Důchodci jako terč posměchu? Dva kluci točí videa a mění pohled na starší generaci

Davida Drápelu a Jaroslava Koutníka by ještě před rokem možná ani nenapadlo, že se jejich společný zájem o posilovnu a natáčení promění ve smysluplný projekt, který osloví miliony lidí. Je jim dvacet dva a devatenáct. Přesto se rozhodli natáčet rozhovory se seniory a dát jim prostor, který jim podle nich ve společnosti chybí.

Z posilovny k příběhům starší generace

Dnes stojí za profilem The Life Docc, který dokumentuje příběhy starší generace a vrací do veřejného prostoru hlasy těch, na které se často zapomíná nebo se stávají terčem posměšků a kritiky.

„Bylo to v prosinci 2024, kdy jsme vydali video, které náš profil doslova nastartovalo. Dnes má přes tři miliony zhlédnutí napříč platformami. Po jeho zveřejnění nám začaly chodit desítky krásných zpráv od lidí, kteří psali, že jim náš obsah něco dal - a v ten moment jsme si uvědomili, že to, co děláme, má skutečný smysl,“ vzpomínají.

V natáčení videí se seniory pokračovali a díky tomu se zrodil unikát - projekt, který dává prostor starší generaci na sociálních sítích, které jsou obvykle doménou spíše mladších ročníků. A funguje to. Podle Davida a Jaroslava je klíčem lidskost a autenticita.

Síla obyčejných slov

„V dnešním světě plném přetvářky a rychlého obsahu je The Life Docc takovým klidným a bezpečným místem - prostor, kde se mluví o životech, emocích a hodnotách, které nás všechny spojují. Mnozí sledující nám píšou, že když se cítí na dně, naše videa jim pomáhají vidět věci z jiné perspektivy a nabrat sílu pokračovat.“

Bez empatie a důvěry by to ale nešlo. David i Jaroslav vědí, že natáčení stojí na přirozeném kontaktu - prostě na tom, jací jsou.

„Na nic si nehrajeme, jsme upřímní a vždy se snažíme s lidmi navázat kontakt ještě před samotným natáčením. Vysvětlíme jim, o čem projekt je, ukážeme jim předchozí videa a hlavně - dáme jim prostor nás poznat. Tím vznikne přirozená důvěra a bezpečné prostředí pro otevřený rozhovor.“

Vzpomínky, které zůstávají

A co je během natáčení překvapilo?

„V dobrém nás překvapilo, kolik je mezi starší generací laskavých, pozitivních a pokorných lidí. Často nám děkují jen za to, že si s nimi někdo povídá a naslouchá jim. V bolestivém smyslu pak chvíle, kdy nám po pár dnech od natáčení napíše rodina, že ten člověk už bohužel zemřel. Ale zároveň nám děkují za vzpomínku, kterou jsme zachytili. V takových chvílích si uvědomíme, jak silnou hodnotu může mít jedno video.“

Na některá setkání nezapomínají - a občas se i vracejí.

„Občas se vracíme za lidmi, se kterými jsme si během natáčení opravdu sedli. Zajdeme za nimi znovu, ukážeme jim komentáře a zprávy, které jejich rozhovor vyvolal, a jen si popovídáme mimo kameru. Vždy je vidět, že jim to udělá radost - a nám taky. Někdy nám dokonce píšou i domovy, kde jsme natáčeli, že naši návštěvu lidé dodnes zmiňují a měli z ní upřímnou radost.“

Hlas, který má být slyšet

Část společnosti se možná na starší generaci dívá skrz prsty - David s Jaroslavem to tak ale nevnímají.

Každý den je jednou za život

Z natáčení si však neodnášejí jen silné výpovědi - ale i momenty, které změnily jejich vlastní přístup k životu.

„Když nám řada seniorů opakovaně říkala, že život uteče mnohem rychleji, než čekali. Tyto rozhovory nám otevřely oči. Naučily nás vážit si přítomnosti, neodkládat věci 'na později' a žít naplno každý den.“

A právě to by si přáli, aby si z jejich projektu odnesli i ostatní: „Aby si uvědomili, že každý den je dar. A aby si vážili vztahů - nevzdávali se kvůli jedné hádce, protože starší generace je důkazem, že láska může vydržet celý život. A hlavně - aby žili naplno, zkoušeli nové věci, nebáli se riskovat a nenechali si život jen 'projít'.“

Mohlo by vás zajímat