Vietnamka, babička, strážník… 20 portrétů lidí, kteří nezištně šijí roušky ostatním

Vietnamka, babička, strážník… 20 portrétů lidí, kteří nezištně šijí roušky ostatním
Vietnamské přísloví údajně říká, že stačí dvě ženy a jedna kachna, aby jste se cítili jako na tržišti. V domě na jihlavském náměstí se schází skoro desítka žen, které v přátelské atmosféře tančí kolem barevných látek. Jak samy říkají, dělají to z lásky.
Pomáhat a rozdávat, tak by mohlo znít heslo třebíčských strážníků. Vedoucí provozní směny Městské policie v Třebíči se šel podívat, jak jeho kolegyně v kanceláři šijí roušky, a už tam zůstal. Stejně tak pomáhal i zbytek strážníků.
V devadesáti letech usedla k šicímu stroji jako o několik desetiletí dříve a začala pracovat na rouškách pro spolubydlící. "Vnuk mi sem dovezl stroj a já měla radost, že budu ještě užitečná," skromně vypráví babička, která přes potíže s hybností nohou zásobila všechny občany penzionu pro seniory, ve kterém žije nedaleko Třebíče.
Že i lidé ve výkonu trestu mají potřebu pomáhat, dokazuje několik odsouzených v Olomouci. "Byli jsme osloveni a vzhledem k tomu, že si myslíme, že je to činnost, která slouží dobré věci, tak jsme řekli ano a vlastně nás šití i baví. Alespoň odsud může člověk udělat něco dobrého. To, co je aktuálně venku, my nezažíváme, jsme tady spíše chráněni."
Foto: Jaroslav Svoboda
Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka, Jaroslav Svoboda
7. 5. 2020 6:00
Nikdo z těchto lidí nevyhledává publicitu, většina z nich začala šít roušky jen tak, pro ostatní. Nezištně, protože je to potřeba. Vzniklo nové české řemeslo, které se rozšířilo do všech možných míst a bylo vzorem i pro ostatní země. Fotograf Jaroslav Svoboda zachytil dvacet portrétů a dvacet příběhů těchto dobrovolníků - od devadesátileté babičky přes strážníka po maminku na mateřské dovolené.

Projekt se jmenuje Pár z mnoha. Hrdinové portrétů totiž zastupují tisíce dalších, kteří se rozhodli pomoci, když to bylo nejvíce potřeba.

"Ještě nedávno drtivá většina české společnosti nevěděla, jaké to je, nasadit si na obličej roušku. Dnes naopak nejsou téměř žádní lidé, kteří by to netušili. A navíc, asi byste nenašli nikoho, kdo by neznal alespoň jednoho člověka, který roušky šije," říká autor projektu.

"V drtivé většině k šicím strojům usedly ženy všech věkových skupin, ale alespoň částečně jim pomáhá i nemalá část mužů. Nikdo z těchto lidí nevyhledává publicitu, většina z nich to dělá jen tak, nezištně, protože je to potřeba," vysvětluje fotograf a dodává, že projekt portrétů lidí, kteří pro své spoluobčany začali šít roušky, vznikl s cílem ukázat alespoň hrstku z těch, kteří se rozhodli pomoci. 

"Chtěl jsem je zachytit v jimi vyrobených rouškách a na místech, kde se šití věnovali, nebo tam, kde je to pro ně osobně typické vzhledem k povolání nebo životnímu stylu," vysvětluje Svoboda.

Portréty vznikaly od 19. března do 18. dubna převážně v Olomouckém kraji a na Vysočině a jeho cílem bylo navštívit různá prostředí s důrazem na co největší různorodost portrétovaných, jejich povolání nebo příběhů.

"Fotky mimo jiné vznikaly v dílnách Moravského divadla v Olomouci, ve věznici, mezi vietnamskou komunitou v Jihlavě, navštívil jsem i devadesátiletou paní šijící roušky z vozíčku nebo městské strážníky v Třebíči," popisuje fotograf. Jeho snímky a s nimi související příběhy najdete ve fotogalerii.

O fotografovi:

  • Jaroslav Svoboda (* 1992)
  • sportovní a reportážní fotograf
  • pochází z Telče na Vysočině, aktuálně působí v Olomouci
  • spolupracuje se sportovními týmy a magazíny
  • fotí také pro firmy, města a spolky
  • web projektu Pár z mnoha: jsphoto.cz/par-z-mnoha/
  • instagramový účet autora: instagram.com/jsphoto.cz/
 

Právě se děje

Další zprávy