Královna selfie z roku 1860. Svůdná hraběnka se zapsala do historie umění

Královna selfie z roku 1860. Svůdná hraběnka se zapsala do historie umění
Toto není fotografie, ale obraz, který ukazuje, jak Virginii Oldoiniovou vnímali její současníci - tedy jako nejkrásnější ženu té doby. Portrét namaloval Michele Gordigiani v roce 1862, kdy jí bylo 25 let.
Finka (1861-67). (Ze sbírek Metropolitního muzea umění v New Yorku, Gilman Collection, dar nadace The Howard Gilman Foundation, 2005)
Hraběnka z Castiligione (1863). Ze sbírek Metropolitního muzea umění v New Yorku, Gilman Collection, nadace David Hunter McAlpin Fund, 1975)
Hraběnka se ráda nechávala fotografovat v nejrůznějších kostýmech. Sama vymýšlela příběhy stojící za fotografiemi, pózy i kostýmy. Ráda ztvárňovala své fantazie, historické osobnosti, literární postavy a hrdinky bájí nebo divadelních her. Tento snímek nazvala Béatrix. (Ze sbírek Metropolitního muzea umění v New Yorku, Gilman Collection, dar nadace The Howard Gilman Foundation, 2005)
Foto: Pierre-Louis Pierson & Virginia Oldoini, Wikimedia Commons, Creative Commons CC0 1.0, Universal Public Domain
Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka
Aktualizováno 28. 8. 2022 15:00
Virginia Oldoiniová byla milenkou císaře Napoleona III. a měla takový sex-appeal, že po ní v šedesátých letech 19. století toužili všichni muži v Paříži. Ona zase toužila po stále nových fotografických portrétech, pro které vymýšlela pózy, kostýmy i celé příběhy. Snímky se zapsaly do historie, jsou ve sbírkách Metropolitního muzea v New Yorku a nyní jsou k vidění i na výstavě v Londýně.

Virginia Elisabetta Luisa Carlotta Antonietta Teresa Maria Oldoiniová, známá spíše jako hraběnka z Castiglione, se narodila roku 1837 ve Florencii. Obdivovali ji jako nejkrásnější ženu světa, měla spoustu mocných milenců včetně francouzského císaře Napoleona III., italského krále Viktora Emanuela II. nebo bankéře Jamese Rotschilda. Traduje se, že král valčíků Johann Strauss byl tak zasažen její krásou, že jako dirigent přerušil hru orchestru, když vstoupila do sálu.

Žena, která byla zamilovaná do své vlastní krásy, kupodivu nevstoupila do historie jen svými milostnými dobrodružstvími. Fotografické portréty, na jejichž vzniku se podílela, se staly ceněnými uměleckými díly a ona sama se díky nim zapsala do historie umění a fotografie. Jejich velkou sbírku má například newyorské Metropolitní muzeum umění (MET).

Autorem snímků je sice císařský dvorní fotograf Pierre-Louis Pierson, ona však vymýšlela pózy, kostýmy i příběhy. Kdybychom měli její roli popsat dnešními slovy, byla něčím jako modelkou, celebritou, influencerkou, autorkou konceptu a art directorkou v jednom. "Hraběnčin extrémní narcismus našel ve fotografii dokonalého spojence. Fotografa využívala jako pouhý nástroj ve své snaze o sebepropagaci a sebevyjádření," píše se na stránkách MET. V některých textech ji nazývají "královnou selfie", kterou by dnes dozajista byla.

Nyní jsou fotografie, které s Piersonem vytvořila, k vidění v Londýnské galerii Jamese Hymana na výstavě nazvané "Zrození legendy". Galerie hraběnku přibližuje těmito slovy: "Dnes žijeme ve světě selfie a sociálních médií: v instagramovém světě vykonstruovaných identit, představení a převleků. Ale ještě před tím vším, před supermodelkami a influencery - před 150 lety - byla hraběnka z Castiglione jednou z nejradikálnějších postav devatenáctého století a průkopníkem nových forem módy a konceptuální fotografie: takzvané autofikce."

