Pryč od starostí a stresu. Fotograf Sijka odešel z Česka za klidem kanadských hor

Fotografie extrémních sportů: Jára Sijka
Albert Peak, když jsme se Jeepem toulali po nepoužívanách lesních cestách. (Okolí Revelstoke).
Cesta k přehradě Mica, kam jsme jeli kempovat, abychom mohli podniknout výšlap na okolní hory.
Tak prostě žiju!
Kolo, helikoptéra, 17km dlouhý trail k řece… Nahoře sníh, dole koupání… Pro mě je to životní sen
Foto: Jára Sijka
Romana Marie Jokelová
20. 8. 2017 10:05
Spolupracuje s předními sportovními a outdoorovými značkami, je tváří Fujifilm North America, zařadil se mezi nejlepší fotografy v soutěži Red Bull Illume. Přesto nemá potřebu být vidět a své jméno křičet do světa. Radši si sbalí fotovýbavu a vyrazí fotit cyklisty do kanadských hor, protože tam se cítí nejsvobodnější. Jára Sijka je fotograf, který sám dlouhá léta jezdil na prkně, a tak přesně ví, co a jak fotit, aby to vypadalo dobře a nikoho to nestálo život.

Před dvěma lety jste odjel do Kanady. Byly hory tím hlavním, co rozhodlo o dočasném stěhování?

Rozhodně, byla to moje třetí zima v Revelstoke. Mám to tam opravdu rád.

Jak se vám žilo v Kanadě?

Žil jsem v malém městečku uprostřed hor, žádná turistická destinace. O to víc jsem si to užíval. Každý den jsem byl na kopci, buď na snowboardu, nebo na kole. Žádné zbytečné starosti, žádný otravný městský shon a stres.

Měl jste tam dostatek fotografických zakázek, nebo jste si fotil primárně sám pro sebe?

Neodjížděl jsem kvůli tomu, abych tam fotil zakázky, chtěl jsem vypadnout tam, kam mě to vždycky táhlo a bude táhnout nejvíc - do hor. Když o tom teď zpětně přemýšlím, vlastně jsem od zakázek utekl, bylo toho moc. Už jsem si focení neužíval tak jako dřív. Takže jsem fotil jen to, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl. S tím pak přišly nabídky od různých firem v Kanadě, které měly zájem o moje fotky.

Z Kanady máte spoustu nádherných fotografií, jak je tisknete? 

Jára Sijka
Autor fotografie: Jára Sijka

Jára Sijka

V podobě plátna na dřevěném rámu nebo na fotopapír na kapa desce.

Když jsme se dostali k těm tiskům, je pro vás důležité, na jaký materiál tisknete? Nebo klientovi klidně dodáte data, aby se o tisk postaral sám?

Dávám na výběr ze dvou variant, které považuju za dobré. Mezi plátnem a papírem je cenový rozdíl, tak si klient může vybrat, co by měl rád doma na zdi. Data nedodávám, pokud nejde o zakázku.

Když fotíte na horách, může to být i nebezpečné. Na co je třeba dbát?

V zimě jsou největším nebezpečím laviny. V létě pak medvědi a pumy. Pořád platí, že musíš být připravený, že se může stát opravdu cokoliv. Musíš být schopný se neustále dívat kolem sebe na to, co se kde děje. A neméně podstatnou věcí je znalost první pomoci. Focení je až ta poslední, nejméně podstatná věc. Když se něco pokazí, jsi tam jen ty a lidi, se kterými tam jsi. Nikdo jiný ti tam nepomůže.

Fotografie extrémních sportů: Jára Sijka
Fotografie extrémních sportů: Jára Sijka | Foto: Jára Sijka

Ocitl jste se někdy v nějaké nebezpečnější situaci?

Byla to třeba situace, kdy jsem zůstal ve žlebu, který byl po najetí úplně vymrzlý. Nebylo cesty zpět nahoru a po levé straně byla skála dolů. Tam jsem zůstal na pár minut hodně vystresovaný. Spadnout nebylo možné, protože bych letěl sněhem mezi skalnatou průrvou, a to by určitě nemělo dobrý konec.

Díky bohu jsme jen jednou museli vykopávat z malé laviny jednoho kamaráda.

Pak se často stává, že kolem vás v prudkých stěnách jede sluff (povrchová vrstva sněhu - cca 15 až 20 cm), kvůli kterému musíš jet vždy rychleji, protože sníh po pár metrech nabere takovou rychlost, že je schopný tě stáhnout do pádu.

Je potřeba být pořád připravený a schopný dělat správná rozhodnutí ve zlomku sekundy. Nejdůležitější je však snaha takovým situacím předcházet a vyhýbat se jim. Obrátit se po pěti hodinách šlapání a jet zpět není žádná ostuda. Hora tam bude vždy.

Kdyby se někdo rozhodl fotit "blázny" na prknech jako vy, co všechno by měl udělat pro to, aby fotky opravdu stály za to?

Na to nemám žádný univerzální návod, můžu říct jen to, jak to mám já osobně. My se v 95 procentech pohybujeme v backcountry (tzn. v horách mimo lidi, mimo resorty). Nejdůležitější je mít znalost lavinových podmínek a za každé situace zhruba vědět, kde kdo je, kdyby se cokoliv stalo.

