reklama
 
 

Vaše země byla krásná, ale všude byl cítit strach z Ruska, vypráví nizozemský fotograf

2. 11. 2017
Návštěva Československa v roce 1976 splnila všechna jeho očekávání. Zamiloval se do zdejší krajiny, malých vesnic i velkých měst. Obzvlášť ho fascinovaly stopy minulosti, které tehdy v jeho rodném Nizozemsku pomalu mizely. V překrásné zemi plné historie ale narazil také na strach místních lidí. "Jejich reakce a komunikace s nimi pro mě byly nepříjemným překvapením. Měl jsem pocit, že většina lidí, na které jsem narazil, se mě bála a nevěřila mi. Jako by se báli komunikovat s cizincem," vypráví v rozhovoru pro Aktuálně.cz nizozemský fotograf s tím, že to zřejmě souviselo s rušivou všudypřítomností Ruska.
Doporučujeme

"Cestování po Československu splnilo všechna má očekávání. Měl jsem štěstí na dobré počasí a země byla krásná. Měl jsem možnost vyfotit krásná města a vesnice, hrady a další zajímavá místa," vypráví svoje zážitky nizozemský fotograf Ard Hesselink, který v roce 1976 trávil část své dovolené v Československu.

Přírodu, města, vesnice a lidi naší země poznával na kole a vlastně šlo o jeho vůbec první cestu spojenou s fotografováním. Na tuto příležitost vzpomíná rád dodnes a v rozhovoru pro Aktuálně.cz ji popisuje jako jednu z těch nejinspirativnějších ve svém životě.

Svoji cestu začal týdenním pobytem v Praze, kde bydlel v domě otcova přítele. "Všechny ty památky, překrásné starobylé ulice, nádherná starodávná okna a dveře mě doslova uchvátily," vypráví a nezapomíná vychválit ani české pivo. Sedm dní strávených v hlavním městě ho natolik nadchlo, že měl v plánu se fotografování v Československu věnovat i v budoucnu.

Výlet byl pro něj nakonec zklamáním a po dvou týdnech ho předčasně ukončil a zamířil do Rakouska. "Reakce místních a komunikace s nimi pro mě byly nepříjemným překvapením. Měl jsem pocit, že většina lidí, na které jsem narazil, se mě bála a nevěřila mi. Jako by se báli komunikovat s cizincem," upřesňuje s tím, že je si jist, že to souviselo s rušivou všudypřítomností Ruska. 

V normalizačním Československu se cítil osamocen, přesto se našel jeden odvážlivec, mladík zhruba jeho věku, který ho pozval do svého domu. "Strávili jsme spolu velmi příjemný večer, během kterého mi vysvětlil obtíže života pod ruským dohledem," vypráví. 

Řada lidí ho podle mladého muže považovala za občana NDR a báli se, že hledá možnost útěku za železnou oponu. "I když jsem byl vaší zemí okouzlen, padala na mě samota. Obzvlášť pak poté, co jsem si prohlédl skutečnou železnou oponu s ostnatými dráty, pozorovacími věžemi a hlídacími psy na jižních hranicích s Rakouskem," popisuje svoje dojmy.

Během dvou týdnů stačil navštívit kromě Prahy například Zvíkov, Blatnou, Milevsko, Tábor, Bechyni, České Budějovice nebo Český Krumlov. Fotil nejenom lidi, i když pořídit portrét místních bylo velmi obtížné, ale zalíbení našel například i v zachycení výtvarně pojatých dětských hřišť. 

Na snímky z Československa časem pozapomněl. Život jim opět vdechl v roce 2005, kdy začal svůj archiv digitalizovat a postupně zveřejňovat na Flickru. Tam si snímků v roce 2011 všimla původem česká fotografka Jindra Noewiová, v současnosti žijící na Floridě.

"Upozornila mě tehdy, že místa, která jsem v 70. letech zachytil, se velmi změnila, a slíbila, že se je pokusí znovu vyfotit, což uskutečnila v roce 2013. Její snímky společně s těmi mými tvoří nádherný soubor s názvem TimeTravel," dodává.

Právě snímky z Československa podle něj v současnosti patří na jeho Flickru k těm nejprohlíženějším.

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama