Řeka Křinice, která protéká Českosaským Švýcarskem, se kousek za obcí Kyjov začíná prořezávat hlubokým Kyjovským údolím, které je plné zajímavých pískovcových útvarů. Když jsem poprvé zahlédl místo s „Tajemnou jeskyní“, tedy spíše průrvu mezi zaklíněnými pískovcovými bloky, hned se mi vybavilo několik fotografií od autorů, kteří zde fotili již dávno přede mnou. 

Většina z nich se zaměřila na pohled kousek od jeskyně směrem proti proudu. Nemám rád, když se „přefocují“ snímky jiných autorů, a pokud je to jen trochu možné, tak se snažím vymyslet něco nového. Je to vždy výzva a prostor, kde se mohu realizovat a vložit tak do budoucího snímku něco svého.

Než výsledná fotografie vznikla, místo jsem několikrát důkladně prozkoumal. Zkusil jsem pohled z jedné a následně z druhé strany průrvy. Nebyly to špatné pohledy, ale pořád to nebylo ono, anebo se snímek podobal těm od jiných autorů.

Při třetí návštěvě jsem již byl vybaven – holínky, to je ono! Díky nim jsem mohl vstoupit přímo do řeky, mezi kameny a peřeje. S fotoaparátem na stativu jsem šel hodně nízko k vodní hladině. Částečně jsem byl již v jeskyni a najednou jsem uviděl kompozici, kterou jsem hledal.

Nějaké zajímavé popředí (to tvořil kámen se dvěma listy) a zároveň pohled celou průrvou. Kompozici doplňovaly vodní peřeje směřující z dolních rohů scény. Už předem jsem měl představu, jak budou vypadat po dlouhé expozici (vše, co je v pohybu, se „rozmaže“ a např. voda pak tvoří až snovou atmosféru).

Autor fotografie: Daniel Řeřicha

Fotograf Daniel Řeřicha

• Daniel Řeřicha (44) je český krajinářský fotograf a organizátor workshopů a fotoexpedic
• Získal několik cen v mezniárodních fotosoutěžích
• Jeho snímky byly publikovány v různých zahraničních fotografických a cestovaltelských časopisech
• Více informací najdete na jeho osobní stránce
• Jeho snímky najdete také na facebooku, instagramu nebo, 500px 

Tak a nyní to ještě zvládnout technicky, prolétlo mi hlavou. Problém byl hlavně v nedostatku světla (zejména v pravé části scény) a pak mi dělala starost cákající voda, která s pravidelností dopadala na objektiv. Všiml jsem si, že ty kapky létají od kamene vlevo. Zkusil jsem mezi kámen a fotoaparát dát ruku a najednou byl objektiv bez kapek. Paráda, jeden problém vyřešen. 

Velký expoziční rozsah scény (tmavá pravá strana a světlý konec jeskyně s levou stranou snímku) jsem vyřešil dvojitou expozicí (jeden snímek jsem pořídil tak, aby světlé části snímku byly expozičně správně, a druhý naopak, aby byla kresba i v temné části scény). Snímky se pak prolnou v grafickém editoru pomocí masek. Pro odstranění odlesků na vodní hladině a levé prosvětlené části s opadaným listím byl použit polarizační filtr.

Od nejbližšího kamene se dvěma lístky jsem byl necelých 40 cm, a jelikož jsem chtěl mít celou scénu řádně proostřenou, tak jsem raději zvolil vyšší clonu (f/18). Díky použitému ohnisku 16 mm dostala jeskyně s protékající řekou jinou perspektivu, která ještě více zdůraznila celé popředí.

A pak už stačilo jen zmáčknout spoušť. Snímek na světlá místa jsem exponoval 30 sec a na ta tmavá 100 sec. U delší expozice jsem si ještě částečně pomáhal ruční svítilnou, kterou jsem každou chvilku zasvítil do těch nejtemnějších partií, abych je alespoň trochu projasnil. Druhou rukou jsem po celou dobu snímání chránil objektiv před kapkami.

Byl jsem tím vším tak soustředěný, že jsem ani pořádně nevnímal chlad v pravé holínce, do které mi vrchem zateklo. Vzhledem k teplotám okolo nuly to nebylo nic příjemného, ale oba snímky dopadly dobře, a tak jsem se mohl vydat co nejrychleji zpět do tepla.