Jak se fotí Rallye Dakar? Je to jako droga, i přes všechen prach a nebezpečí, říká Ondřej Záruba

Snímky z Rallye Dakar i z jiných oblastí světa si můžete prohlédnout v galerii.
Rallye Dakar
Rallye Dakar
Rallye Dakar
Rallye Dakar
Foto: Ondřej Záruba
Jana Řeřichová
2. 8. 2017 9:35
Proč na Rallye Dakar nestačí fotografovi jen fotoaparát a obyčejné auto? A co se dá dělat, když se v nadmořské výšce pět tisíc metrů někdo ze závodníků zraní? Zlínský rodák Ondřej Záruba hovoří o úskalích i zážitcích, které přináší fotografování Rallye Dakar.

Jak jste se dostal k fotografování rallye?

Auta mě baví odmalička. Po vysoké škole jsem začal rallye jezdit jako spolujezdec. Odjezdili jsme s mým kamarádem pět sezon. Pak jsem toho nechal. Když jsem začal fotografovat, bylo jasné, že jedním z mých témat budou rallye.

Rallye Dakar je pověstná svou náročností. Je na ní stejně obtížné i fotografování?

Rallye Dakar je jako droga. Vydáte se tam poprvé a už vás to nepustí. Chcete tam jet další rok a pak znovu a znovu… Pro mne je to především spojení všech mých zálib: rallye, auta, fotografování, poznávání, cestování. A taky je to veliké dobrodružství. Každý den zažijete několik mikropříběhů, najedete stovky kilometrů, vidíte úžasnou krajinu, potkáváte lidi… a taky fotíte rallye.

Ale má to i svá úskalí…

Úskalí si nesmíte připustit, jinak tam umřete zoufalstvím! Nejnáročnější je dostat se na správné místo na fotografování. Pořadatel vás sice vybaví "nějakými" informacemi, ale ty jsou dost často nedostačující. Musíte improvizovat. Mít co nejlepší mapové podklady, dobrou posádku v autě a nebát se jet do neznáma. Fotografování na Rallye Dakar se zas tak neliší od fotografování na jiných rallye. Je tam horko, všude okolo je prach, nebo naopak prší.

Musíte mít nějak speciálně vybavené auto, když jedete fotografovat do tak náročného terénu?

Na fotografování rallye vám stačí osobní auto. Rallye Dakar je však jiná. Každý doprovodný vůz (servisní, novinářský apod.) musí projít technickou přejímkou. Musí splňovat určité technické požadavky a mít předepsané vybavení. Novinářské auto, které má povolení pohybovat se po závodní trati, musí mít například bezpečnostní rám, závodní sedačky, čtyřbodové bezpečnostní pásy nebo nádrž zvětšenou na 120 litrů. A samozřejmě pohon 4×4. My jezdíme Toyotou Hilux.

Vím, že se na rallye setkáváte s různými nehodami. Sám jste při jedné pomáhal se záchranou. Co se stalo?

Naštěstí se mi tyto situace vyhýbají. Ale letos jsme se dostali k nehodě čtyřkolkáře, která se stala jen pár minut před naším příjezdem. Byl u něj jen jeden motorkář, který si s ním viditelně nevěděl rady. Nehoda nebyla zvláštní zraněním, které si závodník přivodil (byla tam nějaká zlomenina), ale tím, že to bylo v 5000 metrech nadmořské výšky. Když jsme přijeli, závodník byl v šoku a v lehkém bezvědomí. Špatně dýchal. Nevím, co bych dělal, kdybych tam byl sám.

Jak jste situaci řešili?

V autě byl se mnou jeden ze sponzorů, který jak se později přiznal, neřešil takovou situaci poprvé. Hned věděl, co má dělat. Z auta jsme vytáhli kyslíkovou bombu, dali mu "dýchnout" a probrali jej. Myslím, že to bylo v tu chvíli to nejdůležitější. Asi za 10 minut přijeli záchranáři, kteří se dali do práce, aby ho stabilizovali a nachystali pro převoz vrtulníkem do nemocnice. Kluci pomáhali a já jsem se to snažil dokumentovat. Ne, že bych nechtěl pomoci, ale byl bych tam zbytečný.

Potkáváte na svých cestách úředníky mnoha států. Stala se vám s nimi nějaká kuriózní příhoda?

