Dostat se v malém sportovním letadle nad mezinárodní Letiště Václava Havla v pražské Ruzyni rozhodně není zcela běžná věc. Pojďte se podívat do zákulisí takového letu s pilotem magazínu Flying Revue Jiřím Prušou, který má za sebou řadu mezinárodních leteckých expedic po celém světě, a s fotografem Tomášem Vocelkou.
Přelet letiště Praha pohledem pilota
Před průletem kontrolní zónou letiště Václava Havla v Praze má každý soukromý pilot respekt. Jedná se o řízený a ostře sledovaný vzdušný prostor, kde se soukromí piloti setkávají s profesionály pilotujícími mnohonásobně větší letadla. Je také potřeba respektovat, že řídící letového provozu zodpovědní za provoz mezinárodního letiště mají na starosti životy mnoha cestujících, a tak není vhodné je zatěžovat tím, že se člověku zrovna chce proletět jejich řízeným prostorem v nějakém komářím letadélku.
Nynější situace je ale trochu jiná. Letiště Praha má v posledních dvou týdnech provoz na úrovni několika procent normálu. Aby o nás řídící letového provozu na věži v Praze věděli, podal jsem den předem, tedy ve středu večer, letový plán pro let z Příbrami do Slaného s průletem řízeného prostoru letiště Praha - přes vstupní bod Sierra (Beroun) a dále přes navigační bod Tango (u Hostivic). Pokračovat jsme se rozhodli přes body Alfa a Bravo na sportovní letiště Slaný.
Ve čtvrtek jsme před desátou dojeli na letiště v Příbrami, udělali předletovou prohlídku letadla, umístili kameru a přesně v 10 hodin jsme vzlétli. Po vzletu jsem na službě Praha Information přihlásil (aktivoval) náš letový plán a asi v 10.15 jsme byli už nad Berounem, v bodě Sierra. Přeladil jsem na frekvenci služby Praha Radar a požádal o povolení vstupu do řízeného prostoru Letiště Praha z bodu Sierra na bod Tango.
V té chvíli se ale zrovna prováděla kalibrace přistávacího systému, a tak nás řídící musel nechat 20 minut čekat. Čas jsme využili k průletu nad nedalekým sportovním letištěm Bubovice. Během průletu jsem kamerou podvěšenou pod křídlem natočil záznam do webové video databanky magazínu Flying Revue, která obsahuje už přes stovku českých letišť.
Kolem 10.40 jsme se vrátili nad Beroun a řídící služby Praha Radar nám dal povolení vstupu do řízeného prostoru i instrukci letět nad bod Tango a přeladit na frekvenci služby Praha Věž, která je za provoz v řízené zóně zodpovědná. Byli jsme stále napjatí, jestli to všechno vyjde a my letiště skutečně budeme smět přeletět. Řídící stanoviště Praha Věž nás potěšil: Dal nám instrukce "po bodu Tango pokračovat přes letiště na bod Alfa a dále Bravo".
Kromě fotografií jsme chtěli také připravit co nejzajímavější video, a tak jsem trochu neskromně poprosil ještě o možnost udělat nad letištěm "třistašedesátku doprava", to znamená letiště jedenkrát obletět. Za plného provozu bych si něco takového rozhodně netroufl žádat, ale nyní jsme to povolení opravdu dostali asi minutu před příletem nad terminály letiště.
Tomáš Vocelka cestou fotil letadla zaparkovaná na dráze 04/22, já jsem komunikoval s věží a držel povolenou výšku 2000 stop (zhruba 600 metrů) i stanovenou trasu letu. Pak jsme se už dostali nad terminály a já jsem nasadil na tu třistašedesátku, jejímž středem byla řídicí věž letiště Praha. Jak se nám to celé podařilo, můžete vidět na videu i fotografiích.
Let nad Ruzyní pohledem fotografa
S pilotem Jiřím Prušou z Flying Revue už tvoříme docela sehraný pracovní tým, máme za sebou řadu společných letů. Fotíme nejčastěji krajiny a zajímavá místa v Česku, ale máme za sebou třeba i fotografování Jizerské padesátky.
Tato situace však byla pro mne jako fotografa přece jen jiná - věděl jsem, že máme jen jeden průlet podél dráhy a jednu zatáčku. Nic víc. Člověk se musí vyrovnat s tím, že v takovém případě prostě není prostor pro zaváhání nebo pro chyby. Takže jsem se soustředil, a jakmile se pod námi objevila odstavená dopravní letadla, která kvůli koronaviru nemohou létat, začal jsem fotit.
Při leteckém fotografování pracuji s bezzrcadlovkou Sony A7 III a s teleobjektivem 70-300 mm. Vždycky si říkám, že mi to připomíná fotografování sportu. Malé letadlo se chvěje a občas ve vzduchu dost drncá (srovnat se s tím je samo o sobě sportovní výkon). Všechno kolem je v pohybu, na přemýšlení není čas, člověk se musí spolehnout na instinkty. Clonu fotoaparátu jsem už před příletem nad letiště téměř naplno otevřel, čas jsem nastavil na 1/1600s, nastavení citlivosti ISO jsem nechal na fotoaparátu - prostě jako když se fotí rychlé sportovní akce.
Už když jsme přilétali k Ruzyni, věděl jsem, že tentokrát to nebude úplně snadné. Odstavená letadla stála v protisvětle, navíc byl ve vzduchu lehký opar. To obojí při práci s teleobjektivem velmi snižuje kontrast záběrů, ale nedalo se nic dělat. Normálně bych Jiřímu řekl, ať nad cílem udělá jednu nebo dvě zatáčky a dobré světlo bych si našel, teď se to ale nedalo. Věděl jsem, že s nízkým kontrastem a zašedlými snímky se budu muset nějak srovnat až při úpravě fotek.
Trvalo to jen pár okamžiků a už jsme nasazovali k povolené zatáčce. Celou dobu jsem fotil, snažil jsem se využít čas, jak jen to šlo. Závěrka foťáku cvakala v krátkých dávkách, jako by člověk střílel z automatické pušky. Mohlo by se zdát, že je to pro fotografa adrenalinový zážitek, ale ve skutečnosti není. Prostě jsem absolutně soustředěný na to, co dělám. Bez emocí, bez adrenalinu - na to prostě není čas.
Další fotografování měst poblíž Prahy už byla klasika, kterou máme s Jiřím natrénovanou. Oba létáme rádi, takže jsme si to mohli užít. Najít zajímavé místo, udělat jednu nebo více zatáček, při kterých fotím, a letět dál - až k domovskému letišti v Příbrami.
Magazín Flying Revue
- Flying Revue je nejčtenější letecký časopis v Česku a na Slovensku.
- Portál FlyingRevue.cz denně přináší aktuality ze světa všeobecného i dopravního letectví.
- Naleznete zde také reportáže, videa a fotografie z unikátních leteckých expedic do všech koutů světa.
- Aktuálně.cz a Flying Revue společně připravují fotogalerie zachycující krásná místa české krajiny.