Evo, kdy jste se začala věnovat fotografii a jakým směrem jste se v ní začala ubírat?
Začala jsem fotit už na základní škole. Tehdy jsem k Vánocům dostala svůj první foťák. Fotila jsem květiny, krajiny a poté přišli na řadu i moji kamarádi. Začalo mě to zajímat čím dál tím víc. Po základce jsem se pokoušela dostat na střední uměleckou školu, obor multimédia. Vyšlo to. Na této škole jsem posbírala mnoho zkušeností s různými médii, až jsem se dostala i k focení filmového festivalu v Plzni.
Ovlivnil vás nějak filmový festival, jako první větší focení?
Velice. Především jsem tam nasbírala zkušenosti z reportážní fotografie, která patří k náročnějším fotografickým disciplínám. Mimo jiné se zde může člověk setkat s různými lidmi jak z týmu, ale i z filmové branže. Za tuhle zkušenost jsem vděčná.
V čem vás lákala koncertní fotka?
Hudbu jsem měla vždycky ráda, nicméně o koncertní fotce jsem nikdy předtím neuvažovala, spíše jsem chodila na koncerty a užívala si jejich celkovou atmosféru. Nejvíc mě tam zaujalo, jak umělec komunikuje se svými fanoušky, ta energie, kterou prodává, a momenty, které si účastník koncertu musí pamatovat navždy. Tohle byl asi hlavní důvod, proč jsem začala fotit koncerty.
S jakými kapelami a hudebníky spolupracujete?
První kapela, se kterou jsem spolupracovala, byla Pillow Fight. Na skupinu jsem narazila, když jsem se šla s kamarádkou podívat na jejich koncert. Ten okamžik pro mě byl začátkem koncertní fotografie. Pak mě jednou kamarádka přemluvila, abych s ní šla na koncert kapely Jelen. Nějak se mi na ten koncert nechtělo, ale nakonec jsem šla, a byla jsem ráda. S kapelou Jelen jsem začala spolupracovat a dodnes si říkám, že by to byla moje životní chyba, kdybych na jejich koncert nešla. Jinak jsem spolupracovala s kapelami Teepee, Sebastian, Thom Artway nebo s hudebníkem, který si říká Bry.
Koncertní a hudební fotografií se ale asi nedá živit. Věnujete se jen focení?
Zatím se věnuji jen focení. Koncertní fotografie zahrnují úžasné show, ale občas je náročné vyfotit některé umělce, protože jsou na pódiu velmi aktivní. Náročné je to i ve chvíli, kdy jste v davu mezi diváky, nemáte moc prostoru a musíte si dávat pozor na techniku. Z finanční stránky se focení koncertů nevyplatí, ale jeho výhodou je, že můžete díky koncertní fotce získat velké zkušenosti, a pokud se budeme bavit o tom nejmenším, co vám koncertní fotka může přinést, pak je to možnost být přítomný na svém vysněném koncertu zadarmo.
Vedle koncertní fotky se věnujete i fotografování módy. Jak náročné je prosadit se právě v tomto odvětví fotografie?
Poměrně náročné. Na začátku by bylo dobré to zkusit přes nějakého známého, který by vás s tím alespoň trochu seznámil. Pokud nikoho takového nemáte, existuje mnoho návodů na internetu, které poradí, jak začít. Já osobně jsem pracovala hlavně na svém portfoliu a zkoušela kontaktovat módní agentury jak v Čechách, tak v zahraničí. Pokud máte velký zájem a snažíte se, určitě si vás někdo všimne, chce to ale trpělivost.
Jaká cesta je tedy podle vás v módní fotce tou nejlepší?
Myslím si, že je na začátku dobré spolupracovat TFP formou s různými umělci, stylisty či modelkami (TFP znamená "time for prints" - jinými slovy: modelka vám věnuje zdarma svůj čas, vy jí za to dáte zdarma fotky). Po několika foceních se zlepšíte, a když už máte svůj styl, je potřeba to zkoušet a ptát se módních agentur na možnosti focení fototestů (jde o zkušební fotografie, které dávají základní představu o možnostech fotomodelu a jeho fotogeničnosti).
Napřed zkuste zaujmout agenturu se svým zkušebním fototestem, a když se jim bude líbit vaše práce, máte vyhráno. V médiích je to trochu těžší, pokud nemáte žádný kontakt ani zkušenosti. Proto pokud se vám na začátku naskytne jakákoliv příležitost focení akce pro nějakou agenturu, vezměte ji. Nasbíráte zkušenosti a pak už to jde lépe.
A vůbec, jaký je pro fotografa rozdíl v práci pro módní agentury a pro média?
Každá módní agentura má na fotografa určitá kritéria. Agentury přesně ví, co chtějí, jaký styl se jim líbí. Zároveň je občas náročné komunikovat s modely, hlavně když nemají žádné předchozí zkušenosti. Navíc musíte dopředu vědět, co se chystáte fotit, a občas je to opravdu výzva. Když fotíte pro média nějakou akci, máte spíše volnou ruku a je to především o momentkách. Samozřejmě i v médiích se musíte držet nějakých pravidel.
Jak se pracuje s modely, kteří nemají žádné zkušenosti?
Není to jednoduché, ale každý model nějak začíná, a proto je dobré, když i fotograf zná nějaké základní pózy. Nejdůležitější je, aby model nebyl nervózní z focení a byl uvolněný. Potom nastává čas, kdy fotograf řekne, ať zkusí pózovat sám, a když to nejde, tak mu poradí, jak by to měl udělat. Zatím jsem s tím neměla problémy.
Máte pocit, že je česká módní fotografie jiná než zahraniční a že je i jinak vnímána ve fotografických kruzích?
Měla jsem možnost fotit v Londýně, Miláně nebo Paříži. Myslím si, že fashion fotografie je v Čechách na velice kvalitní úrovni - s ohledem na to, jak malá země jsme.
Nedávno jste fotila testy v Miláně, jak vám to dopadlo?
Milán jsem navštívila hlavně, abych poznala město i tamní kulturu. Zkusila jsem tam napsat pár agenturám, zda bych pro ně nemohla nafotit nějaké fototesty. Myslela jsem si, že nikdo neodepíše, jsou totiž velice vybíraví. Měla jsem ale štěstí a doufám, že to není naposledy, kdy jsem navštívila Milán.
A co vás čeká dál, kde budete zkoušet štěstí?
Člověk nikdy neví, co bude dál. Většinou dělám věci spontánně a zkouším své možnosti. To bych nebyla já, kdybych se jen tak vzdala. Jít si za svým snem je to, co by měl dělat každý.