Asi nejprekérnější situaci jsem zažil v Maroku, když jsem se vracel ze závodů Merzouga Rallye domů. Jeli jsme dva. Já a Tom. Je to na delší vykládání, ale pokusím se to zkrátit. Nechtěli nás pustit domů, protože někde ve svých záznamech měli na Tomáše napsanou závodní motorku, kterou jsme samozřejmě s sebou neměli. Stalo se to tak, že při příjezdu do Maroka jsme jeli zároveň se servisním autem, ve kterém byla závodní čtyřkolka a závodní motorka. Pro mě z nepochopitelných důvodů tu závodní motorku napsali na Tomáše, tedy že s ní přijíždí do Maroka on, a tím pádem s ní také musí odjet.

Byli neoblomní?

S celníky nebyla řeč. Nikdo se s námi nechtěl bavit. Nebyli arogantní, jen nekompromisní. Snažili jsme se jim celou situaci vysvětlit, ale oni jako by byli hluší. Vůbec si nás nevšímali. A nám utíkal čas. Za závorou čekal trajekt, kterým jsme se měli přepravit do Evropy. Napadla mě spásná myšlenka zavolat na český konzulát v Maroku. Měli jsme veliké štěstí. Pan konzul byl velmi vstřícný a ochotný. Vysvětlil jsem mu naší situaci a on mi řekl, abych předal telefon "šéfovi" od celníků. Hovořili spolu dlouze, ale zabralo to. Šéf si od nás vzal pasy, usmál se, dal nám tam razítka a řekl, že můžeme jet. Docela jsme si oddychli.

Jakou používáte fototechniku? 

Já používám plnoformátové zrcadlovky Canon a objektivy od stejné značky. Pro focení v poušti, pralese, za deště a horka je dobré, aby technika byla co nejodolnější. I tak ji ještě chráním různými ochrannými pomůckami.

Při focení Dakaru upřednostňujete teleobjektivy, nebo fotíte i zblízka širokými ohnisky?

Nejvíce fotek pořídím objektivem 24-70 mm. Teleobjektiv téměř nepoužívám. A když, tak zoom 70-200 mm. Na Rallye Dakar je výhoda, že se člověk dostane velmi blízko, aniž by to bylo nebezpečné. Nebezpečná místa nevyhledávám! Velmi často použiji i rybí oko, tj. ohnisko okolo 15 mm. Baví mě fotit se širokým ohniskem. Rád do fotky přidávám i prostředí, ve kterém se jede. Fotce to přidá na zajímavosti.

Můžete nám prozradit něco z vašich fotografických začátků?

Fotit jsem začal asi před patnácti lety. Je to zvláštní, ale neměl jsem žádný impulz, nikdo mě do ničeho nenutil. Prostě jsem si jednoho dne řekl, že by mě to mohlo bavit a že by to mohl být hezký koníček. Vůbec jsem netušil, jak moc mě fotografování chytne a že tomu budu věnovat veškerý svůj volný čas. Důležité je však dodat, že fotografování mám spojené s cestováním. Jedno bez druhého pro mě nemá smysl. Asi jako mnoho fotografů, i já jsem samouk. Vědomosti jsem čerpal z knih, časopisů a workshopů. A pak samozřejmě cestou pokus-omyl.

Vím o vás, že jezdíte do různých koutů světa. V kterých exotických zemích jste už fotografoval?

Asi nejexotičtější země, kterou jsem navštívil, je Jižní Georgie (South Georgia). Je to neobydlený ostrov mezi Falklandy a Antarktidou. Jezdí se tam fotit především tučňáci a rypouš sloní. To byl opravdu veliký a nezapomenutelný zážitek. Další země… ne, to bych se rozepsal na mnoho stránek. Každá země, každé místo má své kouzlo a je krásné. A je jedno, jestli je to Česká republika, nebo ostrov na konci světa. Ale co bych asi vypíchl jako další "exotiku", tak to jsou letecké fotografie Islandu.

Kde všude mohou lidé vidět vaše fotografie?

Protože fotografování je mým koníčkem, a ne povoláním, nemám na propagaci své práce dost času. Fotografie z cest a různých akcí jsou na mých webových stránkách www.zarubafoto.cz. Jelikož pracuji v tiskárně, tak každý rok vytiskneme kalendář z mých fotek jako dárek našim zákazníkům.

Také se snažím vystavovat, ale protože na to mám velmi málo času, podaří se mi za rok zrealizovat tak 3-5 výstav. Co se Rallye Dakar týká, tak je to jediná akce, ze které se snažím, za pomoci mého kamaráda, psát články do časopisů a z každého ročníku jsem vydal knihu. Je to podáno jako "deník fotografa". Popisuji zde den za dnem, co jsme zažili, jak fungujeme, co nás všechno potkalo. A samozřejmě jsou tam fotografie.

 

Právě se děje

Další zprávy