Překvapivá Kuba - kouzelná krajina, všudypřítomná letargie a cesty hrůzy

Jak vypadá současná Kuba a její nejfotogeničtější místa? Podívejte se ve fotoreportáži.
Havanské taxi. Před revolucí byla Kuba rájem mafie, každý se snažil pro sebe ukořistit co nejvíce. Fidel chtěl pro Kubu „něco víc“, místo toho však Kubu svázal do okovů.
Životní prostředí na Kubě je silně narušeno aktivitami státu. Neexistuje bezolovnatý benzin, mnoho aut je předěláváno z dieslu na benzin, a tak jsme měli při delších přejezdech starými koráby a žigulíky pocit, že se co chvíli otrávíme výfukovými plyny.
Kostel na náměstí Plaza la Catedral v Havaně. Kuba je zemí plnou barev, ale záleží na optice, jakou se na ni díváte, stejně jako na rozpoložení, s jakým na Kubu přijíždíte.
Noční Havana. Město je dopravním uzlem Kuby. Nachází se zde přístav, mezinárodní letiště a vede sem i hlavní kubánská silnice, po které jsme se později vydali směrem do Santiaga a Viňales.
Foto: Romana Marie Jokelová
Romana Marie Jokelová
25. 2. 2017 4:38
Mnohokrát jsem přemýšlela o tom, jestli z Kubánců právě režim a chudoba, která se jim za patami táhne jako věrný pes, dělají tak výjimečně lidské bytosti. Kdykoliv jsem se Kubáncům podívala do očí, uviděla jsem smutnou, často až letargickou tvář. Když jsem se však do téže tváře podívala podruhé, uviděla jsem usměvavého člověka, který nepřestal doufat. Naděje je tím slovem, které jako by bylo vytesáno do jejich čel.

A přesně v tohle jsem doufala, když jsem Kubu zapisovala na seznam míst, které musím navštívit. Toužila jsem po dechberoucí, proměnlivé a čisté krajině, po lidech, v jejichž tvářích a rukách se odráží bída a doufání, a po poznání čehosi, jak to jen říci, jiného…

Začátkem prosince jsme tedy konečně nasedli do letadla a po téměř dvaceti hodinách přistáli v Havaně. Chytli jsme si taxi do centra, kde jsme měli zabookovaný hotel. Hotely jsou sice dražší než ubytování v soukromí neboli "casa particular", ale shánět nějaké ubytování okamžitě po příletu, navíc takhle večer, by byla slušná výzva, takže doporučuji stejný postup.

Ráno jsme začali hledat casa particular. Místní byli ochotní a volali na všechny možné strany, aby nám něco našli. Brzy jsme se ubytovali za 15 pesos (CUC) na osobu a noc (plus 4 pesos snídaně a 10 večeře) a hned poté vyrazili do města. Staré taxi nás odvezlo k hotelu Continental.

Taxikářské hry v Havaně

V Havaně jsme ochutnali i první congri - slavné černé fazole s rýží - a definitivně se do nich zamilovali. Prošli jsme se k Malecónu a pak zabočili do staré Havany. Byli jsme ohromeni pohledem na kdysi krásné domy, které dnes jeden po druhém chátraly před očima.

Dívali jsme se do každého domu, který se před námi otevíral jako divadlo. Chodba byla hlavní místností, v níž se odehrával život rodiny, a dveře, které dělí dům od ulice, byly otevřené až do setmění. Pokud lidé nebyli uvnitř, vysedávali před svými domy, hleděli do prázdna, sledovali kolemjdoucí, bavili se s přáteli a čekali na cokoliv, co by rozptýlilo jejich pozornost.

Po chvíli mi došla baterka ve foťáku a mně došlo, že jsem náhradní nechala na "case". Muselo se jet zpět. Nějaký týpek s autem na šrot nám za 15 CUC slíbili odvoz tam a zpátky, načež zajel o ulici dál, kde si z nehtového "salonu" zavolal anglicky mluvící kamarádku, aby nám řekla, že nás poveze jedině za 20 CUC.

Havanská ulice.
Havanská ulice. | Foto: Romana Marie Jokelová

Nejsem vyjednávací typ a pospíchala jsem, tak jsem mu na tuhle trapnou hru kývla. Po chvíli cesty jsme pochopili, že týpek vůbec netuší, kam má jet. Netušili jsme to ale ani my. Přesto jsme dojeli, běžím pro baterku a přibíhám zpátky k autu, načež zjišťuji, že má náš odvoz píchlou gumu.

