Jaká byla vaše cesta k fotografii?
Poměrně jednoduchá, po narození mého prvního synka Daniela v roce 2010 jsem si vypůjčil starší „mašinku“ na takové ty klasické fotky pro babičky a chytlo mě to. Vědomosti jsem do sebe nasával nejvíc skrz internet a zkušenosti od táty, který už procestoval s trochou nadsázky celý svět a má leccos „odfoceno“.
Kdy a jak se zrodila vášeň pro tygry?
Ve skutečnosti na tu otázku neumím moc dobře odpovědět – je to úžasné zvíře na první pohled a i za sklem, mřížemi nebo zdí můžete snadno vnímat jeho sílu. Pro mě je tygr prostě dokonalé stvoření.
A jak jsem se k nim dostal? Prakticky od malička jsem byl obklopen lidmi se silným vztahem ke zvířatům, které to táhlo do přírody. Bydleli jsme na vesnici a hodně času jsem trávil venku. Milion stejných snímků miminka mě donutilo uvažovat o změně tématu a zvířata pro mě byla jasnou volbou. Vracel jsem se do zoo, kde jsem se učil je fotit. Bylo to tehdy stylem pokus omyl.
Když jste si v roce 2013 plnil svůj sen a poprvé jel fotit tygry do Indie, napadlo vás, že by se z toho mohlo stát „poslání“?
Fotograf Vladimír Čech ml.
- Fotografuje tygry ve volné přírodě
- Od roku 2016 je ambasadorem značky Canon
- Články a snímky publikuje v tuzemských i zahraničních magazínech, např. Příroda Wildlife, TravelFocus, 100+1, Koktejl, Wild Planet Photo Magazine, Anima Mundi apod.
- Jeho snímky najdete také na osobních stránkách, na webu Tiger and me a na facebooku.
Momentálně to za své poslání nepovažuji, ale sám cítím, že každým rokem můj rozhled roste. Ale je pravda, že bych rád v budoucnu přispěl svým dílem alespoň k pokusu o stabilizaci populace tygrů, jejich stavy jsou velmi nízké. Čas od času poskytnu některé své fotografie organizacím, které se záchranou tygrů cíleně zabývají, ale to v celkovém měřítku neznamená vůbec nic. Kdybych někdy mohl považovat své fotografování za poslání, bych byl opravdu šťastný.
Jak dlouho jste se na svou první cestu připravoval a co všechno se musel o tygrech a o fotografii naučit?
Upřímně, moje první cesta do Indie byla naprosto bezstarostná. S tátou jsme letěli tzv. pod taktovkou známého českého fotografa Vaška Šilhy, který tam nebyl poprvé. Co se mých fotografických příprav týče, měl jsem s sebou jedno tělo, objektiv 70–200mm, konvertor a dál už nic víc. A co se zjištěných informací o tygrech týče – věděl jsem jenom, že to bude náročné. Většina lidí – včetně táty – neměla přehnaná očekávání a pouze doufala. Bohužel jsme tenkrát moc štěstí neměli a domů se vrátili s pár snímky pořízenými na velikou vzdálenost. Možná tenhle fakt ve mně vyvolal posedlost udělat lepší fotky.
Člověk bez zkušeností si nejspíš představí, že odletí do Indie, najme si průvodce, vyjede do přírody, počká na vhodný okamžik a pak fotí. Ale ono to ve skutečnosti jistě nebude tak jednoduché, že?
Na první pohled se to tak může zdát, a dokonce je to i možné a velice snadné – myslím tím sebrat se, najmout si průvodce a vyjet do přírody. Tito cestovatelé ale v 99 procentech uvidí jen střípek z celé skládačky. Pokud jim ovšem stačí to místo jen navštívit, vidět a zažít, pak je to v pořádku. Já trávím hodně času „na síti“ sledováním situace v místě, kde se chystám tygry fotit, a alespoň jednou týdně chatuji se svým indickým přítelem (průvodcem), bez kterého by se úspěch jen tak nedostavil.
Je potřeba pro tyto expedice získávat nějaká povolení?
V naprosté většině národních parků v Indii, kde tygří žijí (nebo spíše přežívají), se dnes jezdí autem, chodit pěšky je zde zakázáno. Jako turista si potřebujete koupit vstupné, pronajmout auto s řidičem a k tomu automaticky nafasujete i průvodce, tzv. naturalistu, který s vámi bude jezdit a který by měl umět anglicky. Bohužel však nemáte kontrolou nad tím, kam v národním parku pojedete, takže se může stát, že vyrazíte do oblasti, kde se pohybuje jen jednou za čas jeden tygří samec. Rezervace je rozdělená na určité zóny a do jedné takové zóny může striktně omezený počet vozů. Toto je bohužel jedno z největších proti, které fotografování těchto šelem v Indii někdy přináší.
