* článek vznikl na stránce Cestou necestou v rámci [experimentálního facebookového deníku Fakt!](http://www.facebook.com/Fakt.Aktualne), který ve spolupráci s Aktuálně.cz vydávají studenti FSS Masarykovy univerzity
Paříž - Montmartre známe jako čtvrť, ve které celá desetiletí vzkvétal kulturní život Paříže. Zdejší kabarety a lokály přitahovaly pestrou společnost, umělci zde nacházeli inspiraci i vhodné podmínky pro svou práci.
Objevovali se tu Baudelaire, van Gogh i Gauguin. A pouličních malířů je tu mnoho i dnes. Jedním z nich je Jacques Desplanches řečený Jacquin, který zde prodává své obrazy převážně inspirované bretaňskou krajinou.
Býváte tu každý den?
Ne, pracuji zde na polovinu úvazku, mám tu zamluvených sto padesát dní v roce. Je zapotřebí si vyřídit povolení na úřadě a zaplatit si místo, na které dostanete průkaz. Občas tu prochází policie a kontroluje, zda tu nejste neoprávněně.
Máte dost zákazníků, abyste se uživil? Přeci jen je tu dost velká konkurence.
Já velkou konkurenci nemám, protože nejsem typický malíř Montmartru. Nemaluji kýč. Většina zákazníků zdejších malířů jsou lidé, kteří nechodí do galerií. Možná se jednou zašli podívat do Musée d´Orsay nebo do Louvru, ale sem na Montmartre nebo na Sacré-Coeur přijdou, aby si koupili obrázky Eiffelovy věže v západu slunce. Takže pokud máte pocit, že tu všude kolem vidíte špatné malby, je to způsobené špatným publikem. Já kýč nedělám - maluji převážně obrázky z Bretaně.
Vy odtamtud pocházíte?
Vůbec ne, ale je to krásný kraj s výjimečným světlem pro malíře. Proto maluji bretaňskou krajinu. Někdy se pouštím i do obrazů Paříže. Tím nemohu nikoho urazit. A protože tudy každý rok projde na patnáct milionů turistů, vydělám si na sebe dost, abych mohl vést svobodný život. Na světě neexistuje žádná galerie, která by od vás koupila za rok sto pláten. Tady na ulici je ale možné takový počet obrazů prodat.
Svět nejde předělat
Co si myslíte o ostatních malířích, o těch, kteří se živí kýčem?
Víte, není to můj problém. Podle mě to odráží celkovou kulturní úroveň světové populace. Tady na Monmartru prochází Američani, Němci, Italové i Češi - celý svět. Je to výjimečný prostor, kde se míjí lidé žijící od sebe tisíce kilometrů, prostor pro svobodu a setkávání.
Nepřipadá vám trochu smutné, že vkus dnešní společnosti je tak špatný?
Ale ano, jenže přeci není možné svět předělat. Nemůžete jen tak způsobit revoluci ve vnímání lidí. To skutečně není moje starost. Když se podíváte kolem sebe, jsme tu tři nebo čtyři takoví malíři jako já, kteří se vyhýbají kýči. Potom je tu schovaných hodně umělců, kteří malují portréty. Někteří jsou ve figurativní malbě opravdu velmi dobří. Ve dnešní době ale není figurativní malba hlavním proudem - dnes je v módě konceptuální umění, což je spíše než druh umění forma nazírání na ně. Taková intelektuální masturbace, řekl bych.
Co si myslíte o dnešním Montmartru?
Montmartre je místo s velkou minulostí. Ovlivnili ho všichni ti velcí básníci a malíři, jako byl Picasso, van Gogh, Matisse, Bracques. Všichni ti důležití lidé tu žili a dýchali. Ale dnes je to docela bída. Protože máme liberální ekonomiku, směr všeho určují peníze. A tak i nás malíře nechávají v tomto prostoru, abychom toto místo oživili, abychom bavili a sytili publikum kýče a abychom nalákali lidi do restaurací. Umění, stejně jako všechno ostatní, je stále více otázkou komerce. Taková je logika peněz.
A přesto pořád ještě rád pracujete na Montmartru?
Čím dál tím méně. Ale stále ještě je to zajímavé místo.
Přijďte do galerie
Znáte nějaké české umělce?
Ano, znám art nouveau. Jak se jmenuje ten malíř - Mucha? Jinak nevím, určitě jsou i další velcí českoslovenští umělci. Vy máte více hudebních skladatelů než malířů, je to tak? A pamatuji si správně, že jste se rozdělili na dvě země?
Ano, od roku 1993 jsme Česká republika a Slovensko.
Praha je v České republice, že? Jednou jsem tam byl. To je skutečně velmi kulturní město, ať už se jedná o hudbu nebo o výtvarné umění. Vaše země, stejně jako třeba Polsko, má silnou kulturní tradici.
Vystavujete své obrazy také v galeriích?
Lidé dnes už moc do galerií nechodí. V muzeu jich mnoho nepotkáte, nikoho to neláká. Já proto své obrazy raději vystavuji v restauracích. Jednou za rok uspořádám velkou výstavu v nějakém podniku s dobrým šéfkuchařem, třeba v Saint Germain nebo dole v Moulin Rouge, a nabízím své malby tam. Vaření je umění a malování je taky umění, a proto mi připadá jako dobrý nápad to spojit dohromady. Přijďte se příště podívat.
