reklama
 
 

Muž s kamerou a sny. Jan Trnka prorazil jako kameraman v Asii, byla to však složitá cesta

14. 5. 2018
Závodil na kole, uklízel kina v USA, jeho největší vášní však bylo a stále je natáčení videa. Čech Jan Trnka si splnil svůj sen, podařilo se mu prorazit, a to i ve světě. Pracuje pro známé české a světové značky a hodně točí ve Vietnamu a v Kambodži, což jsou země, kam ho to vždy táhlo. V rozhovoru prozrazuje, jak se takový sen plní a co je pro to potřeba podstoupit.

Honzo, jaká byla vaše cesta k videu a kdy začala?

Láska k videu v mém případě pramení už od samotného dětství. Táta s mamkou kolem nás v jednom kuse běhali s kamerou, natáčeli každý moment a my s bráchou dělali komedianty. Všechny nás to bavilo, a i když jsem tomu ze začátku nevěnoval větší pozornost. O pár let později jsem začal jezdit závodně na horských kolech a jako hlavní informační prostředek našeho týmu, kterým jsme oslovovali sponzory a fanoušky, jsme používali právě video. A stejně tak jako v dětství i tady jsme se během natáčení nadmíru bavili.

Možná to bude znít jako klasické klišé, ale hlavní zlom nastal ve chvíli, kdy mi táta koupil první kameru a já mohl začít zaznamenávat svůj vlastní příběh. Až později jsem si uvědomil, jak moc jsem vděčný za ty roky, co kolem nás rodiče běhali a natáčeli. Především proto, že fotografie umí člověka okouzlit, probudit emoce, ale jen díky videu se můžete plně vrátit v čase.

Jak se vám podařilo zaujmout i mezinárodně?

Zhruba před šesti lety jsem odjel do USA, kde probíhal můj americký sen u koštěte a lopatky během masivního úklidu kin. Makali jsme sedm dní v týdnu po dobu šesti měsíců. Byla to dřina, ale za vydělané peníze jsem koupil svoji první profesionální kameru a začal postupně sbírat klienty po celém světě, a to zejména v Asii.

Jak dlouho vám trvala cesta ke svobodě a možnosti cestovat a točit po celém světě?

Byla dlouhá a asi nikdy neskončí. Roky strávené v pedálech jsem později zúročil v pořádání vlastních závodů a exhibicí u nás v podhůří Jizerských hor. Postupem času se to spojilo se seriálem, který se jezdil po celé České Republice a já toho byl součástí. Už ne v roli závodníka, ale kameramana. Tam jsem nasbíral nejvíc zkušeností a kontaktů, díky kterým mě začali oslovovat pořadatelé, různí výrobci, firmy apod. Další roky jsme už jezdili natáčet po Evropě…

A jak jste se dostal do Asie?

V touze po dobrodružství jsem se rozhodl zamířit na vlastní pěst do Asie, kde jsem měl v té době skvělou podporu - mého bratra. První roky v Asii jsme strávili objevováním tropických pláží, poznáváním místních kultur a nových lidí. Natolik jsem si to tam zamiloval, že jsem se vracel pravidelně každý rok. Byly to skvělé prázdniny, nicméně co se týká natáčení, nebyla to žádná velká sláva. Až na pár výjimek jsem se nedostal k žádné opravdu placené práci. V tu chvíli jsem začal přemýšlet, co bude dál…

Vyhrála jistota v Čechách, nebo jste se rozhodl do toho opřít v Asii?

Jako dnes si pamatuji, když jsme si s bráchou nechali v přepočtu za 200 korun ušít na vietnamské tržnici košile a "na velký pány" jsme vyrazili do pětihvězdičkových hotelů. Vypůjčený polorozpadlý skútr jsme raději pokaždé nechali kousek od vchodu. Navštívili jsme desítky hotelů, vystřídali několik košil a vyzkoušeli různé obchodní taktiky. Když nás na recepci odmítli se slovy "nemůžeme vás přijmout bez předem domluvené schůzky" zůstali jsme do večera, anebo se vraceli další dny tak dlouho, dokud jsme nepotkali toho správného člověka.

Nakonec přišel ten správný den a já si konečně mohl začít plnit svůj filmařský sen v Asii.

