Zde je příběh Antonína Chloupka, tak, jak jej sám zaznamenal:

"Bylo mi 24 roků a pracoval jsem tehdy v tiskárně na Smíchově v Grafické ulici. Oficiálně to byla Polygrafia 2, ale říkalo se jí běžně u Najbrtů. (Dnes ten barák už neexistuje, je po demolici.) Bydlel jsem na sídlišti Novodvorská a toho osudného dne jsem vstával ráno jako obvykle do práce.

Pustil jsem si rádio a slyšel, co se děje. Z okna jsem viděl, jak se před samoobsluhou tvoří dlouhá fronta. Mám dojem, že nejezdila MHD a další provoz byl též omezen. Neváhal jsem ani na okamžik, vzal fotoaparát a jel do města.

Mezi lidmi panovala úžasná solidarita. Snad ještě těsnější než v listopadu 1989. První auto, na které jsem mávl, mi zastavilo a odvezlo mě co nejblíž k Václavskému náměstí. Co se tam odehrávalo, bylo neuvěřitelné. A taky velmi nebezpečné.

Fotografoval jsem na Václavském a Staroměstském náměstí a zejména na Vinohradské třídě před budovou Československého rozhlasu. Na protější chodník tam lidé pokládali mrtvé a zraněné a čekali na příjezd sanitek. Mezi těmito oběťmi ležela hezká mladá žena, což mě zvlášť zasáhlo.

Emoce pracovaly na plné obrátky a dlouho mi bylo úplně jedno, jestli přijdu o život. Až do chvíle, kdy jsem spatřil to nešťastné děvče s přeraženou nohou. Žít jako invalida se mi nechtělo. 

Ruské tanky se probíjely přes barikády k budově Rozhlasu. Některá jejich vozidla hořela, včetně muničního. Odhadoval jsem, že hrozí velká exploze, a zamířil jsem tedy na Staroměstské náměstí. Přesně v poledne jsem stál na Můstku. Všechny sirény se na několik nekonečných minut rozezněly a já přemýšlel o budoucnosti, že tohle bude asi na dlouho.

Dnes jsem zděšen, že řada mladších lidí ani neví, co se před padesáti lety stalo. A dokonce řada těch, kterým je méně něž 35 let a nezažili komunistickou totalitu, si může dělat o té době mylné závěry a uvěřit všelijakým dezinformacím, šířeným zcela účelově z různých populistických důvodů. Leccos z minulosti by se mohlo opakovat. Toho se bojím.

Do dneška nevím, zda ta dívka z mé fotografie své zranění přežila. Kdyby ji někdo poznal a přispělo by to k její identifikaci, byl bych velice rád."