Focení mu pomohlo v boji s leukemií. Důležité je nikdy se nevzdat, říká Jaroslav Hora

Snímky Jaroslava Hory (nejen z cest) najdete v galerii u tohoto článku.
Polární záře, Lofoty, Norsko
Povoz při západu slunce, Mandalay, Myanmar
Svítání pod Strahovským klášterem, Praha
Pampeliška, Dubaj, Spojené arabské emiráty
Foto: Jaroslav Hora
Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka
22. 3. 2019 8:33
Měl za sebou náročné období. Odešel z manažerského místa v zahraniční firmě, splnil si sen a začal profesionálně fotit. Zakázek přibývalo. Cítil se přetížený a unavený, takže odjel na dovolenou do Thajska. Po návratu mu lékař sdělil diagnózu. Leukemie. Fotograf a cestovatel Jaroslav Hora dnes může vyprávět o tom, jak je důležité nevzdat se a bojovat.

Ve výstavní místnosti pražského Czech Photo Centra tiše šumí větrák projektoru. Na plátně, které sledují lidé v sále, se právě odehrává zásadní změna. Obrázky z cest vystřídaly záběry a poznámky z nemocnic. Fotograf a cestovatel Jaroslav Hora právě vypráví o tom, jak je důležité nevzdávat se, když je nejhůř. Protože když chce hlava, může všechno dobře dopadnout. Ale když nechce, je zle.

Jaroslav Hora ví, o čem mluví. Má za sebou tři cykly chemoterapií a dvě transplantace kostní dřeně. Jeho přednáška se jmenuje Životu na stopě - cílem je mimo jiné pomoci lidem, kteří jsou na tom zdravotně špatně, aby neztráceli víru v uzdravení.

Toto je ve zkratce jeho příběh:

"Nejprve jsem propadl kouzlu obchodu a postupně jsem se dostal až na pozici regionálního ředitele jedné zahraniční firmy," vypráví. Jenže od malička rád fotil a zhruba v roce 2003 si začal říkat, že by si rád splnil sen a začal se fotografováním živit. V roce 2005 uspořádal první fotografický sraz v Podyjí a o rok později odešel z práce a začal se fotografií naplno živit. S kolegou fotili virtuální prohlídky.

"Firma šlapala, měli jsme hodně zakázek. Už jsem se bavil s kolegou, že budeme muset najmout lidi, že se to nedá stíhat," vypráví. Na jaře roku 2009 se už cítil hodně unavený a rozhodl se, že si odjede odpočinout na dovolenou do Thajska. 

Svět se obrátil vzhůru nohama

"Bylo mi tam perfektně. Jenže dva dny po návratu se vrátila únava i teploty. Dostalo se to do fáze, kdy už jsem nebyl v stavu dojít ani k doktorovi," popisuje. Pak mu řekli diagnózu: Akutní leukemie.

Fotograf Jaroslav Hora a šéfka Czech Photo Centre Veronika Souralová
Fotograf Jaroslav Hora a šéfka Czech Photo Centre Veronika Souralová | Foto: Tomáš Vocelka

"Od té doby bylo všechno vzhůru nohama," vzpomíná. Ale při všem špatném to tehdy ještě nevypadalo tak zle. "Řekli mi, že je to ta v uvozovkách lepší varianta leukemie. Měl jsem podstoupit chemoterapii a mělo to být v pořádku."

Jaroslav Hora (49)

  • fotograf a cestovatel, lektor fotografických kursů 
  • fotografování se věnuje od roku 1980
  • profesionálně fotí od roku 2003
  • je zakladatelem cestovní kanceláře CzechPhotoTravel.cz zaměřené na cestovatele a fotografy
  • Web: www.horoviny.cz

Nebylo. "V září mi řekli, že je všechno špatně. Nemoc se vrátila. A už to nebyla ta lepší leukemie, ale ta špatná." Fotografování i všechno ostatní šlo na vedlejší kolej. Další chemoterapie. A k tomu transplantace kostní dřeně. 

