Když byl fotograf Moulin v roce 1851 potrestán měsíčním žalářem, soudce to odůvodnil slovy: "Obrázky jsou to tak obscénní, že už pouhé vyslovení jejich názvů by mohlo být považováno za krajně pobuřující."
Dnes už je ovšem všechno jinak. Jak uvádí kurátoři Metropolitního muzea umění v New Yorku, dnes Moulinovu práci považujeme za umění, nikoliv za erotiku. "Místo budoárových propriet a provokujících póz, typických pro ručně kolorované pornografické daguerrotypie té doby, zobrazil Moulin tyto dvě ženy s lehkostí, jako by si ani nebyly vědomy své nahoty - podobně, jako je to třeba u Botticelliho Venuše," píší v komentáři ke snímku.
Fotografie, která vypovídá o změně postojů společnosti k nahotě, je velká zhruba 14×11 centimetrů a pochází z Rubelovy kolekce, kterou muzeum získalo v roce 1997. Byla už součástí několika výstav, nyní je však uložena v depozitáři a není k vidění v žádné z expozic muzea.
Fotograf Moulin začal být známý v roce 1849, kdy si otevřel ateliér na Montmartru v Paříži. Pořizoval tam mimo jiné i daguerrotypie nahých žen. Jeho snímky ovšem daleko přesahovaly meze toho, co bylo pro společnost přijatelné. Zasáhla policie a v roce 1851 během zatýkání Moulinovy obscénní fotografie zabavila.
Po propuštění z vězení Moulin pokračoval ve fotografování aktů, ovšem jak se traduje, nechal si udělat v ateliéru zadní dveře, aby ho dokázal vždy včas vyklidit před policisty. Později nafotil rozsáhlý dokument o francouzské architektuře v afrických koloniích, na této zakázce však již pracoval s přímým požehnáním francouzské vlády.