Koketa s narcistickou poruchou osobnosti

Hraběnkou se Virginia Oldoiniová stala v sedmnácti letech, když ji provdali za Francesca Verasise, hraběte z Castiglione, který byl o 17 let starší. Brzy po svatbě (psal se rok 1855) odcestovali do Paříže, kde měli za úkol propagovat u císařského dvora myšlenky o sjednocení Itálie.

V kostýmu Srdcové královny
V kostýmu Srdcové královny | Foto: Pierre-Louis Pierson & Virginia Oldoini, Wikimedia Commons, Creative Commons CC0 1.0, Universal Public Domain

Hraběnka se tam však brzy stala milenkou francouzského císaře Napoleona III., a přestože jejich románek trval jen krátce, proměnila se v celoevropskou celebritu. Byla známá svou krásou a také okázalými šaty, kterými ohromovala císařský dvůr. Jedním z jejích nejproslulejších oděvů byl kostým "Srdcové královny". 

Když jí bylo 19 let, poprvé navštívila salon císařského dvorního fotografa Pierra-Louise Piersona. Fotografie tehdy byla ještě ultramoderním výstřelkem, zrodila se totiž v roce 1826. "Jejich setkání vedlo ke spolupráci, v jejímž rámci vznikly stovky portrétů soustředěných do tří různých období. Prvním byl její triumfální vstup do francouzské společnosti v letech 1856-57, druhým návrat do pařížského života v letech 1861-1867 a třetím pak poslední roky jejího života v letech 1893-1895," konstatuje Daniel Malcolm z Metropolitního muzea umění v New Yorku.

"Některé portréty ji zachycují v extravagantních šatech a kostýmech, v nichž se objevovala na večírcích a maškarních plesech. Na jiných hraběnka ztvárňuje role z divadla, opery, literatury i vlastní fantazie. Snímky ve své době fungovaly jako prostředek sebepropagace i sebevyjádření a ukazují hraběnku střídavě jako tajemnou svůdnici, panensky nevinnou bytost i a okouzlující koketu. Tyto obrazy, opatřené tituly podle jejího vlastního výběru a často mistrně domalované pod jejím vedením, pak posílala milencům a obdivovatelům jako projev přízně," vysvětluje Malcolm.

La Frayeur / Zděšení (1861-1867). Domalovaná a retušovaná verze fotografie.
La Frayeur / Zděšení (1861-1867). Domalovaná a retušovaná verze fotografie. | Foto: Pierre-Louis Pierson & Virginia Oldoini, Wikimedia Commons, Creative Commons CC0 1.0, Universal Public Domain

Poslední roky prožila ve tmě, bála se ztráty své krásy

Své poslední roky života strávila hraběnka z Castiglione v bytě na pařížském náměstí Vendôme, kde nechala vymalovat pokoje černou barvou a zakázala zrcadla - zřejmě proto, aby skryla (a to i před sebou) svůj přibývající věk. Byt opouštěla jen v noci, zahalená závojem. Velmi si přála si uspořádat výstavu svých portrétů na pařížské Světové výstavě v roce 1900. Zemřela ovšem dříve, než k tomu mohlo dojít (28. listopadu 1899). Byla pohřbena na hřbitově Père Lachaise v Paříži.

Podle magazínu Vice dnes hraběnku z Castiglione vnímáme jako královnu selfie, osobu postiženou extrémním narcismem, ale také jako ženu, která později ovlivnila surrealisty. Za jejího života ji ovšem současníci viděli poněkud jinak. Považovali ji za "zázrak krásy" nebo ji obdivně nazývali Venuší sestoupivší z Olympu. Měla však samozřejmě i své kritiky. Magazín Vice cituje dva z nich: První napsal, že se téměř nebavila s ženami a nechávala lidi, aby ji obdivovali, jako by byla svatyní. Druhý tvrdí, že byla "tak zahleděná do sebe, že vám po několika okamžicích začala lézt na nervy". 

O snímcích ve fotogalerii

Fotografie pocházejí ze sbírek Metropolitního muzea umění v New Yorku, které jejich digitální reprodukce věnovalo internetovému archivu Wikimedia Commons. Snímky jsou volně dostupné pod licencí Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain.

 

Právě se děje

Další zprávy