Týpek sundá kolo a odbíhá pryč. Za chvíli se vrací s novým kolem, které nasazuje na tři šrouby a my vyjíždíme zpátky do města. Kolo opět upadá a my stojíme uprostřed kolony. Vysedáme a já se jdu uklidnit do kostela, kde poslouchám zkoušku kostelního sboru. Z Havany toho nakonec vidíme úplné minimum. Chytáme si staré taxi zpět na casu, když se po dvou kilometrech ozve rána a my stojíme na místě. Auto už se nerozjelo, a tak jsme taxikáře s kovbojským kloboukem odtlačili ke kraji silnice.

Nechali jsme si stopnout nové taxi a opět zahájili hru s taxikářem na téma "nevím, kam mám jet". A protože jsme cestu absolvovali už potřetí, odnavigovali jsme ho domů lépe než místní.

Nestíháme letadlo. Do Santiaga musíme autem

Na dobrou noc opilému majiteli casy říkáme, aby nám na druhý den objednal taxi, ideálně na 11. hodinu dopoledne, protože nám v 1 hodinu odpoledne letí letadlo do 900 km vzdáleného Santiaga. Na cestu jsme si připravili itinerář, za který jsme byli opravdu rádi, protože jsme přesně věděli, odkud a kdy nám co jede či letí, kolik to stojí atp.

V 11:05 druhého dne mě napadne začít zjišťovat, kde je naše taxi. Jorge se usměje a v klidu poodejde vyřídit si telefon. Z jeho hovoru odtušíme, že nám taxi objednal špatně… V 11:45 hlásím, že to nestíháme. Během čekání nás Jorge učí uvařit congri. Ve 12 hodin po něžném nátlaku žádá svého souseda, aby nás odvezl na letiště.

Letadlo jsme nestihli, a tak vyjednáváme se zděšenými taxikáři cestu do Santiaga. Nakonec přichází happy deal a my vyrážíme na šestnáct hodin dlouhou cestu. Enrique, náš řidič, se stává hrdinou dne! Před osmou ráno vystupujeme na letišti v Santiagu, kde si chceme půjčit auto, abychom mohli jet dalších 250 km na pobřeží do Baracoy. Auta nejsou! Stojíme tam a říkáme si, jak jsme to podělali.

Kořeny mangrov vyrůstají z moře.
Kořeny mangrov vyrůstají z moře. | Foto: Romana Marie Jokelová

Malé štěstí se na nás usměje, ale za zapůjčení auta na tři dny platíme přes devět tisíc korun a skládáme depozit ve výši šesti tisíc, který se nám doposud nevrátil. Cesta do krásné a tajemné Baracoy vede podél pobřeží a horami. Projíždíme palmovými polomy a pozorujeme krajinu zničenou hurikánem.

Ráno se vydáváme do Yumuri. Lagunou plujeme na loďce a posloucháme příběh místa, kde stovky indiánů spáchaly sebevraždu ve strachu z Kolumbových vojsk. Bylo to krásné, ale smutné místo s nádhernou flórou. Lidé na tomto místě zbořeném hurikánem jsou opravdu chudí, a tak turisty prosí o oblečení. Bohužel jsme s sebou nic neměli, takže jsme se s nimi dohodli, že si pro něj večer přijedou do Baracoy ke kostelu.

Cesta autobusem do Trinidadu je očistec

Další den jsme se vrátili do Santiaga, kde jsme na chvíli vyrazili do města. Santiago bylo tak fotogenické! Hodinku před odjezdem do Trinidadu jsme strávili v přístavu a dívali se na západ slunce. Večer jsme se vydali na cestu busem do Trinidadu. Dvanáct hodin cesty se proměnilo ve dvanáctihodinový očistec.

Sedmý den před sedmou hodinou ranní, rozlámaní a fyzicky vyřízení Fidelovou kletbou, přijíždíme do Trinidadu. Ubytovali jsme se v úplně jiném typu domu než doposud, bylo to klasické stavení s velikou chodbou, v níž se odehrával běžný život. Jakmile se nám udělalo trošičku lépe, chytli jsme si taxi a nechali se odvézt na pověstnou pláž Ancón. Po západu slunce se vracíme a s hlavou přes postel a panadolem v těle usínáme hlady a vyčerpáním.

Další den začínáme heřmánkovým čajem a jdeme na náměstí chytit si taxi do Cienfuegos. Každá naše cesta vede zcela jinou krajinou, která nás ohromuje svou nádhernou přírodou. V Cienfuegos si domlouváme uschování báglů a večerní taxi do Viňales.

Viňales.
Viňales. | Foto: Romana Marie Jokelová

Dopoledne si procházíme město, které je tak zvláštní - nádherné, morbidní a zlověstné zároveň.

