Americký fotograf Ansel Adams (1902-1984) patří k největším legendám světové fotografie. Proslavily ho především dokonalé černobílé krajinářské snímky z amerických národních parků. Dodnes je vzorem pro statisíce fotografů z celého světa.

K tvorbě Ansela Adamse však nepatří jen tyto slavné krajiny, ale také méně známá fotografická esej, kterou nafotografoval v internačním táboře Manzanar, kam byli za války přesunuti japonští obyvatelé USA.

Z eseje se dochovaly jak původní negativy, tak i zvětšeniny v té podobě, jak je chtěl slavný fotograf mít. Srovnáním těchto dvou zdrojů lze pozorovat, jak Ansel Adams upravoval své fotografie (například jejich tonalitu) a zejména to, jak je ořezával. Je to velice zajímavé i pro dnešní fotografy - z Adamsova přístupu se dá hodně vyčíst.  

Kde vlastně pozoruhodná esej vznikla a jak se k jejímu fotografování dostal krajinář Adams?

Všechno souvisí s druhou světovou válkou. Útok Japonska na Pearl Harbor byl pro USA těžkou ranou, která měla mimo jiné i jeden méně známý důsledek. Američané se rozhodli odsunout do internačních táborů desetitisíce obyvatel japonského původu. Do kempů ve vnitrozemí přemístili až 110 000 lidí ze západního pobřeží, které bylo považováno za válečnou zónu.

Odsunutí byli nuceni opustit své domovy, přestože dvě třetiny z nich už se v USA narodily (byli to tedy američtí občané). Federální vláda to udělala v obavě, že by mohli pomáhat nepříteli.

Ansela Adamse se tato událost osobně dotkla, mezi odsunutými byl totiž i dlouhodobý zaměstnanec jeho rodičů Harry Oye. V té době už to byl starý muž s podlomeným zdravím. "Adamse to rozzlobilo. A i kvůli tomu uvítal možnost fotografovat v internačním táboře Manzanar, kterou dostal v roce 1943," píše se na stránkách knihovny amerického Kongresu, ve které jsou nyní negativy i fotografie uloženy.

"Je to vůbec poprvé, kdy je možné vidět Adamsovy naskenované negativy společně s výslednými snímky. Umožňuje to divákům sledovat, jak pracoval v temné komoře a zvláště to, jak přistupoval k ořezu snímků," vysvětlují experti z knihovny Kongresu v textu, který doprovází zveřejněné materiály.

V Manzanaru Adams's fotil především portréty a záběry každodenního života, opravdu krajinářských snímků je v této eseji málo. Celou kolekci Adams nabídl knihovně Kongresu v roce 1965. Dar doprovodil slovy: "Důvodem mé práce bylo ukázat, jak tito lidé dokázali překonat ohromnou nespravedlnost, ztrátu majetku, firem i zaměstnání. A jak dokázali v novém prostředí vybudovat velmi vitální komunitu." Z Adamsových fotografií vznikla také kniha, nazvaná Born Free and Equal (Narodili se jako svobodní a sobě rovní). 

Nebyl to jediný Adamsův válečný projekt, ale je nyní považován za nejvýznamnější. 

Velmi zajímavý je i fakt, že Adams sice nejel do internačního tábora fotit krajiny, ale přesto tam vznikly dva z jeho nejoceňovanějších krajinářských snímků: Mount Williamson a Winter Sunrise (celé názvy snímků jsou: Mount Williamson, the Sierra Nevada, from Manzanar, California, 1944 a Winter Sunrise, the Sierra Nevada, from Lone Pine, California, 1944). Tyto dramatické fotografie však do kolekce, které daroval knihovně Kongresu, nejsou začleněny. 

Vzhledem k tomu, že darované snímky vznikly při zakázce pro americkou administrativu, jsou na rozdíl od většiny Adamsovy práce volně přístupné. Většinu jeho ikonických fotografií totiž samozřejmě stále chrání autorská práva. O to cennější je zveřejnění negativů i výsledných zvětšenin.