"Babička už nežije, ale kdysi mi vyprávěla, jak to tehdy bylo," říká fotografčin vnuk Jiří Petrák. "Ráno se probudila, před barákem měla tank, tak vzala fotoaparát a šla do Prahy fotit."

Věra Petráková nebyla profesionální fotografka. V roce 1968 pracovala v čokoládovnách Orion, kde se zabývala zahraničním obchodem. A zrovna před srpnem '68 si koupila nový fotoaparát. Jaký typ to byl, už rodina netuší, ví jen to, že mu babička říkala "japončík".

Podle vnuka byla Věra Petráková nadšená fotoamatérka, která fotila celý život a opravdu hodně. "Záběry z osmašedesátého mi ukazovala, když jsem byl malý, vyprávěla mi o tom, ale žádný velký příběh se k tomu neváže," říká Jiří Petrák.

Velký příběh se však ukrývá přímo ve snímcích Věry Petrákové, žádný komentář nepotřebují. Je z nich patrné, že mladá žena musela mít ohromnou odvahu. Situace, které fotila, totiž byly samy o sobě velmi nebezpečné - pohybovala se v zóně pouličních střetů a barikád, kde šlo o život.