"Všechno nejlepší! Tato krátká větička nemusí být jen přáním k nedožitým stým narozeninám autora. Všechno nejlepší z jeho celoživotního díla je možné vidět i na výstavě ve věži Novoměstské radnice. Tedy vlastně ne všechno… Jen 100 fotografií. 100 snímků, které se snaží divákům představit široký záběr témat zastoupených v tvorbě tohoto významného českého fotografa," říká vnučka Ladislava Sitenského a kurátorka výstavy Adéla Kándlová.
Výstava začíná 8. května v Galerii ve věži pražské Novoměstské radnice a potrvá do 23. června.
Za první reportáž dostal ředitelskou důtku
Expozice začíná první Sitenského fotografií pořízenou z okna rodinné vily a pokračuje snímky z reálného gymnázia pořízenými tajně pod lavicí. Ačkoli při fotografování ve škole přistižen nebyl, vše se provalilo, když uveřejnil třístránkovou reportáž ze školy v časopise Ozvěny.
Ředitel Kulhánek okamžitě poslal školníka pro několik výtisků a ve sborovně nastalo pozdvižení, když si profesoři prohlíželi svoje fotografie. Nakonec z toho Sitenský "vybruslil" jen s důtkou.
Na výstavě pak následují ukázky z dalších reportáží: o pražských hasičích, z pohřbu T.G.M., z pražských ulic i ze života skautů. Nechybí ani smutné okamžiky německé okupace zahalené do sněhových vloček.
S fotoaparátem proti Hitlerovi
Začátek 2. světové války zastihl Sitenského v Paříži. Neváhal a přihlásil se do čerstvě se formujících československých zahraničních jednotek. Před odjezdem do výcvikového tábora v Agde si za poslední peníze ještě koupil u vetešníka jednoduchou filmovou kameru a starý fotoaparát. O ten však přišel brzy po pádu Francie, během plavby do Británie.
Půjčil si tedy Retinu od Mirko Čápa a fotil dál. V průběhu války vystřídal aparátů ještě několik. Přál si ovšem bojovat s kniplem Spitfiru v ruce. Generál Janoušek mu to nedovolil: "Průměrných pilotů mohu mít dost, ale skvělého fotografa mám jen jednoho," vysvětlil mu. Dál tedy zůstával na zemi, vyzbrojen nepříliš kvalitními fotoaparáty, kterými pořizoval záběry mimořádné dokumentární i umělecké hodnoty jak u našich perutí v Británii, tak po vylodění v Normandii u naší tankové brigády u Dunkerque.
Na volné noze se svázanýma rukama
Brzy po válce se nad bojovníky ze západu začala stahovat temná mračna. I Sitenský byl záhy demobilizován. Začal tedy pracovat jako fotograf na volné noze a připravovat knihu Peruť 312 věnovanou našim letcům v Británii. Ta ovšem po únoru 48 skončila celá ve stoupě. Své válečné fotografie nemohl publikovat, režim mu svázal ruce. Měl však štěstí, že na rozdíl od mnohých alespoň nebyl uvězněn.
Věnoval se neutrálním tématům, zvěčňoval zákoutí milované Prahy, portrétoval hory, jiskření sněhu i zuřící vichřici. Snad nic z krás nadýchaných mraků neuniklo objektivu Ladislava Sitenského. Celý život se skrz něj díval kolem sebe a zachytil proměny doby s nesmírným výtvarným citem i s hravostí sobě vlastní.
Dožil se sametové revoluce a znovu připomínal odhodlání našich letců tou důmyslnou hrou kompozice, světla a stínu. Zemřel 14. listopadu 2009 v Praze.
O výstavě
- Název: Sitenský 100
- Kdy: 8. 5. - 23. 6. 2019
- Kde: Galerie ve věži Novoměstské radnice, Praha
- Kurátorka: Adéla Kándlová
- Vstupné (včetně vstupu na věž): plné 60 Kč, snížené 40 Kč, rodinné 130 Kč
