Od skateboardu k focení reklamy. Mladý slovenský fotograf si plní životní sny

Od skateboardu k focení reklamy. Mladý slovenský fotograf si plní životní sny
Martina Ganse, tanečnice (Canon EOS 5D Mark IV, 100 mm, f/11, 1/2s, ISO 125).
Švýcarský výrobce zakázkových motocyklů Danny Schneider (Canon EOS 5D Mark IV, 16 mm,  f/16, 1/30s, ISO 250).
Emma Drobná, zpěvačka (Canon EOS R, 42 mm,  f/8, 1/30s, ISO 200).
Ze slovenského seriálu Kavej, ve kterém hrají Jana Graňáková Kovalčíková a Anička Jakab Rakovská (Canon EOS R, 27 mm, f/8, 1/60s, ISO 160).
Foto: Erik Tomašák
Foto
20. 10. 2020 8:00
Erik Tomašák začínal fotografováním skateboardistů a snowboardingu. I když mu ještě není ani třicet let, vypracoval se mezi špičkové slovenské reklamní a portrétní fotografy. Jednou z jeho nejnovějších zakázek byla například práce na ještě nezveřejněné kampani k olympijským hrám v Tokiu. "Dobrá fotografie závisí na detailech," říká v rozhovoru.

Jaké je být v současné době profesionálem, kterého fotografie plně živí? Nezávidíte v době koronaviru těm, kteří mají fotografii jen jako koníček?

S mým zaměřením jsem si nepohoršil tolik jako kolegové, kteří fotí svatby nebo firemní akce. A tak mohu říci, že jsem stále ještě v pozici, kdy lidé zapálení pro fotografii mohou závidět mně. Být profesionálním fotografem v dnešní době je rok od roku náročnější, ale díky zkušenostem, pokroku v oblasti techniky a rozšiřujícímu se okruhu správných lidí se mi stále daří vyrovnávat misky vah.

Fotíte lidi, portréty, sport i reklamu. Co je váš preferovaný žánr?

Vždycky jsem chtěl pracovat na projektech, které jsou velká show, takže odpověď zní - reklama. Atmosféra při větší zakázce je nezaměnitelná. Když všechno funguje, cítíte nadšení a energii od lidí, kteří stojí za vámi a sledují vaši práci. A já to mohu sledovat z "první řady" přes hledáček.

Jakou používáte techniku?

Mám rád bezzrcadlovky, od příchodu řady R od Canonu jsem už bezzrcadlovku nepustil z ruky. Takže jako primární tělo používám Canon EOS R. (Mám takový pocit, že brzy to bude nový Canon EOS R5.) Často s ním používám objektiv Canon RF 15-35 mm 2,8 L. Jako druhé tělo používám zrcadlovku Canon 5D Mark IV, obvykle s objektivy 24-70 mm nebo 70-200 mm. Po nějaké době se však stále častěji vracím také k pevným ohniskům 50 mm a 85 mm.

Společně s Ondrejem Hajníkem tvoříte Visual Gang. Jak taková spolupráce dvou tvůrců funguje?

Visual Gang je rozdělen na dvě části. Tu fotografickou vedu já a vše spojené s videem si šéfuje Ondrej Hajník. Funguje to hlavně na důvěře. Ať už interně, nebo směrem od klienta k nám. Máme to štěstí, že naším hlavním marketingovým nástrojem jsou reference.

Vytvořil jste řadu reklamních kampaní pro renomované značky, navíc fotografii učíte a jste lektorem kurzů. Co vaše studenty nejvíce zajímá?

Všechno je postavené na zkušenostech z focení. Člověk, který se rozhodne jít na workshop, už pravděpodobně viděl spoustu tutoriálů na YouTube. Jenže praktická informace z první ruky má přece jen jinou hodnotu. Jednou se mi na workshopu v Praze stalo, že lidé se po úvodních slidech prezentace začali ptát na každou fotku do takové hloubky, až se z původně plánovaného workshopu stala přednáška. Může za to i skutečnost, že používám poměrně velké množství techniky, ke které lidé běžně nemají přístup, a tak je pro posluchače mnohem větším přínosem moje know-how.

