Přístup Facebooku k šíření umění hraničí s cenzurou, říká fotograf Peter Varga

Ve fotogalerii najdete ukázky z tvorby Petera Vargy.
Aspekty městského života. Fotografie by vždy měla vyjadřovat unikátnost momentu v daném prostředí a odrážet fotografovu vizi.
Aspekty příměstského života. Nacházení hřejivých momentů na běžně nepovšimnutých místech. Tak jako člověk i příroda má svůj vystihnutelný potenciál.
Tanec lví ženy. Při tvorbě této fotografie mě fascinoval odlišný pohled na tanec. Vykreslit malbu světlem a dojmem živelnosti.
Tanec nezná gravitaci. Je to pro mě smyslově nejdokonalejší forma pohybu, kdy člověk automaticky a operativně reaguje na své pocity.
Foto: Petr Varga
Romana Marie Jokelová
25. 2. 2018 11:05
Peter Varga je fotograf, který si i přesto, že vystudoval marketing, stojí za kontroverzním, ale velmi osvobozujícím tvrzením: „Pokud má někdo potřebu najít si mou tvorbu, pak si ji najde.“ Spolupracuje s tanečníkem Yemim, fotí pro známé firmy a společnosti. A jak říká, sociální sítě nejsou jeho pánem, tím se stala krása ukrytá v okamžiku, životě a lidech.

Najít o vás něco bližšího na internetu není až tak jednoduché. Máte svou facebookovou stránku, ale příliš často na ni nepřispíváte, Instagram také příliš neřešíte, proč?

Na internetu se prezentuji opravdu sporadicky. Nemám na to moc času a zároveň mě nebaví splňovat algoritmy nadnárodních společností, abych dostal lajk a podobně. Osvědčuje se mi princip organického šíření. Pokud někdo skutečně stál o mé fotografie, vždy si ke mně cestu našel.

Ačkoliv jsem studoval marketing ve Zlíně, pochopil jsem, že jsou nakonec stejně nejdůležitější lidé a produkt. Lidé musí vypadat nejlépe na fotografiích a zároveň jsou pro ně samotné fotografie produktem. Proto se koncentruji jen na tvorbu, i když mi byrokracie zabírá na můj vkus nekonečněkrát více času, než bych si přál, ale dělat ji musím.

A tak nejčastěji upouštím od sbírání lajků a vyhovování algoritmu, aby mě Facebook zobrazoval dalším a dalším lidem. Protože chápu, jak to funguje - nebaví mě to, tento algoritmus není rozumný. Umění by mělo být volně šiřitelné komukoliv. Má vytvářet postoje a názory, a nejen černobílé hranice lajk/nelajk - zobrazí/nezobrazí. To hraničí s cenzurou. Proto nevidím problém jít si cestou bez sebepropagace, protože věřím, že se produkt může do povědomí lidí dostat sám, je-li dostatečně kvalitní.

Vaše sociální sítě jsou plné různorodých fotografií, a přesto působí jednotně, co je spojuje či k jakému žánru máte nejblíž a proč?

Fotím život a lidi. A v tomto našem malém životě se nachází neskutečně moc požehnaných míst, ze kterých život vypadá nádherně - a nezáleží na tom, jestli je to kompozice z ulice a hra stínů, tanec a úžasný pohyb v rytmu hudby, anebo člověk ve firmě, který ví, jak vypadá spokojenost a radost ze života.

A co se týká žánru, nevím, negeneralizuji, ale mohla by to být dokumentární fotka - dokument života. I krajina či profilovka mi připadají jako dokument. Jde jen o jeden daný okamžik sekundy, ve kterém je člověk nejkrásnější, příroda, ve které v dané chvíli dochází k souhře stromů, oblak, světla nebo zvířat.

Jak byste se vlastně charakterizoval jako fotograf?

Nadosmrti amatér, pozorující krásy světa, které nevymyslel, podléhající svým představám, zamýšlející se a vykreslující co nejlepší zítřky.

Multižánrovost je pro spoustu fotografů zakázaným slovem, neměl jste někdy potřebu se jednomu tématu věnovat více než jinému?