"Byl jsem bez imunity, nikdo ke mně nesměl. Člověk je léčbou úplně odrovnaný, bez fyzičky, mnozí se musí učit znovu chodit, někteří už nezačali…" popisuje fotograf. Když nemohl ven mezi lidi, začal fotit v ateliéru. A jeho modelkami se staly zdravotní sestřičky. Hodně mu to tehdy pomohlo.

Sám říká, že se z problémů dostal až neobvykle rychle. Už v roce 2010 jel s kolegou fotit na Slovensko. "On táhl firmu, já jsem spíš odpočíval a občas šel na nějaké jednání. V hlavě jsem měl pořád to, že ten byznys a stres mě dovedly tam, kde jsem skončil," vypráví.

Důležité je nevzdat to 

"Přeskočím několik měsíců. Nemoc se zase vrátila. A to už byl velký průšvih, protože naděje na přežití byla minimální. Tehdy mi to ale neřekli. Asi ani nechtěli - už i já, ačkoliv jsem psychicky silný, jsem začal mít problémy s tím, abych to nevzdával," popisuje.

Přišla další chemoterapie a další transplantace kostní dřeně. A s ní také silná reakce na dárce. Měl problémy s játry, opakované zápaly plic, přišel dokonce septický šok či prasečí chřipka H1N1. "O výměně některých 'součástek', jako jsou kyčle, či odstranění šedých zákalů nemluvě. Léky jsou občas v těchto případech jen výběrem menšího zla," říká.

Polární záře, Lofoty
Polární záře, Lofoty | Foto: Jaroslav Hora

Ale nakonec léčba zafungovala. "Vždycky jsem věděl a věřil, že to zvládnu. A to je hrozně důležité. Spousta lidí si řekla 'já to nedám' a dopadlo to vždycky tak, že to nedali. Lékaři říkají, že padesát procent u těchto nemocí je hlava. Měl jsem spoustu kamarádů, kteří řekli 'já už nechci, už toho mám plné zuby'. A do čtrnácti dnů, maximálně do měsíce byli pryč. Když hlava řekne, tělo poslechne…"

"Fotka mi moc pomohla v tom, že jsem se z toho nezbláznil. Když jsem skoro nesměl vylézt z baráku, fotil jsem v ateliéru děti, portréty, pejsky i akty," říká. Jakmile se dostal z nejhoršího, odjel do Norska na ryby. "Do lodičky jsem slez, ale z lodičky mě museli tahat dva lidi," vypráví. 

Životu na stopě

Když to znovu šlo, začal zase pracovat a cestovat, hodně se rozjely fotografické kurzy. Kromě toho chtěl nějak pomoci lidem, kteří se dostanou do podobné životní situace, v jaké byl on. Spustil společně s nadací Stopa projekt Životu na stopě.

"Vím, že mnoho pacientů potřebuje psychickou pomoc a podporu. Napadlo mě, že pro ně uspořádám výstavu fotografií z cest z doby po transplantaci. Aby to nezačali vzdávat. Opakovali jsme to pak ještě dvakrát. Spolu se Stopou, hematologickým centrem UHKT, Tesco a děvčaty z IKEMu jsme uspořádali také putovní výstavu mých fotografií s názvem Životu na stopě, která můj příběh představila lidem po celé republice. Smyslem bylo přitáhnout i dárce kostní dřeně," vysvětluje Jaroslav Hora.

"Někteří z pacientů se i díky těmto výstavám nadchli pro fotografii a pomohlo jim to bojovat. I kdyby to mělo pomoci jen jednomu člověku, tak si myslím, že to má cenu," říká fotograf.