Jaké jsou podle vás nezbytné předpoklady pro úspěšnou fotografii?

Většina mých fotografií stojí na dobrém světle. Někdy je nejprve světlo, pak přijde kreativní nápad, ale častokrát to jde ruku v ruce. Když používáte špičkovou techniku a nejste odkázán pouze na přirozené světlo, dává vám to velmi mnoho možností. Při úpravě fotek se pak držím pravidla "méně je více". Občas moje fotky vypadají jako po hodinách ve Photoshopu, ale za plasticitu může právě světlo.

Fotil jste řadu osobností, máte za sebou mnoho velkých projektů. Co vás čeká v blízké budoucnosti?

Momentálně se těším na projekty, které s sebou přináší status ambasadora značky Canon. Pokud situace dovolí, čeká mě něco v Německu, obálky na hudební alba a chtěl bych do konce roku stihnout i pár sportovních fotek.

Jak už jste zmínil, od října 2020 jste ambasadorem Canonu, jako první fotograf ze Slovenska. Co to pro vás znamená?

Je to jednoznačně obrovský impulz pro mou kariéru. Je to šance, kterou jsem ani nečekal, o to víc si uvědomuji odpovědnost a možnosti z toho vyplývající. Bude to jednoznačně skvělá zkušenost a věřím, že bude pro obě strany přínosná.

A jaké máte dlouhodobé profesní sny?

Nedávno jsem se stal oficiálním ambasadorem značky Fomei, už to mi přišlo jako milník. Když jsem před téměř čtyřmi lety v Bratislavě začínal, abych si našel místo v tvrdé konkurenci, ani mě nenapadlo, kam to povede. Momentálně mám už něco za sebou, ale stále mám spoustu energie a ještě mi nebylo třicet. Jedna z věcí, které se podařily, je slovenská olympijská kampaň Tokio 2020, která je teď ovšem kvůli nepříznivé situaci zamknutá.

Fotil jste vlivné a známé lidi, s kým se vám nejlépe spolupracovalo? 

Tento rok jsem fotil obálku na nové album Emmy Drobné. Set, styling, moodboard a vše kolem bylo připraveno na ostré slunce. Jenže jakmile Emma přišla, slunce se schovalo za mraky a za chvíli začalo pršet. Musel jsem improvizovat, protože jiný termín nebyl možný. Nakonec byli všichni včetně Emmy spokojení s tím absolutně nepřipraveným výsledkem - a možná více než by byli s tím původně plánovaným. Takže se dá říct, že to určitě byla skvělá spolupráce.

Nemohu také vynechat herečku Janku Graňák Kovalčíkovou, protože focení s ní patří mezi ta nejvíce komunikačně uvolněná, což je vždy na fotkách vidět.

Kdo je pro vás vzorem v Česku, na Slovensku a ve světě? 

Cením práci Branislava Šimončíka, Dana Vojtěcha, ze světa pak mohu jmenovat fotografy, jako jsou Pari Dukovic a Ken Hermann, jejichž tvorbu sleduji delší dobu.

A co podle vás dělá dobrou fotku?

Myslím, že nejen ve fotce, ale obecně platí, že všechno záleží na detailech. Je také mnohem jednodušší fotit s profíky, v rámci jakéhokoliv zaměření, od sportu až po ředitele nadnárodní společnosti. Stačí, když stejný set vyfotíte s figurantem, který vám při focení jen pomáhá, a tentýž set s olympionikem. Rozdíl zaručeně poznáte. 

Dnešní fotoaparáty umějí věci, které ještě před pár lety vypadaly jako naprosté sci-fi, třeba natočit video v rozlišení 8K. Jak bude podle vás vypadat fotografická technika za dvacet let?

Těžko říci, vždyť před dvaceti lety bylo nepředstavitelné vyfotit to, co dnes zvládne i ten nejzákladnější model fotoaparátu. Nyní, s příchodem bezzrcadlovek, prakticky vidíme v digitálním hledáčku reálnou fotku dříve, než stiskneme spoušť.  Rozlišení, kompaktnost a rychlost jsou už dnes samozřejmé. Rád se zamýšlím nad tím, co by se dalo ještě zlepšit.

 

Právě se děje

Další zprávy