Afričtí albíni, vězni temnoty. Polský fotograf Michal Szalast popisuje, jak žijí

Afričtí albíni, vězni temnoty. Polský fotograf Michal Szalast popisuje, jak žijí
Afričtí albíni z vesnice Urukewe, která leží na největším ostrově Viktoriina jezera. Ukázka z výstavy Oni a my v ostravské Galerii Opera.
Afričtí albíni z vesnice Urukewe, která leží na největším ostrově Viktoriina jezera. Ukázka z výstavy Oni a my v ostravské Galerii Opera.
Afričtí albíni z vesnice Urukewe, která leží na největším ostrově Viktoriina jezera. Ukázka z výstavy Oni a my v ostravské Galerii Opera.
Afričtí albíni z vesnice Urukewe, která leží na největším ostrově Viktoriina jezera. Ukázka z výstavy Oni a my v ostravské Galerii Opera.
Foto: Michal Szalast
Foto
8. 1. 2020 6:30
Michal Szalast v Tanzanii dokumetoval životy afrických albínů. "Světlo je život, tma je smrt. Tato jednoduchá tvrzení se zdají univerzální a nesporná. Ovšem pro ně to neplatí," říká polský fotograf, jehož snímky jsou momentálně k vidění na výstavě v ostravské galerii Opera.

Michal Szalast fotografoval africké albíny v Tanzanii, na největším ostrově Viktoriina jezera. Jejich předci tam odešli, protože hledali bezpečnější a klidnější život, a ostrov Ukurewe se stal jejich domovem. "Ale i tam je den pro ně jen v noci," říká.

Albíni tam podle fotografa žijí skryti před paprsky slunce v chatrčích pokrytých zvlněnými listy. "Světlo, které vstupuje dovnitř, je láká, ale snaží se před jeho teplými doteky chránit. Ovšem mnohdy prohrávají a za chvilky radosti na slunci platí strupy na kůži. Někdo je dokonce může nazývat vězni temnoty," vypráví Michal Szalast.

Člověk, který by něco takového řekl, však podle fotografa nikdy neviděl úsměv na tváři albínů. "Pochází z nejjednodušších radostí, jimiž se můžeme těšit, bez ohledu na to, zda někdo žije v polorozpadlé chatrči v Tanzanii s břemenem prokletí černocha s bílou kůží, nebo jiný v evropském zámku s výsadou být bělochem," vysvětluje Szalast.

Jeho příběh vypráví o několika albínech, o temnotě, s níž se snaží bojovat, a o světle, které chybí. "Soubor ukazuje lidi postižené albinismem, vzácnou dědičnou chorobou, v jejímž důsledku se v kůži postižených tvoří velmi málo pigmentu nebo se netvoří žádný," konstatuje. 

Michał Szalast (40) je polský fotograf a filmový dokumentarista, student a současně externí pedagog Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Narodil se v Horním Slezsku, se kterým je neodlučně spojený. Vystudoval historii na Slezské univerzitě v Katovicích a pracuje jako fotoreportér, filmař, publicista, pedagog a kurátor. V Ostravě vystavuje společně s dalším polským fotografem Krzysztofem Goluchem a jejich výstava má název Oni a my.

O výstavě

  • Michal Szalast a Krzystof Goluch / Oni a my
  • Galerie Opera, Ostrava (Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14)
  • Otevřeno do 27. ledna 2020, vždy hodinu před představením
 

Právě se děje

před 51 minutami

Bezplatnými menstruačními potřebami pro nízkopříjmové se má zabývat ministryně Schillerová, uvedl Babiš

Premiér Andrej Babiš (ANO) přitakal dotazům, zda by v Česku bylo možné zajistit bezplatný přístup k menstruačním pomůckám, jak se k tomu rozhodlo jako první na světě Skotsko. Na twitterovém účtu uvedl, že Skotové tím chtějí zbořit stigma menstruace a bojovat s chudobou. U příjmově nejslabších by to podle Babiše bylo možné i v Česku. Řešení má nalézt ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), uvedl Babiš.

"Skotsko bude jako první země na světě všem ženám hradit menstruační pomůcky. Chtějí zbořit toto stigma a bojovat s chudobou. Novináři se mě ptají, jestli by bylo by něco takového možné i u nás. U příjmově nejslabších určitě. Požádal jsem Alenu Schillerovou, aby našla řešení," uvedl Babiš.

V úterý schválený zákon zavádí ve Skotsku, kde žije přibližně 5,5 milionu lidí, právo na bezplatný přístup k vložkám, tamponům a dalším hygienickým potřebám při menstruaci. Dostupné budou mimo jiné ve školách, na univerzitách, na úřadech a v dalších veřejných budovách. Pro návrh se podařilo ve Skotsku přesvědčit všechny strany tamního parlamentu. Některé z nich se přitom zpočátku zdráhaly, protože považovaly odhadované náklady 9,7 milionu liber ročně (285 milionů Kč) za příliš vysoké a dost možná i značně podhodnocené.

Zdroj: ČTK
Další zprávy