Top foto 2021: Na cestách, kdykoliv to bylo možné. Rok očima Michala Novotného

Top foto 2021: Na cestách, kdykoliv to bylo možné. Rok očima Michala Novotného
Fotograf Michal Novotný, který strávil během roku 2021 pět měsíců na cestách po světě, vybírá a komentuje své nejlepší snímky: "Súfijský festival Mela Chiraghan byl kvůli covidu už druhý rok zrušen. Přesto do Lahore dorazili nejoddanější dervišové z celé země, aby zatančili u posvátného ohně před svatyní Madho Lal Hussain. Dervišům je z náboženských důvodů tolerováno kouření hašiše."
Kyrgyzstán – Při hře alaman ulak zvedají koně do vzduchu spousty prachu. Cílem hry je ukořistit tělo bezhlavého telete a dovézt ho do cíle. Ceny můžou být vysoké – pytel rýže, velbloud nebo třeba zánovní mercedes.
Gruzie - Tatjana Oslapova, vyšňořená ve slavnostním kroji, se vrací domů z nedělní ranní bohoslužby. Krajina kolem Gorelovky připomíná náhorní planiny v Tibetu.
Polsko - Kalwaria Paclawska - České poutě často ztratily původní duchovní význam a zůstaly jen střelnice, kolotoče, piva v kelímku, cukrová vata a stánky s cetkami. U polských sousedů je tomu naopak. V polovině srpna se tam desetitisíce věřících vydávají na poutě, při kterých je důležitější modlitba na posvátném místě než jízda na kačerech. Zde dívky v čele procesí uctivě nesou korunu přikrytou závojem - katolíci i pravoslavní věří, že po zesnutí a nanebevzetí byla Panna Marie korunována jako Královna nebes.
Foto: Michal Novotný
Michal Novotný Michal Novotný
Aktualizováno 30. 12. 2021 14:13
Fotograf Michal Novotný strávil během roku 2021 pět měsíců na cestách po světě - navzdory pandemii. "V panické hrůze, že zase zavřou hranice, jsem vyrážel fotografovat, kdykoliv to bylo možné," říká. V komentovaném výběru jeho nejlepších snímků se můžete podívat třeba do Pákistánu a Egypta nebo na honosné svatby v rumunském regionu Tara Orasulu.

Ve čtvrtém díle seriálu Top foto 2021 představuje svůj výběr nejzajímavějších snímků roku fotograf Michal Novotný, s jehož prací jste se mohli setkat ve fotoreportážích na Aktuálně.cz. Uplynulý rok popisuje takto: 

"V únoru jsem byl hostem šejků z Šardžá na obřím fotografickém festivalu Xposure ve Spojených arabských emirátech a měl možnost představit svůj projekt Tváře víry předním světovým fotografům a fotoeditorům.

V březnu jsem se vydal fotit do Pákistánu, kde jsem za tři týdny v Lahore a Karáčí nepotkal jediného cizince. Byl jsem taková atrakce, že se mnou dělali rozhovory. Před návratem jsem si musel udělat covid test a k mému překvapení vyšel pozitivně. Brzy se objevily první příznaky a dva týdny jsem se v laciném hotýlku nedaleko nemocnice třásl strachy, že se nemoc prudce zhorší a začnu se dusit.

V květnu jsem po první dávce očkování vyrazil do Egypta a fotografoval súfijské mawlidy v deltě Nilu. Súfismus je mystická forma islámu. Během mawlidu se za zpěvu a tance uvedou súfijové do transu a věří, že jsou v přímém spojení s  Alláhem. Slavnosti v malých zapadlých vesničkách připomínaly atmosférou Pohádky tisíce a jedné noci. Podařilo se mi alespoň na jeden den navštívit české egyptology v Abúsíru a splnit si tak trochu dětský sen.

O měsíc později jsem se po roce vrátil na náhorní planinu Džavachetie na gruzínko-arménských hranicích, kde žije několik posledních rodin duchoborců - křesťanské sekty, kterou vyhnal z Ruska car Mikuláš I., a v odlehlém koutě bývalého impéria si dodnes zachovali původní zvyky.