Honzo, jste svou tvorbou známý spíše ve světě nebo v Čechách?

Když si zkusíte zadat celé jméno mé produkce do vyhledávače, vyjede vám hned vedle jména Jiřího Trnky náhled fotky, kde stojím v modré čepici. Fotka, která byla pořízena zhruba před třemi lety během natáčení v Angkor Watu v Kambodži, slouží jako náhled k mému vůbec prvnímu autentickému filmu o této krásné zemi.

Po pár týdnech od zveřejnění videa přerostlo mé publikum české hranice. Teď se mohu těšit z publika ze všech koutů světa.

Co všechno je součástí vaší výbavy, předpokládám, že musí být vzhledem k cestování poměrně kompaktní?

Na cestách používám primárně Panasonic Lumix GH5 (fotoaparát určený primárně pro filmaře, pozn. red.). Jeho hmotnost a profil Vlog, který si můžete pořídit jako upgrade mi umožňuje zaznamenávat všechny důležité chvíle s filmovým vzhledem. U větších projektů a reklamního videa používám videokameru Sony FS7. Ve vzduchu si nejraději hraji s dronem Mavic od firmy DJI a když visím někde na korbě auta a potřebuji pevnou ruku, přenechávám plynulý záběr stabilizačnímu systému Ronin.

Jako videomaker musíte umět i fotit, v čem vás video baví více než fotka?

Když se nad tím zamyslím, zjišťuji, že se fotografii v poslední době věnuji více než videu. Baví mě obojí. Fotkou i videem může autor sdělit příběh, cestu, okamžik, vášeň, hněv, lásku, erotiku. Je to stejné jako u videa, jen s tím není tolik práce.

Nejvíce času trávíte v Kambodži a Vietnamu, čím si vás tyto země získaly?

Obě země jsou v mnoha ohledech velice odlišné, jedno mají ale stejné - je tam skoro pořád teplo. To že tam trávím v posledních letech většinu svého času, nemá samozřejmě na svědomí pouze počasí. Hlavním důvodem jsou místní lidé.

My v Evropě se stále za něčím ženeme, jednou je to dům, podruhé zase auto. S majetky vzniká závist, předsudky a tak dále… tady to samozřejmě do jisté míry probíhá taky, ale když sednete na motorku a vyrazíte kousek za město, přivítá vás upřímná radost místních obyvatel, jejich bohaté tradice, a především neskutečná vděčnost za každý nový den s jejich nejbližšími.

Honzo a jak v těchto zemích obecně funguje foto a video produkce?

Je tam cenově mnohem dostupnější technika a je tam také velmi mnoho mladých lidí s motivací být úspěšným fotografem či filmařem. Nemají zdaleka takové možnosti jako u nás, co se vzdělání týká, mají ovšem ohromnou vášeň a touhu se neustále zdokonalovat. Pro mě samotného je to jistou motivací.

Je rozdíl v práci pro české a zahraniční klienty?

Rozdíl tu je, a to především v honoráři. V Evropě jsou klienti obecně zvyklí platit větší částky a to zejména proto, že je zde vyšší průměrný plat. Někde je to zase způsobené tím, že tvorba videa je v dané zemi velice uznávané řemeslo, a od toho se odvíjí vyšší platové ohodnocení. Ale určitě to není pravidlem, běžně se setkávám s nabídkami, které se rovnají honorářům v České republice. Záleží, kde přesně točím.

Co vám osobně dalo cestování, myslím tím z pohledu vaší tvorby?

Každé místo, které jsem navštívil mě nějakým způsobem inspirovalo. Ať už to byl zajímavý člověk nebo jen samotná krajina. V podstatě čím více cestuji, tím více mě baví filmovat a rozvíjet své filmařské zkušenosti. Konec konců téměř celé moje portfolio je vytvořeno z různých cest po celém světě.

A co vám dalo po stránce osobního rozvoje?

Cestování mi dalo svobodu, poznávání odlišných lidí a kultur mi obohatilo život a každý další takový den strávený na cestách ve mně budí motivaci jít kupředu, a to jak v osobním, tak pracovním životě.

autor: Romana Marie Jokelová | 14. 5. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama