Z vyprávění Jaromíra Schütze, který se v táboře ocitl jako vězeň a které přibližuje životní útrapy a režim zdejších vězňů: "Program byl asi takový: ráno byla rozcvička, takže se běhalo kolem baráků. Potom jsme vypili černou kávu a snědli kousek chleba. V poledne byla čistá polévka a večer něco k večeři, když byly brambory, tak jsme je snědli i se slupkami. Lehko jsme dostali úplavici, ale žádné léky tu neexistovaly. Pracovali jsme na silnicích, bourali jsme chaty a také jsme kopali ve skále. V táboře byla voda na mytí jen studená. Nejhorší byly šatní vši. Pořád po nás lezly, nekousaly, to ne, ale pořád lezly. Vyměnili jsme si prádlo za čisté, ale ani to nepomohlo ... "Jak postupovala východní fronta, potřebovali Němci přesouvat vězně z koncentráků do táborů na západě. Pracovní tábor jsme tedy připravovali pro politické vězně. Museli jsme zesilovat ploty z ostnatého drátu natřikrát. Pak jsme ty vězně, kteří přišli po nás, viděli. Měli pruhované obleky a čísla a vlaječky podle národností. My jsme měli hlad, ale oni ještě větší. Když jsme šli po tom place, kde stáli a hlídal je jeden ozbrojený německý voják, položili jsme jim kousky chleba na zem, aby to ten voják neviděl, a očima jsme jim dávali znamení.". Snímek, který byl pořízený pravděpodobně pro německé propagandistické účely, nedatováno.
Foto: Aktuálně.cz / Archiv Lucie Hašková, obec Hradištko / Se souhlasem k užití