Na konci léta jsem se vydal ve svém bydlíku, čtvrt století starém obytném Volkswagenu, na malou východoevropskou odyseu - začal jsem v Polsku fotografováním katolických a pravoslavných poutí a pak se přesunul do Rumunska, kde v odlehlém kraji Tara Orasului vypuklo každoroční svatební šílenství. Do rodných vesnic se na několik týdnů vracejí Rumuni, kteří celý rok dřou a šetří v západní Evropě, ale doma pak pořádají monstrózní svatby pro stovky i tisíce lidí. O fotoreportáž projevil zájem britský Guardian. Moje fotky už vyšly po celém světě, ale poprvé mi publikovali v zahraničí i dlouhý text - a to mi udělalo ohromnou radost.

V říjnu jsem letěl opět mimo Evropu - do středoasijského Kyrgyzstánu. Neměl jsem přesný plán, ale brzy jsem narazil na hru alaman ulak - jakési rugby na koních, při kterém se i stovky jezdců snaží ukořistit tělo bezhlavého telete nebo kozla. Fantastické výjevy v prašné pusté krajině připomínaly scény z vědecko-fantastických filmů z jiných planet nebo výlet zpátky v čase, když se mongolské hordy valily na Evropu. Alaman ulak mě tak uhranul, že jsem se do Kyrgyzstánu vrátil ještě na tři týdny v prosinci, kdy už je sezona v plném proudu."

Seriál Top foto představuje práci fotografů, s jejichž snímky se čtenáři mohou setkávat na webu Aktuálně.cz, v Hospodářských novinách a v některých dalších titulech vydavatelství Economia. První díl byl věnován hlavnímu fotografovi Aktuálně.cz Jakubovi Plíhalovi, druhý pak Lukáši Bíbovi, který pracuje především pro Hospodářské noviny. Ve třetím pak představil své snímky Tomáš Vocelka, který fotografuje především pro Magazín Aktuálně.cz a připravuje rubriku Foto.

O autorovi snímků:

Michal Novotný (* 1973) začal kariéru v osmnácti letech fotografováním konfliktu v bývalé Jugoslávii. Pak působil v časopise Reflex a v Pátku Lidových novin. Od roku 2009 je na volné noze a publikuje v nejprestižnějších světových novinách a časopisech. Jeho reportáže získaly mnoho ocenění - mezi nejvýznamnější patří 3. cena v soutěži World Press Photo v kategorii Každodenní život nebo 1. místo v soutěži Best of Photojournalism 2007 v kategorii Každodenní život.

Web a sociální sítě:
Instagram: www.instagram.com/michalnovotnyphoto
Facebook: www.facebook.com/novotnyphotographer
Web: www.michalnovotny.com/

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Záchranná stanice Prahy pro volně žijící živočichy loni přijala 5275 zvířat

Pracovníci záchranné stanice hlavního města pro volně žijící živočichy loni přijali 5275 zvířat 138 druhů, podobně jako o rok dříve. ČTK to sdělila Petra Fišerová, mluvčí městské organizace Lesy hlavního města, která záchrannou stanici v pražských Jinonicích provozuje. Stanice se loni starala o 786 ježků, což byl nejvyšší počet v historii stanice.

"Rok 2021 byl výjimečný příjmem velkého množství ježků. Celkem jsme jich přijali 786, z toho bylo více než 280 osiřelých ježčích mláďat. Důvodem vysokého počtu přijatých ježků mohou být vhodné klimatické podmínky pro opakované vrhy ježků, ale zároveň více střetů s aktivitami člověka," uvedla Fišerová.

Nejčastěji se do záchranné stanice dostávali živočichové, kteří utrpěli zranění. Obvykle šlo o střety s vozidlem nebo o nárazy do překážek jako jsou skleněné plochy nebo trolejové vedení. Dvě třetiny zvířat v záchranné stanici loni tvořili ptáci. V péči pracovníků záchranné stanice loni skončilo také 219 zajíců, 114 veverek, zhruba stovka netopýrů a 50 srnců.

Počet zraněných či jinak handicapovaných zvířat, které stanice ročně přijme, podle mluvčí v posledních letech stoupá. Zatímco například v roce 2017 bylo nově přijato 4134 zvířat, v roce 2021 jich bylo zhruba o tisíc více. Dosud nejvíce zvířat bylo přijato v roce 2019, kdy se pečovatelé starali o 5368 živočichů. Stanice v pražských Jinonicích funguje od roku 2012.

Zdroj: ČTK
Další zprávy