


Zatímco jiní odjížděli odpočívat, Marie-Tereza a Martin Cvrkovi mířili na stavbu. Dům nedaleko Prahy chtěli hlavně kvůli zahradě a klidu, nakonec do něj vložili mnohem víc práce, než si původně představovali. Dnes v něm žijí s dvěma dětmi a říkají, že by se pro stejnou cestu rozhodli znovu.
Původně přitom plánovali dům na klíč. Když začali počítat, co by za své peníze dostali, zjistili, že by museli ustoupit z představ o prostoru i podobě domu. Rozhodli se proto vzít stavbu do vlastních rukou.
Martin s kamarádem postavil střechu, společně zvládli hrubou stavbu a na odborné práce přizvali řemeslníky. Některé věci pak vznikaly nečekanými způsoby – třeba kuchyň Marie-Tereza navrhovala s truhlářem přes Messenger.



„Vždycky jsme toužili bydlet na venkově. Chtěli jsme zahradu, kde se vyblbnou děti i my dospělí. Nešlo nám ani tak o obrovský dům, jako spíš o prostor kolem něj a možnost si všechno udělat podle sebe,“ říká Marie-Tereza Cvrková, která dříve pracovala jako kostymérka a dnes se věnuje tvorbě obsahu na sociálních sítích.
S manželem hledali místo, odkud by byl stále dobře dostupný jejich pražský život, ale po návratu domů by na ně čekal klid, příroda a vlastní zahrada.
Marie-Tereza pochází z vesnice, Martin je rodilý Pražák, velkou část života ale trávil u babičky mimo město. Když se rozhodli hledat vlastní místo, měli proto poměrně jasno. Chtěli být blízko Prahy, zároveň ale nechtěli, aby město určovalo jejich každodenní život. Do hledání se pustili i s ohledem na rodinu na jihu Čech a postupně se vzdalovali od Prahy. Pozemek, který nakonec našli, jim padl do oka okamžitě.
„Byla to upřímně celá taková smršť, že si z toho období skoro nic nepamatuji. Pozemek se nám líbil na první dobrou, takže nebylo o čem se dál bavit,“ směje se Marie-Tereza.
Rozhodnutí stavět svépomocí přišlo až ve chvíli, kdy začali počítat. Dům na klíč by byl pohodlnější, zároveň by znamenal řadu kompromisů. Za peníze, které měli k dispozici, by zkrátka nedostali takový dům, jaký chtěli. Stavba vlastními silami proto nebyla jen způsobem, jak ušetřit za práci. Chtěli si sami rozhodovat o tom, z čeho bude dům postavený, jak bude vypadat a jak bude fungovat.
Původně zvažovali dřevostavbu, ale nakonec dali přednost cihle. Líbila se jim představa domu, který nebude jen řešením pro jednu životní etapu, ale zůstane rodině po generace. Sami udělali hrubou stavbu, střechu stavěli s kamarádem.
„Na odborné práce jsme si zavolali odborníky, například elektrikáře nebo obkladače,“ popisuje Marie-Tereza. Dva roky se tak jejich volný čas řídil stavbou. Martin si podle možností bral v práci dny volna navíc, aby mohli pokračovat i během týdne. Nebyla to pro ně ale doba plná krizí a sporů, na kterou by dnes vzpomínali se sevřeným žaludkem. Spíš sledovali, jak před očima vzniká něco, co dosud existovalo jen v jejich představách.
„Naštěstí nás nepotkalo během stavby nic strašného, užívali jsme si to a měli jsme radost z každého pokroku,“ říká Marie-Tereza. Pokud něco označuje za skutečně náročné, není to betonování ani střecha. „Pro mě bylo občas maximálně těžké brzké vstávání.“



