Fráze je metaforou hloupých, říkával fotograf a aforista Otakar Matušek

Fráze je metaforou hloupých, říkával fotograf a aforista Otakar Matušek
Na konci 80. let a v průběhu let 90. se načas přestal fotografii věnovat a začal psát aforismy.
...
V roce 2008 se seznámil s Antonínem Dufkem, který jeho tvorbu v témže roce zařadil na významnou skupinovou výstavu Třetí strana zdi, v Moravské galerii v Brně. Dufkovi se jeho práce s kontaktními dvojicemi natolik líbila, že mu v roce 2009 připravil také autorskou výstavu v ostravské Fotografické galerii Fiducia.
Díky práci s detailem a polodetailem, často na hraně abstraktní roviny, podněcuje fantazii diváka k vlastním interpretacím. Jeho tvorba je tak naprosto v protikladu ke konceptuálnímu umění
Foto: Vladimíra Kotra
Dan Poláček vot Vladimíra Kotra, Dan Poláček, vot
29. 4. 2022 9:30
"Rozumět umění, k tomu je třeba jisté kultivovanosti, citu, inteligence, intelektu, touhy po transcendenci," říkával fotograf Otakar Matušek. "Na opačném pólu lidských potřeb stojí lednička plná jitrnic. Je nasnadě, čemu dá průměrný solidně zavedený hňup přednost! A je nasnadě, čemu musí dát přednost umělec i jemu rovný vnímatel," vysvětloval. Česká fotografie se s ním rozloučí v pátek 29. dubna.

Fotograf Otakar Matušek (23. 6. 1953 - 19. 4. 2022) byl jeden z nejznámějších ostravských patriotů a umělců. Přestože měl několik významných výstav (v Moravské galerii v Brně, v ostravské Fotografické galerii Fiducia nebo v Ateliéru Josefa Sudka v Praze), obecně není tak známý, jak by si jeho práce zasloužila.

"Kýč bývá považován za něco milého, neškodného… s tím nesouhlasím! Považuji naopak kýč za něco odporného a škodlivého, stejně jako frázi, jež je metaforou hloupých," říkával muž, který navenek působil zvláštně, ale uvnitř byl citlivý a jemný, což odrážela i jeho tvorba.

V posledních letech býval často vidět s velkými brašnami, které neustále nosil všude s sebou. V těch taškách ovšem nosil své nejcennější poklady - svou tvorbu, kterou každému, kdo projevil zájem o umění, s radostí ukazoval, rozdával nebo prodával za pár korun. Nejen díky tomu neodmyslitelně patřil k Ostravě, kde býval vnímán jako jistý podivín, ale především jako umělec. 

Velký životní příběh ostravského patriota

Matušek začal fotografovat v jedenácti letech na základní škole. Velký zlom pro něj nastal v roce 1967 s objevením knihy Ludvíka Součka Cesty k moderní fotografii. Snímky v knize na něj tehdy zapůsobily tak silně, že se rozhodl zasvětit tomuto oboru svůj život. Rodiče ho ovšem přihlásili na střední školu elektrotechnickou. I to, že jeho cesta k fotografii nebyla přímá, však v jeho životě sehrálo významnou roli.

Na školu, kde studoval, totiž nastoupila jako nová učitelka českého jazyka jeho budoucí žena Milena, o osm let starší než on. Zamiloval se do ní, po maturitě jí vyznal lásku a požádal o ruku. Nejprve ho odmítla, ale asi po dvou měsících jeho nabídku přijala. Právě ona se stala jeho životní múzou. Měli spolu dvě děti, Hanu (1977) a Martina (1978). 

Matušek od rané dospělosti trpěl psychickými poruchami a silnou sociální fobií, kvůli kterým mu byl přidělen plný invalidní důchod. S každým opouštěním domova musel překonávat sám sebe, svůj strach. Několikrát byl v psychiatrické léčebně.

S manželkou se rozloučil v roce 2004. Na konci jejího života byl nucen stále častěji překonávat svou sociální fobii, aby se o ni mohl starat. Její smrt byla pro něj velice těžká rána.

Když pak zůstal sám, paradoxně mu tato situace pomohla. Nezbývalo mu nic jiného než svůj strach z kontaktu s lidmi přemoci. Postupem času se své duševní nemoci zbavil do takové míry, že posledních patnáct let svého života společnost vyhledával častěji než většina běžných lidí. Sám říkal, že mu v tom pomohla především jeho pevná víra v Boha, literární a fotografická tvorba a úspěch, který s nimi u lidí měl. Tvorba tak pro něj byla formou arteterapie. 