Skalní dóm, Chrámová hora, Jeruzalém
Skalní dóm, Chrámová hora, Jeruzalém | Foto: Jaroslav Hora

Snímky na promítacím plátně se zase mění. Nádherná polární záře na Lofotech, okouzlující barvy Myanmaru, krásy večerní Prahy, malebné památky v Izraeli… 

Mimochodem z Izralele se Jaroslav Hora vrátil pouhý den před přednáškou v Czech Photo Centre. A za pár dní měl v plánu zase vyrazit do ciziny, tentokrát na kurz, který pořádal pro fotografy na Lofotech.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Policisté v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po demonstraci proti rasové nespravedlnosti

Policejní těžkooděnci v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po poklidné, ale nepovolené demonstraci proti násilí bezpečnostních složek a rasové nespravedlnosti. Napsala to agentura AP poté, co se u jednoho z pařížských soudů sešly tisíce lidí v reakci na vlnu protestů v USA. Úřady předtím manifestaci zakázaly, protože kvůli epidemii covidu-19 ve Francii stále nejsou povolené akce o více než deseti lidech.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Květnová nehoda dopravního letadla v Pákistánu má další oběť, zraněním v nemocnici podlehla dvanáctiletá dívka

Květnová nehoda dopravního letadla Airbus A-320 v pákistánském velkoměstě Karáčí má další oběť. Tou je dvanáctiletá dívka, která spolu s dalšími třemi lidmi utrpěla zranění na zemi při zřícení letadla na hustě osídlenou čtvrť v blízkosti letiště. Dívka v pondělí následkům zranění podlehla.

Při pádu letadla zahynulo 97 cestujících a členů posádky, dva pasažéři nehodu přežili. Airbus narazil do několika domů ve čtvrti Model Colony blízko letiště, čtyři její obyvatelé utrpěli zranění, mezi nimi i dvanáctiletá dívka, která v pondělí zemřela na následky popálenin. Další tři zranění jsou stále hospitalizovaní. Letadlo při svém pádu zničilo nebo poškodilo nejméně 18 domů.

před 5 hodinami

Americké ministerstvo obrany kvůli nepokojům, jež vypukly kvůli úmrtí černocha George Floyda, vyhlásilo druhý nejvyšší stupeň ochrany ve svém sídle

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Florbalisty sezony se stali premiérově Curney a Ratajová

Útočníci Jiří Curney z Mladé Boleslavi a Denisa Ratajová ze švédského celku Pixbo Wallenstam se shodně premiérově dočkali triumfu v anketě Florbalista sezony. Ukončili dlouhodobé kralování Matěje Jendrišáka z Linköpingu a Elišky Krupnové, klubové spoluhráčky Ratajové. Kvůli opatřením po pandemii koronaviru se nekonal slavnostní večer a vítězové byli vyhlášeni v přímém přenosu na programu ČT Sport.

Třicetiletý Curney v kategorii Florbalista sezony zvítězil s 503 body a o 62 předčil rekordmana Jendrišáka, který vyhrál v minulých šesti ročnících a celkově triumfoval osmkrát. Třetí skončil s 277 body další útočník Marek Beneš z Pixba Wallenstam.

"Porazit Matěje je pro mě neuvěřitelné. Samozřejmě si toho moc vážím a těší mě to. Nečekal jsem, že to někdy můžu vyhrát," uvedl v tiskové zprávě Českého florbalu Curney, který je rekordmanem základní části české superligy s 685 body i s 383 góly z 309 zápasů a také se 164 body z 89 duelů play off. V ročníku 2018/19 stanovil také maximum jedné sezony superligy s 87 body z 26 utkání.

Čtyřiadvacetiletá Ratajová získala 499 bodů a o dva roky starší Krupnovou, která vyhrála v minulých čtyřech ročnících, předčila o 46 bodů. Třetí skončila Martina Řepková s 237 body.

Ratajová byla nejproduktivnější českou hráčkou na prosincovém mistrovství světa v Neuchatelu s devíti body (6+3) ze šesti zápasů a dostala se i do All Star týmu. Ve švédské lize byla také nejproduktivnější reprezentantkou z tuzemska s 45 body (24+21) z 23 utkání.

"Velice si toho vážím, jsem tím potěšená. Určitě to teď doma s rodinou oslavíme. Patří to i Elišce Krupnové a Tereze Urbánkové, které jsem měla v prvním útoku reprezentace kolem sebe a sedlo nám to spolu, s Eliškou spolu hrajeme už hodně dlouho," prohlásila Ratajová.

Další zprávy