Největší část peněz ušetřili na práci. Zároveň ale museli hlídat, kam peníze dávají. Některé věci byly ochotni oželet, jiné naopak nechtěli udělat napůl. Patřila mezi ně kuchyň a cihlová fasáda, která se nakonec stala jedním z nejvýraznějších prvků domu.
Rozpočet neměnily jen velké položky. Během stavby se postupně objevovaly věci, na které se při prvním počítání snadno zapomene. Světla, zásuvky, kliky nebo lišty vypadají jednotlivě jako drobnosti. Když se jich ale nasčítá dost, mohou stát desítky tisíc.
Právě zkušenost s takovými výdaji dnes Marie-Tereza považuje za jednu z věcí, na které by měl každý, kdo chce stavět svépomocí, myslet předem. Nestačí spočítat cenu materiálu a práce. Člověk potřebuje čas a také rezervu na věci, které se během stavby objeví až postupně.
Marie-Tereza nechtěla, aby interiér vypadal jako z katalogu. Má ráda věci s patinou a kousky, které mají za sebou nějaký příběh, a kombinuje je s novým nábytkem. Vintage a rustikální prvky podle ní dodávají domu pocit, že v něm rodina opravdu žije, ne že čeká na fotografy interiérového časopisu. „Mám ráda, když věci nejsou tuctové, ale zároveň nechci, aby dům působil jako showroom,“ říká.
Kuchyň řešila s truhlářem na dálku přes Messenger. Kreslila mu jednotlivé části v měřítku, posílala rozměry a v dlouhých zprávách popisovala, co přesně potřebuje. „Dodnes nechápu, jak jsme to zvládli a jak skvěle to dopadlo,“ směje se.
S manželem přitom nemají úplně stejný vkus. Martin občas komentuje některý z jejích úlovků z antiku, větší domácí války se kvůli nim ale nevedou. Marie-Tereza si z toho dělá legraci a říká, že si její muž postupně zvykl na to, že je „stará duše“. Mnohem víc společných debat dnes přináší zahrada.
Právě zahrada byla od začátku jedním z hlavních důvodů, proč chtěli vlastní dům. Nechtěli jen větší interiér. Potřebovali místo, kde budou děti venku, kde se budou moci pohybovat a kde bude prostor i pro dospělé.
Teprve po nastěhování zjistili, co všechno taková zahrada znamená. Práce nikdy úplně nekončí, zároveň je právě její proměnlivost to, co Marii-Terezu baví. V průběhu roku se mění rostliny i jednotlivé části zahrady a s nimi přicházejí nové nápady. Pro ženu, která dnes většinu pracovní doby tráví u počítače a na sociálních sítích, má práce venku ještě další význam. „Člověk je venku, hrabe se v hlíně a na chvíli neřeší telefon,“ říká.
Není to pro ni ale ani čistý odpočinek, ani seznam povinností. Trochu od obojího. Některé části zahrady už mají svou podobu, jiné se dál mění. A stejně jako v domě tu stále vznikají nové nápady. Uvnitř se jim mezitím potvrdilo jedno z praktických rozhodnutí, která udělali už při plánování. Obytný prostor navazuje přímo na zahradu, takže mezi domem a venkem nemusí rodina složitě přecházet. Každodenní život jim usnadňuje také množství úložných míst. „Těch není nikdy dost,“ říká Marie-Tereza.
Po několika letech už vědí, co by při stavbě udělali jinak. Některá řešení by dnes navrhli praktičtěji, protože teprve běžný život ukáže, co člověku skutečně vyhovuje. Žádná zásadní chyba ale podle nich mezi nimi není.
„Ano. A možná ještě víc, než jsme čekali,“ odpovídá Marie-Tereza na otázku, jestli jejich nové bydlení splnilo očekávání.
Nakonec totiž nejde jen o dům. Rodina si v novém místě našla přátele a oblíbila si život v ulici, kde se podle Marie-Terezy pořád něco děje. Děti mají prostor, po kterém rodiče toužili, a dospělí získali klid, který hledali za hranicí Prahy.
Dva roky práce se propsaly i do toho, jak se na dům dívají. Znají každý jeho kout. „Kdybychom si koupili hotový dům, asi bychom se na něj dívali trochu jinak. Takhle přesně víme, kolik práce za jednotlivými věcmi je.“
Stavba je podle Marie-Terezy naučila trpělivosti. Některé věci zkrátka nejdou urychlit a jiné člověk pochopí až ve chvíli, kdy v domě začne skutečně žít. Stejné je to se zahradou. Ani ta nemá definitivní podobu.
A kdyby se dnes s Martinem vraceli na začátek, do stavby svépomocí by šli znovu. Jen by předem počítali nejen s penězi, ale hlavně s časem a rezervou na všechno, co člověk při prvním plánování nevidí.
Zdroj: autorský článek




Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Na co se podívat, co poslouchat a do čeho se začíst? Každý čtvrtek o všem, co stojí za pozornost v české i světové kultuře.



Tisíce lidí si v úterý v Praze na Národní třídě připomínají výročí sametové revoluce, která v roce 1989 vyústila v pád komunistického režimu. Vzpomínkové akce připomínají i perzekuci studentů za nacistické okupace o 50 let dříve. Politici na pietním místě vyzdvihli význam svobody a demokracie i péči o ně. Akcí se letos nezúčastnil premiér Andrej Babiš (ANO), který je na služební cestě v Izraeli.



Ruská protivzdušná obrana zničila v noci na úterý 1441 ukrajinských dronů, oznámilo ráno to na síti Telegram ruské ministerstvo obrany. Jde zřejmě o nejvyšší počet od počátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Starosta Moskvy Sergej Sobjanin mezitím informoval o 800 zneškodněných dronech, které mířily na region hlavního ruského města.



Česko oslavuje 37 let svobody. Svou roli při sametové revoluci v listopadu 1989 sehráli také extraligoví hokejisté, pražská Sparta a její kapitán Jan Reindl.



Úřady v Severní Makedonii v úterý uvedly, že překazily atentát na osobu v sousedním Řecku a rozbily síť spojenou s Íránem. Informovala o tom agentura AFP.



Íránské revoluční gardy se v úterý přihlásily k dronovému útoku na americkou leteckou základnu Šajch Ísa v Bahrajnu krátce poté, co v hlavním městě Manámě zaznělo několik výbuchů, informovala agentura AFP. Bahrajn podle agentury Reuters útoky včas zachytil. Od konce února, kdy Izrael a Spojené státy zahájily útoky na Írán, čelí Bahrajn opakovaným odvetným úderům ze strany Teheránu.