Na fotografiích Davida Gaberleho jsou lidé neostrými doplňky sklobetonových metropolí

Na fotografiích Davida Gaberleho jsou lidé neostrými doplňky sklobetonových metropolí
Mrakodrapy a ulice ozářené sluncem jsou plné života. Jako by si vyměnily roli s lidmi, kteří se stali jen mechanicky se přemisťující masou.
Právě masovost, přelidněnost Londýna, ve kterém Gaberle studoval univerzitu, přivedla v roce 2012 tehdy jednadvacetiletého Čecha k fotografování.
„Nebyl jsem na tom v té době psychicky úplně dobře a v zaplněných veřejných prostorech jsem prožíval stavy dost podobné panickým atakám. Na radu kamarádky jsem si s sebou začal nosit foťák, abych se od okolí trochu odstřihl. Zjistil jsem, že se při koukání do hledáčku cítím bezpečněji a vnímám podstatně menší množství informací, které mě předtím znervózňovaly,“ vzpomíná Gaberle.
David Gaberle nezůstal jen u autoterapie: „Ve focení je zároveň také element nějakého umocnění, který mi byl velmi příjemný. Nadchl jsem se a řekl si, že když mi fotografie takhle rychle pomohla, tak musím to médium zkoumat dál. Dlužím mu to.“
Foto: David Gaberle
17. 7. 2017 11:05
Fotograf a antropolog David Gaberle ještě ani nestihl rozeslat výtisky své knihy všem donátorům, kteří příspěvkem přes internet její vydání umožnili, a už o ní psaly British Journal of Photography i deník The Guardian. Kniha fotografií nazvaná Metropolight fascinuje netečnou, supermoderní krásou velkoměst.
 

Právě se děje

Další zprávy