Ve stínu nacistické brutality se strašnické krematorium stalo svědkem pozoruhodného vzdoru proti totalitě. František Suchý starší, ředitel zařízení, společně s patnáctiletým synem Františkem odmítli vykonat přímé rozkazy okupační moci. Místo anonymní likvidace ostatků popravených vězňů z koncentračního tábora Hradištko do kompostu riskovali životy celé rodiny pro zachování lidské důstojnosti. V naprostém utajení zaznamenávali údaje o všech obětech, které prošly krematoriem - o politických vězních z pankrácké sekyrárny i deportovaných z Hradištka. Celkem takto uchovali ostatky 2 200 osob. S neobyčejnou péčí ukládali popel každého zemřelého do samostatných uren, které dodnes spočívají v areálu krematoria jako svědectví nebývalé odvahy. Jejich tichý, ale hluboce lidský odpor vůči nacistické mašinérii poskytl pozůstalým neocenitelný dar - místo, kde mohou uctít památku svých blízkých, po jejichž osudech mnozí desítky let marně pátrali. Na koláži snímků ve směru zleva doprava: Budova Strašnického krematoria v Praze 10; ilustrační snímek kremační pece; František Suchý st. spolu s manželkou; Výkaz ze studií s fotografií Františka Suchého ml.
Foto: Aktuálně.cz / Reprogoto z dokumentárního filmu "Popel" z roku 2025 / Archiv Judity Matyášové / Se souhlasem k užití
