Dům, na který se stály fronty. Jak šumperák pobláznil Československo

Když se v druhé polovině 60. let začaly v okolí Šumperka objevovat první domy s plochou střechou, předsazeným patrem, dlouhým balkonem a výraznými kruhovými otvory, působily v československé krajině nezvykle moderně.

Nebyly přitom určeny jen pro několik vyvolených. Jejich autor Josef Vaněk chtěl vytvořit dům, který by spojil moderní bydlení s úsporou materiálu a nižšími stavebními náklady.

Související

36 fotografiíProhlédnout si 36 fotografií

Znal ji od dětství z babiččina okna. Zpustlou stavbu po kameníkovi proměnil k nepoznání

Právě v tom spočíval jeden z důvodů jeho pozdějšího úspěchu. Architektonický manuál cituje přímo Vaňkovu technickou zprávu: „Úspora materiálu, docílení moderního bydlení a snížení stavebního nákladu mě vede k řešení tohoto typu rodinného domku.“

A dům skutečně nebyl zamýšlen jako nedostupný architektonický experiment. Jeho rozpočet měl činit zhruba 100 tisíc korun československých a Vaněk deklaroval, že jej lze postavit jedním zedníkem a dvěma přidavači za dva měsíce. Plány stály 842 korun, tedy přibližně jednu tehdejší výplatu.

Nejdřív nebyl v Šumperku

Jméno šumperák přitom nevzniklo podle místa, kde byl první dům stál. Typový rodinný dům typu V navrhl šumperský projektant Josef Vaněk v roce 1966 a lidové označení dostal podle jeho bydliště. První dva domy ale vyrostly v nedalekém Rapotíně. Jeden stál v ulici Osvobození, druhý u Koupaliště.

Teprve potom se šumperák objevil přímo v Šumperku. Prvním byl dům lékaře Arno Všetečky v Kocourkově ulici, dokončený v roce 1967. Uvádí to Vlastivědné muzeum v Šumperku, které historii domu dlouhodobě dokumentuje.

Na stavbu prvního šumperáku v Rapotíně navíc Vaněk osobně dohlížel a podle muzea jej pomáhal i vlastníma rukama stavět. Právě první realizace začaly přitahovat pozornost lidí, kteří si chtěli postavit vlastní dům. Vlastivědné muzeum popisuje jejich reakci jednoduše: první šumperáky vyvolaly mezi zájemci o dostupné individuální bydlení „senzaci“.

Vila socialismu

Na první pohled přitom šlo o něco úplně jiného než o typickou socialistickou výstavbu. Dům měl dvě podlaží. Přízemí bylo určeno především technickému zázemí – nacházela se zde garáž, kotelna, prádelna, sušárna nebo sklep. Obytná část byla v patře. Podle dochovaného popisu projektu zde byla jednotka 4+kk s kuchyňským koutem, jídelnou, dětským pokojem a obývacím pokojem s ložnicí. Z obytných místností se dalo vyjít na balkon.

Nejvýraznější ale nebylo vnitřní uspořádání. Šumperák byl na první pohled poznat podle ploché střechy, předsazeného patra, velké lodžie a pásových oken.

Vaněk navíc využil prvky takzvaného bruselského stylu, který se v Československu prosadil po světové výstavě Expo 58. Na fasádách se objevovaly kruhy, šikminy a trojúhelníkové motivy. Vlastivědné muzeum v Šumperku píše, že projektant se snažil do návrhů konkrétních domů zapojovat co nejvíce moderních architektonických prvků. Právě kombinace výrazného vzhledu a relativně jednoduchého principu výstavby udělala ze šumperáku něco, co v tehdejší nabídce rodinných domů chybělo.

Plány kolovaly mezi lidmi

Úspěch domu ovšem nevysvětluje jen jeho vzhled. Důležité bylo také to, že šlo o dobu, kdy se řada lidí při stavbě vlastního domu musela spoléhat sama na sebe. Architektonický manuál připomíná, že soukromá výstavba byla v 60. letech zatížena omezenými kapacitami stavebních podniků a špatnou dostupností stavebního materiálu. Proto se domy často stavěly svépomocí.

