reklama
 
 

David Gaberle: Fotoaparát měl jako terapeutický nástroj, dnes je úspěšným street fotografem

2. 3. 2017 16:47
Každý, kdo chce slavit nějaký úspěch, musí urazit kus tvrdé cesty. David Gaberle si prošel náročnou životní stezkou. Na počátku kariéry trpěl úzkostmi v přeplněných a rušných prostorech. Naučil se ovšem využívat fotoaparát k tomu, aby překonával své démony. Zjistil, že když se dívá skrz hledáček fotoaparátu, je schopen se s okolní realitou vyrovnávat lépe a s větším klidem. Právě teď je jen několik týdnů od vydání své první knihy.

David Gaberle je talentovaný mladý český street fotograf, s jehož jménem se možná setkáváte poprvé. Neměl ambice stát se známým či uznávaným umělcem. Když začínal fotit, zajímal ho proces fotografování daleko víc než výsledné fotky.

David Gaberle

David Gaberle

  • Pro fotografie ke své první knize nachodil přes 3500 kilometrů
  • Vystudoval antropologii v Londýně
  • Vystavoval v zahraničí, včetně Tokya
  • Učil se od fotografů z Magnum Photos
  • www.davidgaberle.com

Fotoaparát pro něj představoval terapeutický nástroj, který ho měl naučit pohybovat se beze strachu ve větší společnosti lidí či na veřejných místech. Přístroj měl být berličkou, která mu měla pomoci odbourat mentální bariéru. Stal se tak součástí jeho každodenního života.

Čím více času trávil David s fotoaparátem v ruce, tím blíže poznával svět a zjišťoval, že je schopen ho zachytit způsobem, který předtím nedokázal slovně vyjádřit či popsat.

Naučil se zachycovat okolní prostředí tak, jak ho vnímá po emoční stránce. Zpočátku si všímal hry světla a stínů, pozoroval tajemství slunečních paprsků a jejich chování při kontaktu s rozličnými materiály a strukturami, nacházel zalíbení v barevné skladbě a přicházel na kloub kompozici.

Prakticky se všemu učil zcela sám při nepřímém kontaktu s lidmi na ulici, v kavárnách či dopravních prostředcích.

Postupně zjišťoval, že fotoaparát pro něj není jen pomůcka. Najednou šlo o něco víc. Nebyl to jen fotoaparát. Byl to tvůrčí nástroj, který mu umožnil spojit se se světem a být schopen vnímat cosi za hranicemi všední reality. Nakonec se to všechno naučil předávat skrze své fotografie i lidem kolem sebe.

Bravo. Není to vůbec potřeba komentovat. Jsou to prostě skvělé fotky. "

Harry Gruyaert, Magnum Photos

Street fotografie, kterou David Gaberle představuje divákům, není postavena jen na elementárních prvcích ulice. Je o náladě, vrstvách, jinotajích a souhře. Subjekty na jeho fotografiích vytváří spletité vazby, objekty spolu komunikují a stávají se součástí nevšedně vnímaného světa, v němž lze rozkrývat nové, dosud nenalezené spojitosti a vztahy. Jeho fotografie nejsou ploché. Nezachycují pouze a jen portréty lidí na ulici. Nejsou jednoduché ani prvoplánové.

Chcete-li v jeho tvorbě umět číst, musíte vidět mnohem dál než na úroveň prostých fotografických pravidel. Často je potřeba zaměřit se na objevení vztahů, které jsou na první pohled skryté, na vrstvy a jejich sounáležitosti, na prostupující se kompozice. Jeho fotografie jsou jako mikrokosmos plný příběhů. Nikdy vám nebude stačit jeden jediný pohled na to, abyste dokázali říci, co jste v jeho díle viděli.

Davide, úsilí, které vkládáte do street fotky, je spojeno i s náročným cestováním. Kam jste si pro své street fotografie dojel a kolik času jste již strávil na cestách?

Největší cestu jsem určitě podnikl v roce 2015, kdy jsem osm měsíců cestoval napříč světovými velkoměsty typu New York, Londýn, Tokio, Šanghaj nebo Sydney. Celkově jsem za posledních pět let strávil cestováním čistě za účelem focení určitě více než rok. Nějakou dobu jsem žil v Londýně, kde jsem fotil při práci i studiích.

Vaše fotografie mají myšlenku a nejsou ploché. Jak náročná je cesta k jednomu dobrému snímku?

Zamiloval jsem se do jeho práce. Světlo, stín, městská krajina. Je to druh fotografie, který mám rád - lidé v krajině, kteří nejsou dominantní.

Antonín Kratochvíl, fotograf

Když jsem cestoval a trávil v každém městě zhruba měsíc, tak se mi většinou stávalo, že jsem odjel třeba se třemi až pěti snímky, se kterými jsem byl spokojený.

