Okamžiky, které významně ovlivní váš život, bývají často obyčejné a nenápadné. Přesně tak to bylo i v případě Pavla Vavrouška, který se v roce 1971 zastavil s kamarády na vandru v Nové Sedlici na východě Slovenska. "Seděli jsme tam v hospodě a po nějaké době za námi přišly děti vyřídit vzkaz od paní Zimovčákové, že jestli potřebujeme někde přespat, tak můžeme u nich," říká fotograf.
Do vesnice ležící v místech, kde se dnes setkává slovenská, polská a ukrajinská hranice, pak jezdil fotografovat po dalších deset let. Podařilo se mu díky tomu vytvořit unikátní záběry světa, který už nenávratně zmizel. "Fotografoval v prostředí ještě nezasaženém unifikující globalizací, bez turistů. Chtěl zachytit tu jednu, původní a snad i poslední vesnici, poslední vesničany. Předkládá nám obecný obraz tradiční vesnice jakoby mimo čas," uvádí historik umění Tomáš Pospěch, který je spoluautorem knihy a kurátorem výstavy pražské v Leica Gallery.
Fotograf Vavroušek věnoval knihu "památce tety Zimovčákové a obci Nová Sedlica, s díky za krásné chvíle i rána s bolavou hlavou". Řazení fotografií v knize, kterou vydalo nakladatelství PositiF, odráží tradiční zemědělský běh života - od jara do zimy. Snímky odrážejí běžný život, práci na polích, tradiční svátky, zabijačky, svatbu i pohřeb.
"Ještě dnes, po padesáti letech, když se řekne na vesnicích pod Bukovskými vrchy fotograf, lidé si vybaví Pavla Vavrouška. Natolik se svými příjezdy zapsal do paměti zdejších lidí," říká kurátor Tomáš Pospěch.
"Měli svoje políčka, pracovali v lese nebo jezdili na pilu," vzpomíná Pavel Vavroušek na tehdejším život na vsi. Záměrně nefotografoval negativní jevy, jako alkoholismus nebo špatné bytové podmínky, nesnažil se ani o zachycení vlivu tehdejšího režimu na lidi a jejich životy.
Jeho snímky mapují mizející svět, běžný život včetně tradic, oslav i soukromých rodinných momentů, pohřby nevyjímaje. "Neměli tam hrobníka, takže se v kopání střídaly jednotlivé rodiny podle domovních čísel," popisuje a vzpomíná, že si lidé v Nové Sedlici sami postavili i nový kostel. "Jen tak, beze všech plánů," poznamenává.
O knize: Pavel Vavroušek - Nová Sedlica
Vydalo nakladatelství PositiF (www.positif.cz). Autorem fotografií je Pavel Vavroušek, výběr fotografií a text je prací historika umění Tomáše Pospěcha. 124 černobílých fotografií, 168 stran, pevná šitá vazba s přebalem, rok vydání 2021. K dispozici je i limitovaná edice.
Na svých fotografiích zachytil i staré vánoční zvyky - třeba ten, kdy se šli lidé po štědrovečerní večeři umýt do potoka a pak zamířili s výslužkou do maštale za zvířaty. Snímky zobrazují i takzvané "betlémovce", mladíky ve věku zhruba od 13 do 17 let, kteří chodili od chalupy k chalupě a vybírali na kostel.
K velmi působivým snímkům ze série patří mimo jiné i záběry, které popisují poslední okamžiky starého a nemocného koně. Muž na něj míří puškou, padne výstřel, zvíře se hroutí k zemi… a o zbytek se během pár dní postará divoká zvěř.
"Když máte dostihového koně, který vám vydělal deset milionů, tak ho necháte dožít ve stáji, jenže něco takového na vesnici nebylo možné, byť měli svá zvířata v úctě," vysvětluje Vavroušek, podle kterého se dnes snažíme smrt vytěsnit se svého uvažování jak u zvířat, tak i u lidí. "Ten kůň měl dvacet jedna let, ničeho se nebál, nevěděl, co se mu stane, bylo to pro něj milosrdnější než třeba pro prase na zabijačce, které tušilo, co přijde, a kvičelo už pár minut předem," říká. Zvíře pak neodvezli do kafilerie, všechno vyřešila dravá zvěř.
O autorech knihy
Pavel Vavroušek (* 1946 v Praze) absolvoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou (1964) a mimořádné studium fotografie na FAMU (1975-1981). Od roku 1964 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu telekomunikací v Praze. Dokumentární momentce se věnuje od roku 1971. Jeho hlavním dlouhodobým tématem v sedmdesátých letech byla rusínská vesnice Nová Sedlica, nejvýchodnější obec tehdejšího Československa. Soubor o této vesnici předložil jako závěrečnou práci na FAMU a díky kurátorce Anně Fárové jej vystavil v Činoherním klubu a na společné výstavě 9&9 v Plasích.
Tomáš Pospěch (* 1974) je pedagog, fotograf, historik umění a kurátor. Vystudoval Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1997 je zaměstnán jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a je také kurátorem sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