Člověk by si měl při plánování zarezervovat místo pro sebe v „prémiových“ zónách parku se značným předstihem a hlavně by měl vyrazit s člověkem, který to místo opravdu zná a dokáže tygra sám najít.
Nejlepší fotky jsem vyfotil na místě, kde jsme byli na dlouhou dobu jediní. V Indii existují desítky národních parků a rezervací a samozřejmě můžete mít štěstí; nebo to bude dokonce záměr a vyberete si předem to méně frekventované místo – tam však tygra s největší pravděpodobností buď neuvidíte vůbec, nebo hodně špatně – na fotografování to nebude. Ironií je, že takový ekoturismus pravděpodobně tygry v Indii drží naživu. Zároveň je ovšem širší světovou veřejností odsuzován.
Když se připravujete na expedici, jakou techniku s sebou berete a proč?
Malý slovník pro nefotografy
- Fullframe - profesionální fotoaparát, jehož snímač je velký jako políčko kinofilmu u starých zrcadlovek
- Konvertor - montuje se mezi tělo fotoaparátu a objektiv, prodlouží ohniskovou vzdálenost (objektiv pak více „přibližuje“)
- Polarizační filtr - odstraňuje odlesky na vodní hladině a ztmavuje modrou oblohu
- Bean bag - podložka pod fotoaparát, vypadá jako polštářek a funguje jako náhrada stativu.
Na posledních expedicích jsem měl sice dvě těla Canon, obě full frame, ale používal jsem jen jedno s mým oblíbeným objektivem 300mm. Dvě těla jsou pohodlnější a rychlejší v případě nečekané akce. Měnit objektivy se v Indii všeobecně nedoporučuje. Když zrovna nejsem zahalený oblakem rudého prachu, sem tam fotím s pomocí jednoho z konvertorů. Poměrně často využívám polarizační filtr – tygři milují vodu a v létě v ní nebo poblíž stráví klidně i celý den. A jelikož se fotí z auta, tak je nedílnou součástí výbavy i bean-bag, který je neustále po ruce, nepřekáží a svůj účel splní vždycky.
Na co všechno je potřeba se během fotografování tygrů soustředit?
Je potřeba obrnit se trpělivostí a nezabalit to hned po půlhodině čekání. Člověk musí vydržet. Výhoda čekání je v tom, že to hodně lidí vzdá a vy pak máte, když to klapne, tygra jen pro sebe.
Normálně ale většinu dne jezdíte, probodáváte pohledem džungli a posloucháte náznaky jeho přítomnosti – ostatní zvěř na něj upozorňuje, a když už ho máte konečně před sebou, je dobré vzrušením nejančit.
Pak je třeba dobře nasměrovat auto. Všechno se musí odehrát hodně rychle, protože nechcete přijít o momenty, kdy tygr vychází z džungle a zkoumá okolí, a tedy i vás! Musíte si najít ideální polohu pro focení, většinou se na autě dostat co možná nejníže, protože zvířata se nejlépe fotí z úrovně jejich očí. Takové obrázky hodnotím jako povedené, ale není jich moc. Většinou jen hádáte, kam tygr směřuje, jakým terénem půjde. Je to trošku loterie a o to je pak dobrý výsledek vzácnější. Pak jsou tu samozřejmě i daleko lehčí situace, a to když tygr odpočívá, ale v takové chvíli bude v jeho okolí nejspíš více očí a bude těžké něco vymýšlet. Tak tam většinou zůstanu a čekám na chvíli, kdy se tygr nabaží odpočinku a vyrazí dál.
Jaké máte s tygry plány do budoucna?
Plány mám obrovské, momentálně naprosto nereálné. Možná se zase posunu o trochu blíž k tomu poslání. Na světě existují desítky různých technik fotografování, popř. natáčení přírody a divokých zvířat. Trendy se strašně rychle mění a jen málo z nich je aplikovatelných na focení tygrů a kočkovitých šelem obecně. Chtěl bych trošku přibrzdit a zkusit to zase z jiného úhlu. S určitostí mohu říci, že nezůstane jen u tygrů. Čím dál tím více mě láká i to naše. To, co jsem předtím přehlížel, nebo na co nebyl čas.