Odpoledne vyrážíme k vodopádům El Nicho. Po cestě nám dvakrát umřelo taxi a my si říkali, jestli se tam vůbec dostaneme před setměním. Vyšlo to, a tak jsme si užili nádhernou podívanou a koupačku pod panenskými vodopády. Na večer jsme se vrátili do Cienfuegos, brouzdali se městem a čekali na taxi, abychom zase všichni vyrazili za 140 CUC na šestihodinovou cestu do Viňales.

O taxikáře, který nás tam vezl, jsme měli trochu obavy. Působil, jako by mu cesta dělala problémy, a podle nás vymetal každou díru jen proto, aby neusnul. Do Viňales jsme přijeli ve čtyři hodiny ráno, s mrtvým psem na triku.

Chladná noc na náměstí 

Chladnější noc jsme se rozhodli přečkat na lavičkách na náměstí. Po chvíli se před námi otevřely dveře jednoho z domů, dolehlo na nás světlo a usměvavý pán nás začal lákat dovnitř. Rádoby milý, nakonec však spíše hodně podivný muž  z nás začal tahat peníze, pořád k nám chodil, sedal si, zvedal se a rozsvěcel…

Pak mu zazvonil telefon, slyšeli jsme jen slovo "policia". Začínalo nám to připadat divné, ale kluci nás uklidnili tím, že leží s noži pod hlavou. Když znovu dorazil, tentokrát se skleničkou rumu v ruce, sbalili jsme si své saky paky a zmizeli. Lavičky nám nakonec byly dobré. Po rozbřesku jsme si našli ubytování a vyjeli na výlet na koních po tabákové a kávové plantáži. Podívali jsme se i do krápníkové jeskyně.

Západ slunce na Cayo Jutías.
Západ slunce na Cayo Jutías. | Foto: Romana Marie Jokelová

Poslední tři dny jsme se rozhodli strávit v městečku jménem Santa Lucia, odkud se jezdí na pláž Cayo Jutías. Dojeli jsme do vesničky, kde nebylo vůbec nic a málem ani ubytování. Přijeli jsme odpoledne a do Cayo Jutías již nejelo žádné taxi. Druhý den pro nás přijel náklaďák, který vozil lidi, a za 25 CUC tam i zpět nás hodil na pláž. Když jsme ji uviděli, mysleli jsme, že jsme se dostali do nebe. Nikdo na ní nebyl a byla prostě dokonalá. Tady jsme strávili poslední tři dny, šnorchlovali, koupali se, opalovali a čerpali síly na cestu domů.

 

Právě se děje

před 27 minutami

Čína kritizuje kroky Američanů kvůli Hongkongu, hrozí "protiútokem"

Rozhodnutí USA ukončit zvláštní vztah s Hongkongem a další zásahy proti Číně se podle Pekingu setkají s tvrdými protiopatřeními. Kroky, které Washington oznámil minulý týden v reakci na čínským parlamentem podpořený bezpečnostní zákon o Hongkongu, v pondělí kritizovalo čínské ministerstvo zahraničí.

"Jakákoliv prohlášení nebo kroky proti čínským zájmům se setkají s tvrdým protiútokem," uvedl mluvčí ministerstva. Zopakoval také, že žádná cizí země nemá právo zasahovat do záležitostí Hongkongu a pevninské Číny.

Čínský parlament ve čtvrtek na svém plenárním zasedání schválil přijetí nového bezpečnostního zákona pro autonomní Hongkong. Nová právní norma má umožnit potlačování teroristických a separatistických aktivit, podvratné činnosti i zahraničního vměšování. Bezpečnostní orgány Pekingu budou moci na základě normy zřídit v Hongkongu úřady, které budou dohlížet na národní bezpečnost.

Zdroj: ČTK
před 46 minutami

Růžička bude opět hrát pod svým otcem, ze Sparty míří do Hradce

Hokejový útočník Vladimír Růžička zamířil po odchodu z týmu pražské Sparty do Hradce Králové. Bude tak opět hrát pod vedením svého otce Vladimíra, který se stal začátkem dubna hlavním vládcem střídačky Východočechů. Jednatřicetiletý Růžička uzavřel s Mountfieldem dvouletou smlouvu.

Zkušený útočník posílil ambiciózní klub krátce poté, co byl oznámen odchod jednoho z ofenzivních tahounů v minulé sezoně Matěje Chalupy. Jednadvacetiletý hráč uzavřel v NHL dvouletý kontrakt s Chicagem.

"Již delší dobu jsme sháněli kreativního centra, který by nám pomohl zlepšit přesilové hry, byl silný na puku, úspěšný na vhazování a samozřejmě uměl dát gól. To vše Vláďa splňuje. Slibujeme si od něj především zlepšení přesilových her a produktivity," uvedl pro web královéhradeckého klubu generální manažer Aleš Kmoníček.

Další zprávy