reklama
 
 

Krásná země šlapek, zlatokopů a zkrachovalců. Takové jsou Sudety na fotkách Jaroslava Kučery

4. 12. 2016
Jaroslav Kučera (70) říká, že má rád na fotografování drsné počasí. A také má rád před objektivem drsné lidi. Když fotil v pohraničí, přidalo se k tomu ještě drsné životní prostředí a také krajina, jejíž malebnost se tvrdě střetává s průmyslem a lidskou bezohledností. To vše se odráží v Kučerových fotografiích na výstavě, kterou připravilo pražské Czech Photo Centre.
Doporučujeme

„Vůbec jsem netušil, že to fotografování bývalých Sudet, které jsem začal v roce 1990 pro právě založený časopis Reflex, mi přiroste k srdci, bude trvat léta a možná nikdy neskončí…“ uvádí Jaroslav Kučera.

„Setkání  fotografa a tématu bylo v tomto případě osudové,“ uvádí teoretička a kritička fotografie Daniela Mrázková. „Umí se nořit do lidských duší, snaží se pochopit a také vyjádřit, proč zrovna tihle lidé žijí tady a tak, jak žijí, dokáže své snímky kořenit  laskavým humorem a z každé jednotlivé fotografie vytváří působivý obraz,“ vysvětluje. Podle Mrázkové jde v tomto případě o Kučerovo velké, možná nejzávažnější dílo, které bude schopno oslovovat i další generace.

„Já chtěl začít tam, kde skončila železná opona, která dělila svět na kapitalistický Západ a socialistický Východ,“ říká Kučera. „Tam, kde se po léta drancovalo nerostné bohatství země, kudy se převalilo několik vln zlatokopů a kde dnes žijí lidé takříkajíc bez kořenů, tedy bez dědičného vztahu ke kraji, k půdě, k místním tradicím. Přišli sem odevšad těsně po válce, aby nahradili víc než tři miliony vysídlenců, a pak přišli další…  Léta se sem, do místního průmyslu, odkládali Romové či přesídlenci z bývalé Podkarpatské Rusi, Transylvánie i odjinud. Fungovaly tu komunistické koncentráky s politickými vězni i skutečnými zločinci. Po revoluci v devětaosmdesátém tu začal čile kvést mezinárodní obchod absolutně se vším – s lidmi, trpaslíky, vekslem i sexem…“ 

Na Kučerových snímcích se objevují šlapky, pasáci, mafiáni, bezdomovci, Romové i zbohatlíci. „Tento prazvláštně nesourodý svět Kučera fotografuje pomalu a systematicky, tak, jak se postupně utváří a mění. Jeho snímky mají svéráznou poetiku – jsou drsné a jaksi krasosmutné,“ píše Daniela Mrázková v doprovodném textu k výstavě.

„Například Andrea jde do práce je nevinný název snímku, na němž krásně rostlá lehká dívčina vybízivě zvedá lem krajkových šatů, aby poodhalila svoje vnadné pozadí. Ten snímek je symbolickou zkratkou vší bídy i poezie, ale i paradoxů a ironie života dnešních Sudet. Podobně je tomu i se snímkem pana Milana, který dokazuje, že vůbec není opilý, a proto bere svoji Ivanku na ramena a mistrně s ní balancuje těsně před tím, než oba spadli…“ konstatuje kritička, podle které je Jaroslav Kučera nejvýraznější osobností současné české fotografie života.

O autorovi snímků: Jaroslav Kučera

  • Narodil se 19. prosince 1946.
  • Studoval ČVUT v Praze a byl spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov.
  • V roce 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace Československa zatčen a několik týdnů strávil ve věznici na Pankráci.
  • Po roce 1989 stál u zrodu české fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stal členem mezinárodní agentury Bilderberg Hamburg.
  • Stále profesionálně fotografuje.

O výstavě

  • Kde: Czech Photo Centre, Praha
  • Kdy: od 7. prosince do 15. ledna
  • Otevřeno: ve všední den od 11.00 do 18.00 hodin a o víkendu od 10.00 do 18.00 hodin
  • Vstupné: 50 Kč základní, 25 Kč snížené

autoři: Tomáš Vocelka, (s využitím textu Daniely Mrázkové)

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama