Několik mužů dává na jednu z hromad rozdrcených větví uhynulé prase. Tělo zasypou a pak zakryjí plachtou. Průběžně chodí kopky kontrolovat. Hlídají, jaká je uvnitř teplota. Probíhá proces humusace. Začíná příběh dokumentárního filmu, na jehož začátku byla osobní motivace režisérky žíjící v Belgii Gazelle Gaignaireové. Její matka onemocněla, nakonec sice vše dobře dopadlo, ale v rámci úvah o své konečnosti sdělila dceři myšlenku, že by chtěla být po smrti stromem.
"Zajímalo mě, jak bych mohla splnit její poslední přání. Začala jsem ve své kanceláři v Bruselu zkoumat možnosti a objevila jsem lidské kompostování. Okamžitě mě to zasáhlo silou něčeho, co se zdálo tak jasné: ‘No samozřejmě! Proč nekompostujeme svá těla místo toho, abychom je spálili nebo je zahrabali v krabici hluboko pod zem?’ Sdílela jsem tuto myšlenku se svou matkou, která reagovala s nadšením," říká režisérka filmu, který se promítal na festivalu Jeden svět, v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Změnit se v úrodnou hlínu a podpořit růst stromu dávalo oběma ženám velký smysl.
Lidské kompostování už legalizovaly úřady ve Spojených státech, konkrétně ve státě Washington, a další místo mělo otevřít své brány poblíž Seattlu. "Chtěla jsem vědět, jestli i někdo v Evropě na této nové možnosti pracuje. A rychle jsem zjistila, že v Belgii - méně než 60 kilometrů od mého bydliště - bojuje skupina občanů za uvedení procesu humusace do praxe už od 2014," říká Gaignaireová.
Co je humusace?
Humusace je kontrolovaný proces, při kterém se lidské tělo přeměňuje na humus, tedy živinami bohatou půdu. Tento ekologický způsob pohřbu nabízí alternativu k tradičnímu pohřbívání a kremaci.
Tělo zesnulého pracovníci zbaví nežádoucích materiálů, jako jsou kovové implantáty či zubní výplně. Pak ho zabalí do biodegradovatelného materiálu a uloží do nádoby naplněné organickými látkami, jako jsou dřevní štěpky, sláma nebo květiny Během následujících 30 až 60 dnů mikroorganismy a bakterie přirozeně rozkládají tělo na materiál podobný kompostu. Tento proces probíhá za specifických podmínek vlhkosti, teploty a okysličení, aby se zajistila bezpečnost a efektivita. Pak se materiál nechá dalších přibližně 30 dnů stabilizovat a vysušit, čímž vznikne humus vhodný k použití jako hnojivo. Výsledný humus lze použít k obohacení půdy, což podporuje růst rostlin a uzavírá cyklus života.
Humusace či terramace jsou způsoby, které přeměňují lidské ostatky na půdu. "Jednotlivé společnosti si rády pojmenovávají ten vlastní způsob, aby se odlišily, ale z principu jde o to samé. Odborně to shrnuje pojem přirozená organická redukce (Natural Organic Reduction - NOR)," říká Adam Vokáč.
Když se režisérka se skupinou sešla, objevila hlavní hrdinku svého filmu - ředitelku pohřebního ústavu Cleo Duponcheelovou. Její společnost nabízí pohřby na míru a snaží se o ekologické pojetí posledních rozloučení a nakládání s lidskými ostatky. Duponcheelová ztělesňuje změnu, která přichází přímo zevnitř pohřebního sektoru.
Cleo, která je plná zvědavosti, energie a odvahy, zdůrazňuje uklidňující stránku fyzického a symbolického návratu do cyklu života, ale uvědomuje si i složitost tématu a četné problémy, zejména etické otázky.
Režisérka a ředitelka pohřebního ústavu vyráží se štábem mimo jiné na průzkum podobných iniciativ ve světě. Navštíví i fungující projekty v USA. Kompostování zemřelých tam, na rozdíl od pokusů belgických aktivistů, probíhá v uzavřených nádobách. "Je to hi-tech kompostování. My se pokoušíme o low-tech způsob, což ale neznamená, že bychom nechtěli standardizovat pravidla a optimalizovat systém," říká ve filmu Ezio Gandin, výzkumník a spoluzakladatel sdružení, které se snaží, aby úřady uznaly humusaci ve Valonsku, a provádí výše zmíněné testy na uhynulých prasatech.
Tělo jsme jen krátkou dobu
Štáb zamíří i do Německa, kde Pablo Metz, spoluzakladatel společnosti Meine Erde, stojí v čele pilotního projektu kompostování lidských ostatků. "Tělo jsme jen krátkou dobu, delší čas trvá to, co je potom," říká německý průkopník ve filmu s tím, že příroda přesně ví, co má dělat. Mikroorganismy po smrti přemění organickou hmotu na půdu za 40 dní. Proces v Meine Erde, stejně tak jako v USA, probíhá v uzavřené nádobě. Když člověk zemře, položí ho pracovníci ústavu do lůžka ze slámy a vojtěšky. Přidáním rostlinných materiálů se lidské tělo může znovu stát zemí.
"Od doby dokončení filmu, tedy od poloviny roku 2023, nedošlo v Evropě v oblasti lidského kompostování k žádnému zásadnímu pokroku. Zůstává tak zcela ilegální. Pokrok je pomalý, ale nabírá na síle - zejména ve Francii, Německu, Belgii, Nizozemsku a Švýcarsku. Vznikají petice, setkávají se zdravotníci, pohřební poradci, správci hřbitovů a krematorií. Probíhají slyšení u politiků a úředníků, dělají se testy na zvířatech a spouští se pilotní fáze kompostování lidských těl," říká režisérka.
V České republice je kompostování lidských ostatků daleko od uznání jako formy pohřbení na úrovni kremace. "Vyžadovalo by to novelu zákona a o té se zatím ani nejedná. Nicméně zdá se, že v podobné formě, jako dnes probíhá v Německu, tedy ve speciálním výzkumném režimu, by to neměl být problém. V tuto chvíli stojí ministerstvo pro místní rozvoj před otázkou, jakou metodiku zvolit pro nakládání s ostatky z terramace (způsob kompostování lidských ostatků - pozn. red.) za předpokladu, že se takto někdo nechá pohřbít v Německu a bude chtít být uložený zde," říká Adam Vokáč, ekohrobník a aktivista z neziskové organizace Poslední stopa.
