Daguerrotypii zájemci zhlédnou od pátku do neděle v hranolové věži hradu Špilberk. Od 14. června ji nahradí novodobý záběr pořízený historickou technologií ze stejného místa.
Snímek slavnostního průvodu pořídil vědec, fotograf, profesor fyziky a aplikované matematiky, kněz a premonstrát Franz 10. června 1841. Fotografoval z okna divadla Reduta - musel počkat, až se průvod zastaví k modlitbě. K expozici totiž potřeboval několik minut.
Daguerrotypii jako první fotografickou metodu použitelnou v praxi vynalezl Francouz Louis Daguerre. Umožňovala získat trvalý obraz na citlivé vrstvě jodidu stříbrného, vytvořený účinkem par jódu na dokonale lesklý povrch postříbřené desky.
Sláva daguerrotypie trvala sice jen několik málo let, ale ve své době se stala vášní pro mnoho průkopníků včetně Franze. Nejdříve pořizoval ateliérové snímky, především portréty přátel a kolegů. Dle dobového tisku fotil i architekturu, tyto fotografie se však nedochovaly, na rozdíl od té, na níž zachytil průvod Božího těla.
Ve stejný den pořídili ve Vídni fotografové bratři Nattererovi snímek se stejným námětem. Jejich záběr je však ve Vídni uložený pouze jako reprodukce, zatímco Muzeum města Brna uchovává Franzův originál.
"Po vynálezu daguerrotypie byla do roku 1841 jistě pořízena řada snímků, ale žádný z nich není takzvaně reportážní, tedy nezobrazuje lidí v pohybu či při nějaké akci. Nejstarší dochovanou je právě ta ze Slavnosti Božího těla na Zelném rynku v Brně patřící do sbírek Muzea města Brna," řekl kurátor výstavy Petr Vachůt.
Originál si lze prohlédnout jen tři dny. "Není možné po celou dobu vystavovat vzácný originál, vnější vlivy by nevratně jeho strukturu poškodily," doplnil Vachůt. Historický záběr proto vystřídá novodobá daguerrotypie. Fotograf Pavel Vavřín ji exponoval ze stejného místa 40 minut. "Daguerrotypie je nejstarší fotografický proces, který se opravdu rozšířil a masově používal, nicméně byl to komplikovaný, řemeslně náročný, zdlouhavý proces," řekl Vavřín.
Franz žil v letech 1796 až 1860. Absolvoval pražskou univerzitu, působil jako pedagog v Brně a Olomouci. Na sklonku života byl kanovníkem a následně opatem premonstrátského kláštera v Nové Říši. Sám se fotit nenechal - historici tedy nevědí, jak vypadal.
