Důchod? A proč? diví se 80letý geolog, jeskyňář a gurmán

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
28. 10. 2014 9:45
Radoslav Smetana provádí geologické průzkumy, chodí do terénu a organizuje odborné semináře. Krom toho plnými doušky užívá života - s kamarády na výpravách, ve vinném sklípku či u sportu.
Radoslav Smetana miluje kromě geologie i veselou společnost, vaření či dobré víno.
Radoslav Smetana miluje kromě geologie i veselou společnost, vaření či dobré víno. | Foto: ČALG, Sensen Radlice, Aktuálně.cz

Praha - Dáváme si sraz u Gymnázia Jana Nerudy. Z následného vyprávění se dozvídám, že to bylo kuriózní místo, neboť osmdesátiletý geolog Radoslav Smetana je specialistou právě na nerudy, tedy nerudné suroviny.  Dodnes organizuje "fórum pro nerudy" a také provádí geologický průzkum, v poslední době spíše jen pro známé.

"Lidé říkají: Býval jsem inženýr, býval jsem geolog. Ale já přece jsem pořád inženýr a geolog," podivuje se. Ještě v 75 letech měl na tento obor živnost. Do důchodu ho to netáhne. "Patřím k těm šťastným lidem, pro něž se stalo povolání celoživotním koníčkem. Někteří o mně dokonce říkají, že jsem celý život placený turista. Pořád jsem někde trajdal v terénu s batohem plným kamenů," usmívá se.

Prožil dobrodružný život včetně geologického mapování Libye či hlubokých propastí na Slovensku. Vzpomíná ale nerad. "Moje babička říkala, že jak začne člověk vzpomínat, je starý. Tak já radši koukám do budoucnosti, Třeba dneska je úterý, tak to jdeme odpoledne za kamarádem do jeho vinného sklípku, pijeme víno, hrajeme kulečník a převracíme svět."

Aktuálně.cz: V soutěži Senior roku jste získal čestné uznání. Kamarádi navrhovatelé do vašeho medailonku uvedli, že jste milovník, života, žen a dobrého vína, znalec přírody, gurmán a skvělý kuchař a že nezkazíte žádnou legraci…

Radek Smetana: Co k tomu říct? Bylo to krásné a bylo toho hodně (smích). Ale u těchto hodnocení, to je jako u proslovu na pohřbu. Když se o nebožtíkovi mluví, nepoznáte, že je to ten v rakvi, jak hezky o něm hovoří, protože ve skutečnosti to byl pěkný prevít (smích).

A.cz: Kdo vás navrhnul?

Kamarádi z bývalého Sokola Radlice. Kluci o patnáct let mladší, než jsem já, je jim slabých pětašedesát. Pamatuji je ještě jako děti.

A.cz: Tak to jste v Radlicích hodně dlouho…

Celý život. Já ještě pamatuji, když to byla normální vesnice. Tam, co se teď jezdí Radlickou nahoru, tak tam projel dvakrát ročně traktor, v úterý a v únoru, a to ještě opačným směrem. Byli tam statkáři a statky.

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"
Autor fotografie: Zuzana Hronová

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.

A.cz: Dnes již nechodíte do Sokola, ale do SSSR? Co to je? Se Sovětským svazem to patrně nemá nic společného…

To je Spolek sportujících seniorů Radlice. Pořádáme turnaje třikrát týdně, hlavně tedy v tenise. Já  hrál turnaje v deblu asi do 75 let , pak mi ale vlezl do páteře ten Rusák…

A.cz: Jaký Rusák?

Mám v páteři Bechtěreva, no (chronické zánětlivé onemocnění páteřních obratlů – pozn.red.). Tedy hrát bych mohl, ale nesehnu se pro míček.

A.cz: Vaši kamarádi ale do medailonku nenapsali, že jste i v osmdesáti letech stále aktivním geologem.

Ano. Jsem v radě České asociace ložiskových geologů a zkoušíme udržovat tuto profesi, ačkoliv tu šel celý geologický průzkum do háje. Chtěli jsme, aby ten náš obor měl nějakou kontinuitu.

A.cz: Proč myslíte, že to šlo do háje?

Protože tady se furt střídají politici a většinou tomu nerozumí. Když se probírá třeba horní zákon ve Sněmovně, tak poslanci, který o tom má dělat zprávu, chodíme dávat nalejvárnu, aby to vůbec pochopil.  Máme zlato na Šumavě, všichni volají "Šumavu za zlato nedáme!“, ale vůbec nevědí, o co jde. Všichni argumentují ochranou přírody, ale nechtějí provádět ani geologický průzkum, který ji přece nijak neohrozí. Každý si myslí, že průzkum znamená obrovská otevřená jáma.

A.cz: Myslíte, že někdy jsou ty obavy přehnané?

Jistě a často ty lidi nechápu. Tak třeba vápenec, ten můžete těžit jenom tam, kde je, nemůžete si ho někde vymyslet. A cement? Dělá se z vápence. Takže cementárna by měla být u ložiska vápence. Jenže místní ji tam nechtějí, protože by jim tam prášila. Ale stavět chce každý. Všichni říkají: "Ano, my to potřebujeme, ale ne u nás."

A.cz: Do kolika let jste vykonával geologický průzkum?

