrát do Ameriky a tam se proslavil. Za naši reprezentaci ale v té době neodehrál ještě ani jeden zápas," říká Slavík. Právě Svoboda pak rozhodl olympijské finále s Ruskem.
Zcela prázdné Buffalo fotografa překvapilo
Z Pittsburghu se fotograf přesunul autem do Buffala za Dominikem Haškem a Richardem Šmehlíkem. Sázka na ně také vyšla, i oni pak byli na olympiádu nominováni. "Když si ale vzpomenu na Buffalo, to první, co se mi vybaví, nejsou hokejisté, ale totálně prázdné ulice a město, které vypadalo, jako by se všichni někam odstěhovali. Přijeli jsme tam totiž v den Díkůvzdání (23. listopadu), všechno bylo zavřené a město jako bez života," popisuje svůj zážitek Herbert Slavík. "Nemám zvlášť v oblibě New York, který byl naší další zastávkou, ale musím říct, že tehdy v Buffalu jsem na něj těšil," dodává.
V New Yorku hrál za Islanders Robert Reichel. "Povedlo se nám tak nafotografovat dalšího klíčového hráče, který pak v Naganu rozhodl zápas s Kanadou v samostatných nájezdech," vzpomíná Herbert Slavík.
Portrét Wayna Gretzkého
Během domluvených návštěv měli možnost setkat se s českými hráči, vidět jejich tréninky i zápasy. "Mám třeba fotky toho, jak se Jaromír Jágr věnoval na tréninku žákům," konstatuje fotograf. "Měl jsem akreditaci i na zápasy NHL, díky té jsem se dostal, kam jsem potřeboval, a po zápasech jsem měl možnost komunikovat s hráči. Vzpomínám si, že jsem si tehdy odchytil Wayna Gretzkého, který mi u šaten pózoval pro portrét. Bylo pro mě příjemným překvapením, že tam měli k novinářům opravdu profesionální a vstřícný přístup. Když viděli, že mám akreditaci, vycházeli mi vstříc i slavní američtí nebo kanadští hráči."
Focení na film, kufr chemikálií a stres v Naganu
Bylo to všechno ještě v dobách, kdy se fotografovalo na film. "Fotil jsem už tehdy se zrcadlovkami Canon a za zápas jsem spotřeboval zhruba tři nebo čtyři kinofilmy," říká Herbert Slavík. To je zhruba sto až sto čtyřicet snímků - číslo, které je v dnešní době digitálních fotoaparátů až neuvěřitelně nízké, fotograf tehdy musel podstatně víc zvažovat, kdy stiskne spoušť.
Byly to pak právě olympijské hry v Naganu, kde firmy Canon a Kodak představily světovým fotografům první digitální zrcadlovku. "Ale byla to tehdy jen ukázka, i tam jsme ještě fotografovali na film," vzpomíná Slavík. Když čeští hokejisté vyhráli, znamenalo to pro něj obrovské nervy.
"Věděl jsem, že kdy naši vyhrají, bude obrovský zájem o fotky, takže musím co nejdříve vyvolat filmy. Do Nagana jsem si tehdy přivezl kufr chemikálií, které jsem na to potřeboval. Po finále jsem hned odjel do hotelu a v koupelně jsem filmy vyvolal. Do toho mi pořád zvonil telefon, kde jsou ty fotky - redakce tehdy chystala zvláštní odpolední vydání novin a potřebovaly je co nejdříve. Jakmile byly filmy vyvolané, začal jsem je skenovat. Když jsem je pak odeslal, zůstal jsem ve stavu, kdy jsem se určitou dobu nebyl schopen ani pohnout," vypráví Herbert Slavík.
Byla to první olympiáda, ze které pak udělal fotografickou knihu. Byl o ni obrovský zájem a vlastně tím odstartovala série mých fotografických publikací z olympiád," říká Slavík.
