Foto: Stařenka se čtyři měsíce skrývá v podzemí Charkova. Prožívá už druhou válku

Foto: Stařenka se čtyři měsíce skrývá v podzemí Charkova. Prožívá už druhou válku
Na tomto dávném rodinném snímku je Marie Nikolajevna s manželem Vasilijem a s dcerou Natálií. Právě s Natálií a jejím mužem nyní sdílí podzemní úkryt.
Tak vypadá jeden z domů ve čtvrti, kde Marie Nikolajevna dříve žila. Už tam být nemůže, okolí zničily exploze ruské munice. Rodina ji pak přesunula do podzemního sklepení v charkovské severní Saltivce.
Marie Nikolajevna prožívá už druhou válku. Během té první, kdy Ukrajinu okupovali nacisté, byla ještě náctileté děvče.
Nebýt schodiště ven, Marie by po čtyřech měsících strávených pod zemí už ani nevěděla, jak vypadá denní světlo. Může si ho užít jen takto.
Foto: Reuters, Nacho Doce
Reuters Reuters, Nacho Doce
14. 8. 2022 11:13
Svět dvaadevadesátileté Marie Nikolajevny z Charkova má už čtyři měsíce podobu tmavého, chladného podzemního sklepení. Prožívá už druhou válku ve svém životě a její stav se den za dnem zhoršuje. Zbylo jí jen málo radostí. Patří k nim přerovnávání medailí, které si její zesnulý manžel vysloužil v bojích proti nacistům, a videohovory s vnučkou Mášou, žijící v New Yorku.

Podmínky, za jakých Marie nyní žije, zachytil španělský fotograf Nacho Doce, pracující pro agenturu Reuters. A kromě snímků, které pořídil v temném sklepení, kde se stará paní nyní ukrývá, zaznamenal i její životní příběh.

Dvaadevadesátiletá Marie Nikolajevna prožila jako dítě druhou světovou válku a pak ji čekal rušný a spokojený život. Vychovala dvě děti, pracovala jako inženýrka v sovětském leteckém průmyslu a v rodinném domě v ukrajinském Charkově jí dělala radost krásná zahrada. 

Když zestárla a její manžel Vasilij Jemeljanovič zemřel, její svět se zúžil na byt ve druhém patře, výhled z okna na děti hrající si na houpačkách a na návštěvy dcery, která bydlela nedaleko.

Letos se vrátila válka a okolí jejího domu zasáhly bomby. Mariin svět se zmenšil ještě více - teď ho ohraničují zdi sklepa na druhém konci města. 

Poslední čtyři měsíce prožila 92letá Marie v podzemí se svou dcerou, zetěm a kočkou. Domy, kde předtím bydleli, jsou neobyvatelné. Sklep, kde se ukrývají, patří rodinnému příteli. Nebýt toho, že se stařenka občas posadí na úpatí schodiště, které vede ven ze suterénu, neviděla by už měsíce denní světlo. Město je cílem pravidelného ostřelování.

Nekonečné zoufalství 

Marie se ve svém věku téměř nemůže pohybovat a kromě toho trpí postupnou ztrátou paměti. Její potíže se po útoku na její domov zhoršily. "Zapomněla, jak vypadá město, je zmatená a neví, kam jít, co dělat, jak si lehnout a jak spát," vypráví její osmapadesátiletá dcera Natálie. "Špatně slyší, takže věci, které jí chceme říct, musíme psát. Našli jsme způsob, jak komunikovat, ale bylo to velmi těžké - a stále je."

Natáliin dům se nacházel v jedné z nejsilněji ostřelovaných oblastí Charkova a ona se domnívala, že její matka bude v bezpečí, když raději zůstane na svém  předměstí vzdáleném osm kilometrů. Domluvila se tedy se sousedy, aby Marii nosili jídlo a kontrolovali ji.

Marie, její dcera Natálie a kočka Kiša.
Marie, její dcera Natálie a kočka Kiša. | Foto: Reuters, Nacho Doce

Jednou v noci však zazvonil telefon a dozvěděla se, že blízko domu, kde Marie žije, přerušila exploze přívod elektřiny. Natálii se podařilo spojit s plačící matkou, která se v bytě snažila potmě obléknout.

Pak se Natáliině manželovi Fjodorovi podařilo sehnat taxikáře, který byl ochoten projet obleženým městem a vyzvednout Marii. S sebou si mohla vzít jen pár nejdůležitějších věcí. 

"Taxikář ji vyzvedl, snesl dolů po schodech a velmi rychle projel městem, aby ji dopravil do bezpečí," řekla Natálie. "Matka už bez nás nemůže žít, všechno se to podepsalo na jejím zdraví."

V temném sklepě přerovnává manželovy medaile

Válka není pro Marii ničím novým. Když byla ještě děvče, prožila okupaci Ukrajiny německými vojsky, a její rodina byla dokonce donucena ubytovat německého důstojníka. Také muž, kterého si později vzala za manžela, ve druhé světové válce bojoval. Seznámili se však až v prvních mírových letech - právě v Charkově, kde oba navštěvovali večerní školu.

Marie rovná medaile svého zesnulého manžela, které získal jako voják za druhé světové války.
Marie rovná medaile svého zesnulého manžela, které získal jako voják za druhé světové války. | Foto: Reuters, Nacho Doce

Marie pak pracovala jako inženýrka v charkovské továrně FED, která vyráběla letecké součástky. "Pracovala jako sovětský člověk a měla jako inženýrka velice pěkný plat," říká její dcera. Brzy přišla svatba, měli s manželem dvě děti, syna a dceru. Koupili si byt se zahradou a motorku. "Těžké časy nechali za sebou," popisuje Natálie rodinnou historii.  

Jenže dnes už paměť staré paní bledne. Tráví čas čtením ohmataných časopisů a přerovnáváním manželových medailí. Právě ty patří mezi hrstku věcí, které si s sebou vzala, když v taxíku odjížděla z domova.

Medaile jí slouží jako talisman: jsou pro ni připomínkou, jakou roli její rodina sehrála v historii země. Leskne se mezi nimi Řád vlastenecké války pro vojáky Rudé armády, kteří porazili hitlerovská vojska, i medaile za boj proti Japonsku na konci války.

Ve sklepě spí Marie na matraci položené na dřevěných paletách v provizorní "ložnici" vymezené třemi levnými fleecovými dekami. Je zachumlaná do bundy s tlustým límcem, která ji chrání proti chladu v podzemí. Její největší radostí jsou teď hovory, vedené prostřednictvím aplikace WhatsApp, s vnučkou Mášou (31), která žije v New Yorku. 

V jednom hovoru se Marie své vnučky zeptala, jestli se v místě, kde žije, také střílí. Mášu to úplně vyvedlo z míry, a tak se do konverzace vložila Natálie: "Ne, mami, tam je to dobré, je tam teplo a klid. Máša nás tam chce všechny vzít k sobě." Marie se pak rozzářila a políbila displej mobilního telefonu.

Jenže pokud jde o budoucnost, rodina ve skutečnosti vůbec neví, co s ní bude. "Nemáme odpovědi, jen otázky," konstatoval dvaašedesátiletý Fjodor.

"Kdy ta válka skončí? A na kom to závisí? Na politicích? Na nás? Na armádě? Protože v naší době je to, co se děje, nepřijatelné. Je to barbarství. Je strašné, aby moje tchyně a další staří lidé, kterým je přes devadesát let, ukončili svůj život v takových podmínkách. Čím dříve to skončí, tím lépe."

 

Právě se děje

Další zprávy