Zaplněný taneční parket v legendárním newyorském klubu Studio 54 během vrcholné éry diskotékové horečky, 6. listopadu 1979. | Foto: Aktuálně.cz / ČTK / AP / Richard Drew

Třpyt, pád a brána do světa, kde platila jiná pravidla

Každou noc se na 54. ulici v srdci Manhattanu opakoval stejný rituál. Před bývalým operním domem, přetvořeným na klub, se tísnily stovky lidí, kteří doufali, že se dostanou dovnitř a stanou se součástí legendární party. A ve vzduchu se mísila vůně parfémů, piva a marihuany, a tóny zpoza stěn slibovaly únik z reality.

U vstupních dveří stával Marc Benecke, muž s pokerovou tváří. Jako hlavní vyhazovač Studia 54 rozhodoval o osudu každého, kdo byl ve frontě. Hledal jiskru - něco, co by zapadlo do chaotického mixu hostů. Jediným kývnutím dokázal rozdělit svět na ty, kteří patří dovnitř, a ty, kteří rozhodně ne.

Za sametovým provazem se mísili punkáči s milionáři a filmové hvězdy s neznámými kráskami z Brooklynu. Uvnitř vládlo disco, světla, třpytky a svoboda. Drogy, šampaňské a touha po zážitku vytvářely směs, která neměla obdoby. Studio 54 otevřelo své brány 26. dubna 1977, ale vyhaslo již o tři roky později. Za tuto krátkou dobu se však stalo symbolem celé éry - a místem, kde lidé se svými sny i hříchy tančili až do rána.