Víc jich rozhodně nebylo. Vlastně je to někdy dost frustrující práce, protože třeba 14 dnů trávíte každý den několika hodinami focení a nedaří se vám udělat fotku, se kterou byste byli spokojení. Zvlášť u street fotografie je potřeba být trpělivý.

Vaše fotografie jsou málokdy dílem náhody. Co všechno se musí potkat, aby pro vás mělo stisknutí spouště smysl?

Náhoda hraje ve street fotografii určitě svou roli. Dost často vím přesně, co fotím, ale někdy se mi stane, že se přede mnou odehraje něco tak rychle, že to vlastně zachytím jakoby mimochodem. Instinktivně cítím, že by se tam mohlo něco stát, tak cvakám.

Vím, že jednomu momentu patří někdy i deset fotografií, jak pak mezi nimi dokážete najít tu jednu jedinou - výjimečnou?

To je věc, které sám úplně nerozumím. Někdy mám dost problém vybrat fotografii, která funguje nejlépe. Jindy se mi stává, že to vím naprosto přesně. Dost mi pomáhá si dát od snímků časový odstup. Nahodím třeba fotku na Instagram a po měsíci zjistím, že mě rozčiluje. Tou přestávkou mezi focením a vybíráním fotek se zbavíte emoční vazby, kterou jste si vytvořili ve chvíli, kdy fotíte. Umožňuje mi to pak být vůči sobě kritičtější a objektivněji vyhodnotit kvalitu jednotlivých fotek.

Momentálně pracujete na své první knize, která může lidem přiblížit způsob vaší práce, myšlení a vnímání. Jak dlouho jste knihu připravoval?

Víceméně celý rok 2016 - dlouho mi trvalo zúžit výběr fotografií třeba na 100 nejlepších, se kterými jsem pak pracoval při řazení fotek do knihy. Je složité snímky seřadit tak, aby fungovaly. Aby se kniha postupně - jak převracíte stránky - vyvíjela a udržela vaši pozornost. Někdy bylo produktivní se na to měsíc ani nepodívat. Vracel jsem se k tomu s čerstvějšíma očima.

Co všechno je vůbec potřeba zařídit, aby bylo možné knihu vydat v kvalitě odpovídající vašim požadavkům?

Jako první je asi kvalita jednotlivých snímků a jejich řazení v knize. Neskutečně důležitý je pro mě také grafický design. Na druhý pokus jsem našel člověka, Milana Nedvěda, se kterým se mi pracovalo naprosto perfektně. Na obálku vybral snímek, který bych si sám netroufl zvolit, ale příjemně mě překvapilo, jak ve výsledku funguje. Zvláštní pozornost ještě budu věnovat tisku. Vzhledem k tomu, že je u mých fotek dost zásadní barva, musím si ohlídat, aby byly jednotlivé snímky i dobře reprodukované. S tím mi bude pomáhat vydavatelství Kant, se kterým na knize spolupracujeme.

Proč jste se knihu rozhodl umístit na Kickstarter (lidé jeho prostřednictvím pomáhají s financováním projektů, které je zaujmou)?

Protože jsem věděl, že komunita street fotografů je v zahraničí výrazně početnější a zároveň vnímám Kickstarter i jako docela vhodný způsob, jak o sobě dát vědět i za hranicemi. Navíc mě bavilo k tomu dělat video. V knize se k fotkám nevyjadřuji, tudíž bylo příjemné mít k tomu prostor ve videu.

V čem je podle vás tento takzvaný crowdfunding výhodný?

Jako jeho největší výhodu vnímám přímou interakci se zákazníkem. Dostal jsem spoustu skvělé zpětné vazby a bylo příjemné pozorovat, jak se kniha šíří internetem sama o sobě. Kdyby šla rovnou do knihkupectví, tak bych reakce lidí neměl tak výrazně na očích. Zároveň jsem z tohohle důvodu byl z kampaně před spuštěním dost nervózní, protože nevíte, jestli to bude někoho zajímat.

Kdy se můžeme těšit na křest knihy?

Konkrétní datum zatím nemám, ale odhaduji to zhruba na polovinu dubna. Určitě o tom dám vědět na svém Facebooku a webových stránkách.

Jaký je to pocit, čekat na první knihu? 

Jsem samozřejmě dost napjatý, jak to všechno dopadne, ale zároveň jsem obklopen skvělými lidmi, na které se můžu spolehnout. To mě uklidňuje. Zatím se to vyvíjí nad očekávání dobře, mám z toho ohromnou radost. V případě zájmu je knížka ještě pořád k sehnání přes Kickstarter. Děkuju všem moc za podporu.

Kniha, na jejíž vydání se již potřebné finance na Kickstarteru vybraly, je ke koupi zde.

autor: Romana Marie Jokelová | 2. 3. 2017 16:47

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama