reklama
 
 

V české módní fotce chybí vkus a originalita. Kochám se v zahraničí, říká fotograf Jiří Šujanský

2. 7. 2017
Jiří Šujanský je fotografem, který se ani trochu nebojí experimentovat, bořit hranice a dotahovat míru extravagance do dokonalých extrémů. Aby jeho tvorba nebyla zapomenuta a nesklouzla do klasiky stereotypu, spolupracuje s designéry, kteří maximálně souznívají se způsobem jeho tvorby. "Rafinovaná a hravá scéna je vždy o mnoho zajímavější, než když jenom holka stojí a ukazuje boty nebo kabelku. Účel je nepřekročit nějaké meze a zaujmout," dodává v rozhovoru.

Modelky na vašich snímcích mrkají, dělají potrhlé výrazy, otevírají pusu a tak dále. Je tohle všechno ve světě fotky "přípustné"?

Přípustné je cokoliv, pokud u toho modelky vypadají dobře, výraz nebo póza je nezesměšňuje, ani neponižuje. Fotky musejí žít. Vytváření "paňďuláčků" bez sdělení mě vyloženě nebaví.

Jiří Šujanský

www.sujansky.cz

Facebook:facebook.com/sujansky/

Fotografická technika (značka): Sony, Carl Zeiss, Fomei

Když pracujete s profesionálními modelkami, a pak po nich chcete takovéto bláznivé pózy, gesta a grimasy, bývají s tím "v pohodě"?

Jak budou fotky vypadat, se domlouvá vždy dopředu, takže modelky i modelové vědí, do čeho jdou. Samozřejmě znají i mé portfolio. Zároveň netlačím na pilu, když jim takový způsob focení není vlastní, nechám to být. U focení se ale taková uvolněná atmosféra vytváří postupně, není to tedy o tom, že by skupinka lidí netrpělivě čekala na výraz modelky.

Pro vaše fotografie jsou charakteristické i poměrně výrazné barvy. Rád si hrajete s barevnou kompozicí?

S barevností experimentuju neustále. Rád zkouším, co snese monitor. Při jedné z posledních zakázek byl docela problém takové barvy i vytisknout.

Nadměrné užívání výrazových prostředků, ať už je to barva nebo gesta a mimika, mohou odvádět pozornost od samotného módního sdělení. Jak poznáte, kde je ta hranice, která zamezí rušivému dojmu?

Taková hranice je nedefinovatelná, je to věc citu a osobního vkusu. Rafinovaná a hravá scéna je vždy o mnoho zajímavější, než když jenom holka stojí a ukazuje boty nebo kabelku. Účel je nepřekročit nějaké meze a zaujmout.

Co podle vás dokáže černobílá fashion fotka, a barevná už ne?

Na černobílých fotografiích musí vynikat tvary a funguje dramatické kontrastní světlo. "Plytká šedivka" většinou nikoho neosloví. Když jde například o tvarově výrazný kostým nebo účes, vítězí černobílá fotka nad barevnou.

Spolupracujete s médii. Dovolují vám být svůj, nechávat ve fotkách vlastní rukopis, anebo je vyznění konečné fotografie závislé na zadání?

Zadání je vždycky to nejdůležitější a kolem něj se vše točí. Podle rukopisu si klient vybírá fotografa, takže alespoň trochu tuší, jaký bude výsledek. Nejlepší zákazník je samozřejmě ten, který do ničeho nemluví, ale takový zákazník je většinou jen zbožné přání.

Jak jste se vlastně propracoval k fashion fotografii a co vás na ní baví?

Osobně si myslím, že jsem se k fashion fotografii nepropracoval. Neřeším, jestli je něco fashion, glamour nebo portrét, prostě mě baví fotit holky, lidi všeobecně, pracovat s nimi a dostávat z nich všelijaké výrazy. Vždycky mám největší radost, když vypadají na fotkách alespoň tak dobře jako v reálu, nebo i o kousek líp.

Spolupracujete se zajímavými českými designery. Dochází někdy mezi dvěma umělecky založenými lidmi k neshodám? A jak se pak takové tvůrčí střety řeší?

Nějaké neshody, které by znepříjemnily život, se mi stávaly v úplných začátcích. Postupně jsem se obklopil lidmi, se kterými jsem na stejné vlně. Řešíme úplně v klidu jen organizační věci a víme přibližně, co se bude odehrávat. Dnes si ani neumím představit, že bych dělal práci s někým, komu jeho ego brání v týmové spolupráci.

Spolupracujete například i se skvělou českou designérkou Nikol Pavlovou. Jak vnímáte její tvorbu a tvorbu současných českých designérů všeobecně? Je podle vás na srovnatelné úrovni s tou zahraniční?

Nikol je jeden z největších talentů, co jsem v oboru potkal. V zahraničí jsou různé úrovně. Pokud bych srovnával s první zahraniční ligou, tak jí chybí možnosti velké produkce. Nikol se ale pořád neskutečně posouvá, tak uvidíme.

Měl jste možnost spolupracovat se zahraničními značkami. Funguje s nimi spolupráce na jiné úrovni?

Hlavní rozdíl je asi ten, že v zahraničí jsou zvyklí pracovat stylem "nic není problém, všechno jde!", u nás se problémy spíš vytvářejí a hledají se důvody, proč něco nejde. Pro modelku z Londýna nebo Paříže není žádnou překážkou přiletět do Prahy na focení, pro slečnu s Olomouce je to už velká dálka.

Jak se díváte na trend přirozenosti modelek v módních časopisech?

Mně se to moc líbí, ale trend fotografie se každých pět let závratně mění. Hodně retušovat, retušovat tak, aby to vypadalo jako neretušované, neretušovat vůbec, fotit v pohybu. Trendy rád sleduju, určitě mě ovlivňují, ale ne tak, že bych ze dne na den měnil styl kvůli tomu, že je něco v módě. Všechno potřebuje postupný a přirozený vývoj, jinak je poznat, že vám to není vlastní.

A co si myslíte o české módní scéně?

V České republice se vlastně ani žádná skutečná módní fotografie nedělá, jen v prestižních časopisech, a pro ty nepracuju. V českém prostředí módní fotografie vytváří jen málokdo něco vkusného nebo ohromujícího. Když se chci pokochat nebo inspirovat, tak koukám po zahraniční tvorbě.

autor: Romana Marie Jokelová | 2. 7. 2017

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama