Lidé tam žili už v roce 1408. A pak ještě další stovky let. Podle dochovaných údajů stálo v Pastvinách (nebo chcete-li Grünwaldu) v době těsně před první světovou válkou 60 domů, včetně dvoutřídní školy, celního úřadu a pily. Žily tam bezmála čtyři stovky lidí.
Dnes je jednou z mála připomínek existence této vesnice drobný litinový plůtek kolem košatého stromu trčícího uprostřed horské pláně.
Z vesnice nezůstalo prakticky nic.
Zanikla po druhé světové válce, kvůli odsunu německého obyvatelstva a komunistickému režimu, který chtěl mít pohraniční pásmo pokud možno prázdné, aby se dalo lépe hlídat. A tak raději nechal většinu domů srovnat se zemí.
Pomohl dynamit a buldozery.
Zhruba stejně dopadla blízká vesnice Oldříš. Nechci zde řešit, jestli se to mělo stát a zda to bylo v dobovém kontextu správné, nebo ne. Jisté však je, že podobných míst je v celém českém pohraničí spousta. A všechna mají své zvláštní kouzlo, svoji specifickou a více či méně tísnivou atmosféru.
Tomáš Vocelka
- Držitel ocenění z prestižní fotosoutěže Sony World Photography Awards 2017.
- Editor a fotograf Aktuálně.cz
- Instagram: @tomvocelka
Ani nemusíte vědět, že v těch místech stávala vesnice, a přesto podvědomě vnímáte, že tam něco není v pořádku. Mohou za to zpustlé zbytky ovocných sadů, zbytky alejí a košaté vzrostlé stromy, které patří na náves, a ne doprostřed horské pláně.
Občas se objeví podstavec křížku, zbytek studny nebo část základů domu. Ale člověk je musí opravdu hledat.
Už tři roky, vždycky v zimě, jezdím tuto atmosféru fotit. Vesnice duchů jsou v té době občas zahaleny do mrazivé bílé mlhy, stromy pokroucené drsným počasím trčí z krajiny a tiše vyprávějí:
Kdysi tady stála vesnice.