Matušek je představitelem vizualismu

K fotografii se Otakar Matušek hlouběji dostal v roce 1980, kdy začal navštěvovat kurzy výtvarné fotografie u Bořka Sousedíka při Lidové konzervatoři v Ostravě. Díky teoretikovi a fotografovi Sousedíkovi se seznámil s fotografickým směrem nazývaným vizualismus, jemuž pak už zůstal věrný.

Zpočátku fotografoval pouze intimní zátiší svého bytu. Postupem času začal překonávat strach a fotografovat i venku. Většina jeho fotografické tvorby vznikla v osmdesátých letech. V následujícím desetiletí se věnoval převážně psaní aforismů. 

Po smrti manželky v roce 2004 se k fotografii vrátil a našel v sobě sílu ukázat lidem svoji práci. Jeho první autorská výstava byla o rok později v ostravské  galerii Chagall, kde kvůli nedostatku financí prezentoval svou tvorbu galeristovi Petrovi Pavliňákovi pouze na malých kontaktech (kontakty vznikají osvícením negativu položeného na fotografický papír, pozn. red.). Tehdy sice vystavoval klasické zvětšeniny, ale protože měl kontaktů hodně, začal v následujícím období přemýšlet o jejich spojování do dvojic a lepení na kartičky velikosti A6.

Významná výstava v Moravské galerii

V roce 2008 se Matušek seznámil s Antonínem Dufkem, který jeho tvorbu zařadil na významnou skupinovou výstavu Třetí strana zdi v Moravské galerii v Brně. Dufkovi se jeho práce s kontaktními dvojicemi natolik líbila, že v roce 2009 připravil Matuškovu autorskou výstavu v ostravské fotografické galerii Fiducia. Okolo roku 2012 se pak Matušek začal věnovat fotografickému aktu a pokračoval v tom až do konce svého života. 

Matuškovy filmy jsou často zašpiněné, fotografie neostré, přeexponované i naopak. To vše má ale svůj vizuální význam. Jeho fotografie balancují mezi abstraktností a konkrétností. Jeho tvorba je postavena na vizuálnosti a nevěcnosti. Díky práci s detailem a polodetailem, často na hraně abstraktní roviny, podněcuje fantazii diváka k vlastním interpretacím. Jeho tvorba je tak naprosto v protikladu ke konceptuálnímu umění.

Poslední rozloučení: v pátek 29. dubna

Otakar Matušek byl velmi složitá osobnost, ne každý s ním uměl vyjít, často kvůli nepřiměřeně vyžadované pozornosti, způsobené jeho celoživotními psychickými problémy. Přesto se navždy vepsal do srdcí a paměti spousty lidí, především svou lidskostí, starostí o druhé, humorem, neobyčejnou tvorbou a láskou k umění.

Jeho pohřeb proběhne v pátek 29. dubna v 15 hodin v kostele sv. Mikuláše v Ostravě-Porubě. 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 6 minutami

Teploty poprvé pokořily tropickou třicítku, na jihu Moravy bylo přes 31 stupňů

Česko dnes zažilo první tropický den letošního roku, kdy teploty vystoupají alespoň na 30 stupňů Celsia. Nejvíc naměřili v Kuchařovicích na jihu Moravy, kde bylo 31,1 stupně. Tropické počasí panovalo také v Plzni, Českých Budějovicích, Praze a v dalších městech a obcích. Teplotní rekordy padly zhruba na třetině stanic, které měří alespoň 30 let, uvedl Český hydrometeorologický ústav na facebooku. Blížící se studená fronta ale vedra posledních dní ukončí a v nejbližší době se tropické teploty nečekají.

Loni meteorologové zaznamenali první tropický den o deset dní dní dříve, 10. května, předloni zase až 13. června a třeba v roce 2018 už 3. května.

Nejčastěji dnes padaly teplotní rekordy z 20. května roku 1979. Je to příklad Kuchařovic nebo Českých Budějovicích, kde bylo 30,8 stupně Celsia, zatímco maximum před 43 lety mělo hodnotu 29,2 stupně Celsia. V Havlíčkově Brodě sice teplota zůstala pod tropickou třicítkou, přesto tam překonali teplotní rekord z roku 1924. Meteorologové tam naměřili 29,4 stupně Celsia, o stupeň víc než před 98 lety.

V Plzeňském kraji bylo odpoledne nejtepleji v Plzni - Bolevci. Přístroje tam ukázaly 30,9 stupně Celsia, což je o jednu desetinu stupně víc, než byl dosavadní rekord stanice z roku 1979, řekl ČTK Pavel Kopeček z plzeňské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu. Na dalších stanicích západních Čech se teploty přes hranici 30 stupňů nedostaly.

Zdroj: ČTK
Další zprávy