Fotografie extrémních sportů: Jára Sijka
Fotografie extrémních sportů: Jára Sijka | Foto: Jára Sijka

Většina lidí tohle ignoruje a zlehčuje… Kolikrát musím kvůli fotce přes údolí nebo pod jezdce ve žlabu, a tak je důležité si být na sto deset procent jistý, že víš, co děláš, kam můžeš a kde naopak nemůžeš být.

Pokud to jen jde, tak se snažím byt na místě, kde jsem spokojen s kompozicí, ale mám možnost se co nejrychleji dostat k jezdci, kdyby se něco náhodou "podělalo" - lavina, pád, abych mu byl schopný v co nejkratší době pomoct. A rozhodně je potřeba myslet na to, že není dobré si kvůli fotce hrát na hrdinu!

V Česku se věnujete focení kol, je to stejné jako focení lyžařů nebo snowboardistů na horách?

Focení kol pro mě je už mnohem víc o "focení", odpadá znalost podmínek, což otevírá možnost víc se uvolnit, být kreativnější a fotit, jak tě jen napadne. Já nejsem typ fotografa, který se nechá někam vyvézt a tam fotí, vždycky jedu s kluky a při tom fotím. Takže platí, že musím sjet i vyjet totéž co oni.

Nejste fashion fotograf, ale spolupracujete se značkami Tilak a Horsefeathers, jak k takovému focení jakožto sportovní fotograf přistupujete?

Já bych se úplně nenazýval sportovním fotografem, to jsou lidé, kteří fotí spíš reportážní fotku. Pokud to mám nějak škatulkovat, tak tomu, co dělám, říkejme třeba action sports/outdoor lifestyle focení. Přistupuju k tomu úplně stejně jako ke všemu, co fotím, jen je to o trochu jiné komunikaci, pokud dělám s "modely".

Ve většině případů to jsou jezdci, kteří značku propagují. Dělají to, co milují. Vědí, co mají dělat, stejně jako to vím já. Tenhle typ focení nemá podle mě nic moc společného s fashion fotkou.

Fotografie extrémních sportů: Jára Sijka
Fotografie extrémních sportů: Jára Sijka | Foto: Jára Sijka

U Tilaku to je zase outdoor, buď lezení, nebo běh… Odlišné je třeba focení s Horskou službou - tam jde buď o akci, cvičení, nebo třeba o sběr dat pro lavinovou předpověď. To fotím přímo za chodu, bez jakéhokoliv rušení a vymýšlení.

Kdysi jste udělal pár workshopů sportovní fotky, neuvažujete o jejich obnovení?

Popravdě ani ne. Já si nemyslím, že jsem tak zkušený, abych to mohl dělat. Je tu dost lidí, kteří to zvládnou mnohem líp a budou pro to mnohem zapálenější.

Jak moc je pro dobrou fotku podstatná znalost sportovních disciplín a komunikace se sportovci?

To je u extrémních a free sportů to nejpodstatnější. Pokud si někdo myslí, že to tak není, nebo že on ví nebo objeví něco nového, pak tohle nemůže fotit. Pokud nebudeš jezdci naslouchat a nebudeš se ho ptát, nedopadne to dobře. Až porozumíš tomu konkrétnímu sportu a trikům a budeš vědět, oč přesně jde, pak se můžeš pokusit tomu dát kus sebe.

Existuje podle vás nějaký jednoduchý návod na to, jak poznat dobrou sportovní fotku?

To záleží na tom, kdo se na fotku dívá. Pro tebe to bude jiná fotka než pro mě a pro jezdce to bude zase o něčem jiném. Nechci zabřednout do těch dnešních žabomyších válek. Ať si každý zvolí to svoje, ale ať to nikomu necpe.

Jaká jsou vaše oblíbená ohniska pro akční fotku a proč?

U mě to je širokoúhlé sklo a 70-200 mm, bez kterého nikam nejdu. Šíro využívám, pokud chci do fotky dostat hodně prostředí, anebo naopak, když prostředí není zajímavé, jdu co nejblíž a fotce tím dám mnohem větší akčnost a dynamiku.

Jak moc důležitá je pro vás technika, kterou fotíte?

Tak moc, dokud se nerozbije. To je pro mě asi jediný limit. Fotit můžeš úplně čímkoli a pokud tě to baví, nepotřebuješ vůbec řešit výbavu. Já rozhodně nepatřím k těm lidem, co řeší skla, bokehy, pixely a podobné věci, já chci být venku a fotit. Dneska už stačí telefon a můžeš se domů vrátit s top fotkou.

A co nějaké soutěže, účastníte se jich? Myslím tím třeba Red Bull Illume…

Před pár lety jsem to zkoušel, párkrát se podařil i nějaký dílčí úspěch, ale nějakým vývojem jsem se propracoval k tomu, že to neřeším.

Co na takové soutěži fotografy láká? Konkurence je přece naprosto neskutečná!

Jednoznačně možnost dostat se do mezi nejtalentovanější fotografy na světě. Myslím si, že i vidina toho, že to něco změní, což se ale ve většině případů nestane. Ale kdo by v dnešní cool době nechtěl být slavný pod limonádovým logem?!

Asi jsem došel k tomu, že je pro mě důležitější podpora blízkých lidí a klidně i menších značek, se kterými spolupracuji na takové lidské bázi. Za podporu proto děkuji Elišce, která se mnou má ohromnou trpělivost, a věřte, že pokud nejste Eliška, tak o trpělivosti nic nevíte. A samozřejmě také děkuji všem značkám, které mě podporují a se kterými spolupracuji.

 

Právě se děje

Další zprávy