Vaše fotografie pojednávají o zmizení a hledání vašeho přítele, který byl jako novinář zavražděn v Libyi. Můžete přiblížit svůj soubor?
Můj projekt vznikal po dobu tří let v Libyi a fotografie, které jsem poslal do soutěže Sony World Photography Awards jsou jen jeho malou částí. Je to svým způsobem dokument a také spekulativní investigace, která se snaží zjistit více o smrti a zmizení mého velmi blízkého přítele, fotožurnalisty Antona Hammerla. Anton společně s dalšími třemi nebo čtyřmi reportéry dokumentoval v roce 2011 střety mezi silami, které byly na jedné straně pro Kaddáfího a na druhé proti němu.
Ví už se přesněji, co se vašemu příteli stalo?
Krátce poté, co do Libye dorazil, byl společně s kolegy novináři zajat, a teprve když je propustili, zjistili jsme, že Anton byl zastřelen někde v poušti. Během následujících let se rodina, přátelé, místní úřady i speciální tým OSN snažili zjistit více o tom, co se přesně stalo a kde jsou Antonovy ostatky, bohužel neúspěšně. Proto jsem se v roce 2019 rozhodl, že do Libye odjedu pátrat sám.
To je pochopitelné, ale na druhou stranu, mnoho lidí před vámi neuspělo…
Přesto jsem to musel zkusit. Krátce potom, co jsem do země dorazil, jsem však zjistil, že bude skutečně velice složité cokoli vypátrat. I proto jsem se rozhodl, že se pustím do projektu, který bude inspirovaný Antonovým osudem. Ale jak vyprávět příběh v situaci, kdy nemáte svědky, důkazy, výpovědi, a dokonce ani netušíte, kde skončil jeho hrdina? Rozhodl jsem se jít v Antonových stopách, jet na místa, která navštívil, setkat se s lidmi, se kterými mluvil a které fotografoval - a to z obou znepřátelených stran. Byli to jak bojovníci za svobodu a disidenti, tak i loajální přívrženci Kaddáfího režimu.
Cílem bylo pochopit, v jakém prostředí se Anton pohyboval, co fotografoval, jaká byla jeho motivace. Ale tento projekt je mnohem více než jen vzpomínkou na mého mrtvého přítele. Vypráví složitý příběh o lidech, kteří za války zmizeli, a o tom, jak je v jakékoliv válce složité hledat svědectví a důkazy.
Vy jste se svůj projekt rozhodl představit právě na Sony World Photography Awards?
Ano, to je pravda, protože tato soutěž má neuvěřitelný dosah po celém světě. Na projektu jsem předtím samozřejmě pracoval několik let a všechno to ještě trochu komplikovala pandemie covidu-19 a omezení s ní spojená.
Jak bylo složité fotografovat lidi, kteří byli zapojeni do občanské války v Libyi?
Pracoval jsem s velkoformátovým fotoaparátem (10×8 palců), už to je v takových podmínkách náročné. Navíc jsem se rozhodl, že nechám na portrétovaných, kdy a jak se budou chtít fotografovat. Fotograf mívá obvykle plnou kontrolu nad tím, co dělá, zatímco fotografovaný ne. V tomto případě jsem to tak nechtěl - mým cílem bylo, aby to, co bude na snímcích, mohli kontrolovat lidé, kteří stojí před objektivem. Často jsem to řešil tak, že jsem nechal fotoaparát na stativu, dal jsem portrétovanému člověku spoušť a bylo na něm, kdy a jak se vyfotografuje. Klidně na to měl i hodiny času.
Muselo to být pro vás obtížné…
Tady musím krátce zmínit, že bývám kritický k válečnému zpravodajství a chtěl jsem se vyhnout stereotypům, které s sebou často nese. Z pohledu diváka a konzumenta obrazového obsahu spojeného s konflikty bývají rebelové téměř vždy líčeni jako kladní hrdinové, zatímco jejich protivníci vždy jako padouši. Konflikt bývá polarizován do pozic agresorů a obětí.
Já jsem se snažil setkávat se a fotografovat lidi z obou stran konfliktu, bavit se s nimi, pochopit jejich příběhy. Zajímal mě jejich pohled na věc, jejich názory i to, co si myslí o válce. A jak jsem brzy zjistil, tato setkání se často vyvinula v něco připomínajícího terapeutická sezení. Během nich vyplouvala na povrch jejich traumata, jejich démoni. Zároveň to ukázalo, že fotografie může být skvělým způsobem, jak lidi spojovat a vyprávět jejich příběhy.
Co říkáte na to, že jste se nakonec stal celkovým vítězem Sony World Photography Awards?
Mám obrovskou radost. Doufám, že vítězství pomůže znovu oživit pátrání po Antonových ostatcích i po jeho osudu. Ta cena je pro tebe, Antone.
Rozhovor vznikl na základě otázek kladených při prezentaci souboru novinářům a při slavnostním vyhlašování cen Sony World PhotographyAwards.