Mým pravidlem je nesetrvávat v něčem příliš dlouho, aby to nepřerostlo ve stereotyp. Miluji změny a život mi jich sám přináší přirozeně dostatek. Přizpůsobuji se a život mi vytváří můj ideální svět. Samozřejmě, že se najdou akce, které odmítnu, například nefotím komerčně svatby. Nechci si zevšednit momenty lásky, aby mě jednou mohla bavit moje vlastní veliká svatba. Navíc si nerad říkám o peníze novomanželům, radši ať si je dají stranou na děti, kočárky a postýlky. Pokud tedy fotím svatbu, pak kamarádům a blízkým a vždy jako svatební dar.

Jak je ale možné fotit portréty, komerci či události a dělat všechno dobře?

Peter Varga
Autor fotografie: Petr Varga

Peter Varga

Jednoduše, je potřeba všímat si krás života, lidí jako jednotlivců a interakcí mezi nimi. A tak je potom i prezentovat. Dobře to funguje, když společnostem vytvářím jejich vlastní vizuální identitu. Někdy poruším pravidla a vymyslím jim něco jiného, ale s tím je potřeba pracovat opatrně. Stalo se mi, že jsem uletěl příliš vysoko, a tak pracuji, dokud není klient stoprocentně spokojený, až pozitivně překvapený.

Jak využíváte například při focení portrétů zkušenosti z reportážní fotky a naopak?

Toto je jedno z mých know-how, jednoduše to všechno propojuji dohromady. Například fotím zaměstnance před jeho kolegy v pracovním běhu a přece ho dokážu psychicky udržet se mnou. A pak stačí už jen vystihnout ten správný moment, nejlepší kompozici a výraz klienta s nejlepším dějem kolem. V mých fotkách hraje každý detail svoji důležitou roli.

Nedávno jste se vrátil z měsíční cesty po Himálaji, jel jste tam cestovat, nebo fotit?

Obojí. Moji šikovní kamarádi zakládají dobrodružnou cestovku, která vozí lidi na turisticky neobjevená místa, domů k rodinám, do džunglí, na hory a čajovníkové plantáže s možností vlastního objevování. Naší skupině se většinou líbily stejné věci, zjistili jsme, že máme podobné uvažování. Není to náhoda, jde o sílu konceptu. Soukromým motorem byla dobrodružná stránka mého srdce a fakt, že Himálaj byl v mých snech již odmalička. 

Co vám tato cesta dala?

Dala mi toho opravdu mnoho. Pochopení, jak odlišně žijí tamní lidé, zároveň jak žijí v harmonii a lásce. Už jen ta možnost vidět, o jak kontrastní prostředí jde, byla neskutečně obohacující, což ostatně uvidíte i na mé plánované výstavě, která bude v první polovině letošního roku. Zvu vás, přijďte ji navštívit a dozvědět se, co Nepálcům dal tento svět a o co se s námi podělili.

Příkladů tam bude mnoho, každý milovník života si přijde na své. Jejich svět je často považovaný za rozvojový, ale to je omyl. Mnoho věcí, hlavně psychologii a komunitu, mají na rozvinuté, hlubší a vyspělejší úrovni.

Nicméně i tam se vkrádá komerce a západní umělohmotný průmysl bez osvěty. V našem světě jsme vyspělí, a tak ztrácíme často ponětí o tom, jaké přednosti a soudržnost může nabízet komunita, která u nich funguje opravdu úžasně. Funguje to tam tak, že co vesnice, to jedna veliká rodina. Všichni jsou si vzájemně bratry a sestrami. A tento pohled na svět nás naučil něco, na co jsme už u nás pozapomněli. 

Petře, proč by podle vás měli lidé, všichni lidé, cestovat?

Aby si na tuto otázku mohli sami sobě jednou odpovědět. Každý se skrze cestování dozví úplně něco jiného a přesně to, co ho zajímá. Člověk před cestou nikdy neví, jakou odpověď na tuto otázku dostane. Musí vycestovat - a to je jediný základní předpoklad k tomu, najít odpověď.

 

Právě se děje

Další zprávy