Se vším všudy, jako že jsem z terénu tahal batohy se šutry, tak to do 70 let. Do 75 let jsem byl OSVČ, pak jsem živnost zrušil, ale geologický průzkum dělám pro známé dodnes. Pořád mě někam volají: Mám zatopený pozemek, jak je to možné? Praská mi podezdívka na svahu pod chatou, přijeď se na to podívat.

A.cz: Takže do terénu stále chodíte?

No chodím, odvezou mě tam.

A.cz: Jaká je vlastně vaše specializace?

Nerudné suroviny, ložiska nerudných surovin – kámen, štěrkopísek, cihlářské hlíny, dekorační kameny, drahé kameny. Dělával jsem průzkumy lokalit českých granátů, v jižních Čechách vltavíny, na Moravě ametysty. A kromě toho jsem dělal i vedoucího jeskyňářského kroužku, prolézali jsme a mapovali také hluboké propasti na Slovensku.

A.cz: Byl jste vlastně někdy ve skutečném důchodu?

Ne, ještě ne. Vždycky slýchávám, jak někdo říká: "Byl jsem inženýr, byl jsem tohleto.“  Já ale přece jsme inženýr a geolog pořád. Teď jsem se měl například jet podívat na parcelu, který chtěla koupit kamarádka mé vnučky.  Zjistil jsem, že to je na staré pískovně, která je zasypána komunálním odpadem. Zajdu si do Geofondu, řeknu děvčatům, ať mi vydají příslušné mapy, tam si zjistím, co, kdy a jak tam bylo, vypíšu si to a řeknu jim to. Tak takhle pracuji pořád. A také každoročně spolupořádám forum pro nerudy. Dopoledne je exkurze do zajímavé lokality, odpoledne je seminář.

A.cz: Máte za těch 55 let praxe i nějaké speciální znalosti, kvůli kterým se na vás lidé obracejí?

Například když brusičům docházejí takzvané prubířské kameny, tedy kameny na určování  ryzosti zlata, který musí mít speciální vlastnosti - musí být černý, nesmí být řídký, atd. Já znám ty lokality, kde tyto prubířské kameny jsou.

A.cz: Vás tedy důchod a odpočinek od práce neláká?

Ne, protože patřím k těm šťastným lidem, pro něž se stalo povolání celoživotním koníčkem. Někteří o mně dokonce říkají, že jsem celý život placený turista. Protože pořád jsem někde trajdal v terénu s batohem plným kamenů.

A.cz: Co říkáte na lidi, kteří si stříhají metr a hned s prvním dnem důchodu jdou domů a tam už v podstatě zůstanou?

Radoslav Smetana stále pracuje v oboru, zbytek času věnuje koníčkům, nenudí se nikdy.
Radoslav Smetana stále pracuje v oboru, zbytek času věnuje koníčkům, nenudí se nikdy. | Foto: Zuzana Hronová

Že asi nečetli naprosto fantastickou knihu lékaře, spisovatele, hudebníka a sportovce Jaroslava Hovorky Cesta do stáří. Já jsem se s panem docentem Hovorkou znal, on se mimo jiné věnoval cizokrajným chorobám a my jsme se k němu chodili dávat očkovat, když jsme jezdívali do Libye provádět geologický průzkum. V té knize píše, že člověk se má už deset let před penzí na důchod připravovat. Udělat si koníčky a rozvrhnout si, co a kdy budu dělat. Nejde to udělat tak, že v 65 letech člověk odejde do penze a najednou zjistí: Ha, a teď nevím, co.

 A.cz: Máte vlastně čas na koníčky?

Pořád někam se ženou jezdíme, na tři až čtyři dny týdně – turistikovat, rybařit, houbařit, jezdíme hodně i po geologicky zajímavých oblastech.

A.cz: Co přesně jste dělal v Libyi?

Základní mapování, geologickou mapu, od tuniské hranice až po egyptskou hranici, Saharu. Každých sedm metrů čtverečních kilometrů jeden vzorek, všechno jsme projezdili, pouštěmi i horami. Také jsme tam vrtaly vodu a dělal nějaké posudky. Bolševik potřeboval valuty, tak nás pustil, i když jsem byl nestraníci.

A.cz: Jak se udržujete v takovéto skvělé kondici?

Mám přesný týdenní režim a ten dodržuju.

A.cz: Například?

Například každé úterý chodím ještě s jedním kolegou za naším kamarádem, jenž má v baráku vybudovaný vinný sklípek na 1800 flašek. Hrajeme tak od čtyř do osmi kulečník, vypijeme dvě až tři lahve vína a převracíme svět. A to je teprve úterý.

A.cz: A třeba čtvrtek?

Tak to chodím nakupovat a připravit si catering, který zajišťuji na pátečním turnaji SSSR (Spolek sportujících seniorů Radlice). Jsou to tři party, takže to připravuji natřikrát, takže mám celý pátek co dělat. No a v sobotu už vyjíždíme s manželkou někam pryč.

A.cz: Takže jaký je váš recept na aktivní stáří a dlouhověkost?

Pořád musí být aktivní pohyb, činorodost a myslet dopředu. Já nevydržím být v klidu ani v lázních. Po večeři utíkám na ryby, u vody jsem do půl desáté večer. Jak říkala moje babička: "Jak začneš vzpomínat, tak si starý!“

 

Právě se děje

Další zprávy