Ze vzpomínek Jeana Méneze: „Ráno 9. dubna ještě před budíčkem se nedaleko baráků ozývají výstřely z pušek. Tušili jsme, že se blíží nějaké nebezpečí. Tahle neblahá domněnka se nám brzy potvrdila. Naši obvyklí hlídači, kteří se k nám chovali celkem slušně, byli vystřídáni mladými SS. Napětí sílí a my vidíme přijíždět skupiny mladých vojáků, kteří mají na starost pracovní komanda. Chovají se popudlivě, ale nám ze všeho nejvíce nahání strach jejich nervózní pohledy. Co představuje taková nabýkající vojenská skupina pro nás už dlouhá léta víme. Zůstáváme sedět na svých místech. Jsme o naprosté zbytečnosti odporu přesvědčeni, ale přesto si říkáme: ‚Co když je to naposledy?‘. Na snímku: Na místě, kde ležel jeden ze zastřelených vězňů, byl vyryt do kůry stromu kříž, který je dodnes patrný.
Foto: Aktuálně.cz / Vojtěch Pavelčík / Archiv Lucie Hašková, obec Hradištko / Se souhlasem k užití
