"Cestování po Československu splnilo všechna má očekávání. Měl jsem štěstí na dobré počasí a země byla krásná," pochvaloval si svoje zážitky z léta roku 1976 nizozemský fotograf Ard Hesselink. Tehdy strávil část své dovolené a svoji vůbec první cestu spojenou s fotografováním v Československu.
Pobyt původně plánovaný na celé dva měsíce si zkrátil na pouhých 14 dní. "Reakce místních a komunikace s nimi pro mě byly nepříjemným překvapením. Měl jsem pocit, že většina lidí, na které jsem narazil, se mě bála a nevěřila mi. Jako by se báli komunikovat s cizincem," zavzpomínal v rozhovoru pro Aktuálně.cz loni v listopadu.
I přesto ale svoji výpravu do země východního bloku považuje za jednu z nejinspirativnějších v životě. "Rozhodl jsem se teď po těch letech projít svoje archivy a naskenovat všechny fotky, které jsem v roce 1976 v Československu pořídil. Pro všech 130 fotek jsem vytvořil i speciální blog," píše Hesselink.
Československo zachytil na barevný diapozitiv. Snímky na blogu rozdělil do jedenácti sekcí - města, Krumlov, neznámá města, farmy a venkov, Praha, pražská okna, pražská okna a dveře, zámky a paláce, na cestě a komunismus.
V poslední zmíněné kategorii se mu podařilo zachytit tehdejší předvolební atmosféru, jihočeská města polepená budovatelskými plakáty. V roce 1976 se konaly volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a současně i do České a Slovenské národní rady.
"O tom, že se konají volby, jsem neměl ani tušení. Předvolební plakáty mě pravděpodobně zaujaly grafikou a socialistickými symboly. Jinak řečeno mi šlo spíš o estetiku než o politiku," přibližuje.
Okna a dveře, obzvlášť ty staré a rozbité, na nichž jsou na první pohled vidět dlouhá léta používání, ho fascinují dodnes. "Fotil jsem je na mnoha místech nejenom v Československu. Jsou pro mě takovým symbolem zvědavosti a pohostinství," vysvětluje svoje nadšení pro zachycení oken a dveří. Desítky jich vyfotil v Českém Krumlově nebo v Praze.
V Československu fotil všechno, co viděl, aniž by ale soudil stav, v jakém se domy a některá místa tehdy nacházely. "Obecně dávám přednost místům, na nichž je patrný život a na první pohled mohou působit zanedbaně, před těmi, která působí spořádaně, čistě a mnohdy až sterilně," uzavírá.
Právě proto si tehdy zamiloval jižní Čechy, které mu připadaly inspirativnější než upravené Rakousko.