Šumperák se pro takový způsob výstavby hodil. A jakmile se ukázalo, že funguje, začal žít vlastním životem. Vlastivědné muzeum uvádí, že zájem o projekt byl tak velký, že „před Vaňkovým domem lidé stávali i fronty“, aby získali plánovou dokumentaci. Lidé si následně plány nejen kupovali, ale také je překreslovali a upravovali. Z typového projektu tak postupně vznikaly desítky různých podob. Někde majitelé měnili dispozici, jinde přidali garáž, upravili balkon nebo změnili okna. Právě proto dnes neexistuje jediná podoba šumperáku. To, co mělo být původně výhodou typového projektu, se postupně proměnilo v lidovou tvořivost.

Architektonický manuál popisuje například konkrétní dům v Havlíčkově Brodě. Jeho majitelé si původní Vaňkův návrh přizpůsobili vlastním potřebám: ke stavbě přidali garáž a změnili také řešení přízemí. Podobné úpravy byly běžné i jinde. „Šumperák“ tak nebyl jedním přesně daným domem. Byl spíše stavebním návodem, který lidé přizpůsobovali svým možnostem, vkusu i tomu, co se jim podařilo sehnat. Právě to je jeden z důvodů, proč je dnes obtížné určit jejich přesný počet.

Tisíce domů po celém Československu

Odhady se podle zdrojů mírně liší. Vlastivědné muzeum v Šumperku uvádí, že v 60. až 80. letech bylo podle Vaňkova projektu postaveno minimálně 4000 domů. Architektonický manuál pracuje s odhadem kolem 5000 staveb během dvaceti let. Rozdíl není překvapivý. Do výsledného počtu se totiž započítávají i různé mutace a domy, které už nemusí odpovídat původnímu projektu.

Rozšíření šumperáku ale nebylo omezeno na Šumperk ani Moravu. Typové domy podle Vaňkova návrhu se objevovaly po celém Československu. Fotograf, historik umění a autor rozsáhlého dokumentování šumperáků Tomáš Pospěch jich podle Vlastivědného muzea vyfotografoval už 600, a přesto stále nachází další.

Rozšíření šumperáku je pozoruhodné i tím, jakým způsobem se projekt mezi lidmi šířil. Právě tento mechanismus popisuje i Tomáš Pospěch. V rozhovoru pro Český rozhlas vysvětlil, že typický dům lze poznat podle lodžie přes celé průčelí, průběžného okna a charakteristických šikmin s otvory. Právě fotografie jednotlivých staveb dnes ukazují, jak moc se původní projekt během let proměňoval.

Zobrazit
14 fotografií

Touha po vlastním bydlení

Na šumperáku je pozoruhodný také jeho rozpor. Na jedné straně vznikl v době, kdy socialistický stát dával přednost kolektivnímu bydlení a výstavbě sídlišť. Na straně druhé nabídl lidem možnost postavit si vlastní moderní dům. Architektonický manuál připomíná, že přestože soukromá výstavba nebyla tehdejším režimem prioritou, šumperák se stal fenoménem a jeho varianty se stavěly až do 80. let.

Právě touha po vlastním rodinném bydlení byla podle historičky architektury Martiny Mertové jedním z důvodů, proč se typový dům tak výrazně prosadil. Mertová spolu s Tomášem Pospěchem vydala v roce 2015 první odbornou publikaci věnovanou přímo šumperáku. Stal se symbolem představy, že i člověk mimo velké město může mít vlastní dům, který bude působit současně a moderně.

Mnoho původních domů se během desetiletí změnilo. Některé dostaly nové fasády, jiná okna, zateplení nebo úplně novou střechu. Jiné byly přestavěny natolik, že jejich původní podobu už připomíná jen základní tvar. Přesto šumperáky nezmizely. Jejich dnešní hodnota nespočívá jen v tom, že jde o domy staré několik desetiletí. Dokumentují totiž dobu, kdy lidé chtěli bydlet moderně, ale zároveň byli odkázáni na svépomoc, omezený výběr materiálu a kopírování dostupných projektů. Zároveň ukazují, jak rychle se může jeden architektonický návrh změnit v lidový fenomén.

Zdroj: czechdesign.cz, vltava.rozhlas.cz, retromuseum.cz, vkol.cz, budejovice.rozhlas.cz, archives.cz, architektonickymanual.cz, lam.litomysl.cz, muzeum-sumperk.cz