


Když rodiče poprvé slyší, že jejich dítě má nádorové onemocnění, nejsou většinou schopni vnímat vše, co následuje. Právě proto se přednostka Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole Lucie Šrámková snaží rodinám informace dávkovat postupně. První chvíle podle ní nepatří detailům léčby, ale tomu, aby rodiče vůbec dokázali novou realitu přijmout.

Po diagnóze přichází otázka, proč se to stalo. Rodiče přemýšlejí, zda mohli nemoci nějak zabránit. Jednoznačnou odpověď ale medicína často nemá.
„Řada našich rodičů se někdy trápí tím, co jsme udělali špatně, proč se tohle stalo, čemu jsme se měli vyhnout,“ říká Šrámková, která se dětské hematologii a onkologii v motolské nemocnici věnuje více než 25 let. Na vzniku dětských nádorů se mohou podílet genetické predispozice i prostředí, nelze však jednoduše označit jeden konkrétní faktor. „Nevíme o ničem, co by bylo tak významné, že by to jednoznačně přispělo k rozvoji nádoru v dětském věku.“
V Česku je ročně nově diagnostikováno přibližně 350 až 400 dětí s nádorovým onemocněním. Dobrou zprávou je, že výsledky léčby jsou dnes velmi dobré. „Je to zhruba kolem 80 až 85 procent dětí, které jsou vyléčené. To znamená, to onemocnění se nevrátí,“ uvádí lékařka.
U dětských pacientů je navíc cílem skutečné vyléčení, nikoli jen prodloužení života. „Když je někomu deset, není tak důležité, jestli prodloužíte jeho život o dva, o tři nebo o pět let, ale snažíte se o to, aby byl úplně vyléčený,“ vysvětluje. Stále však existují i typy nádorů, jejichž léčba zůstává velmi obtížná.
Rozpoznat dětský nádor podle jednoho typického příznaku většinou nejde. Pozornost si podle Šrámkové zaslouží například nevysvětlitelná bolest končetiny, která nesouvisí s úrazem a neustupuje, nezvyklé zduření či zvětšení některé části těla nebo u menších dětí výrazné zvětšení břicha či krev v moči.
U leukémie mohou být příznaky mnohem méně nápadné. Dítě může být unavené, slabší a méně výkonné, mohou se objevovat nevysvětlitelné modřiny nebo častější a obtížně zastavitelné krvácení z nosu.
„To jsou všechno věci, které by měly vést ty rodiče k lékaři, k nějakému základnímu vyšetření,“ říká Šrámková. Zároveň ale upozorňuje, že není důvod propadat panice kvůli každé únavě. „Rozhodně nechci říct, že každé unavené dítě má nádorové onemocnění,“ doplňuje lékařka s tím, že důležitější je, pokud obtíže přetrvávají, vracejí se nebo se k nim přidávají další.
Zvláštní skupinou jsou dospívající chlapci. „Máme každý rok řadu kluků, patnácti-, šestnácti-, sedmnáctiletých, kteří se stydí zmínit, že je nějaký problém, a zbytečně přicházejí v mnohem pokročilejší fázi onemocnění,“ upozorňuje lékařka v souvislosti například s nádory varlat.
Vážná diagnóza často vede rodiny také k hledání alternativních doporučení na internetu. Jedním z rozšířených mýtů je představa, že nádor lze „vyhladovět“ drastickým omezením jídla.
Šrámková před takovými postupy varuje velmi důrazně. „Velmi neradi slyšíme různé takové pavědecké teorie o vyhladovění nádoru. Dříve vyhladoví ten člověk než nádor.“
Výživa je během léčby naopak velmi důležitá. Problémem je, že děti často nemají chuť k jídlu a někdy přijímají pouze několik potravin. Na klinice proto pracuje nutriční terapeutka, která s rodinami hledá individuální cestu.
Ideální jsou kvalitní bílkoviny, ovoce, zelenina nebo obiloviny, praxe je ale někdy mnohem prozaičtější. „Pak stejně vidíme, že to dítě má v postýlce křupky a párek, protože nic jiného není ochotné pozřít, takže jsme realisti,“ říká Šrámková.
Psychicky nemusí být nejtěžší léčba těch nejmenších dětí. Pokud malé dítě nic nebolí, má u sebe rodiče a může si hrát, dokáže někdy nemocniční prostředí přijímat překvapivě přirozeně.
„Ty menší děti, jakmile je nic nebolí, mají tam rodiče a koneckonců tam mají i nějaké kamarády, další pacienty, tak vidíte, že jsou úplně v pohodě, veselé, hrají si,“ říká lékařka.
Dospívající už naproti tomu mnohem lépe chápou, co se může stát. „Mnohem víc prožívají nějaké úzkosti, obavy, jsou schopni si domyslet, co může být.“ Právě děti zhruba od deseti či dvanácti let proto podle ní patří k nejnáročnějším pacientům z psychologického hlediska.
Lékaři mohou rodičům říct, že u konkrétní diagnózy existuje například sedmdesáti- nebo devadesátiprocentní šance na vyléčení. U jednoho konkrétního dítěte ale statistika nic neslibuje.
„Vaše dítě se nevyléčí ze 70 nebo 90 procent. Ono se buď vyléčí, nebo nevyléčí,“ vysvětluje Šrámková. Dopředu nelze s naprostou jistotou vědět, jak organismus zareaguje nebo zda se nemoc nevrátí.
Ani dlouhá léta v dětské onkologii člověka podle Šrámkové úplně neobrní. Nejtěžší jsou situace, kdy dítě zemře například kvůli závažné komplikaci a tým zpětně přemýšlí, zda bylo možné něco udělat jinak.
„Člověku někdy ta slza ukápne, zvlášť když vidíte to zoufalství těch rodičů,“ přiznává. Sama navíc pocítila změnu po narození vlastních dětí. „Poté, co jsem se vrátila zpátky naplno do práce po mateřské, extrémně narostl ten soucit s těmi trpícími rodiči, protože si dovedete představit tu jejich úzkost a to jejich zoufalství.“
Práci přitom není jednoduché nechat za dveřmi nemocnice. „Myslím si, že je zdravé občas vypnout, ale ty běžné pracovní všední dny člověk nad těmi věcmi přemýšlí pořád.“ Potřebný odstup jí dávají jiné zájmy, například historie, filozofie nebo cestování.
Zdroj: FACE TO FACE




Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Góly, rekordy i příběhy za nimi. Každé ráno vám pošleme výsledky, rozhovory a aktuální dění ze světa sportu přehledně na jednom místě.



Ruská armáda v pátek zaútočila na zařízení pro skladování energie v ukrajinské Kyjevské oblasti a na nákladní loď v černomořském přístavu Oděsa, uvedlo ruské ministerstvo obrany na Telegramu s tím, že oba objekty byly využívány k vojenským účelům. Moskva také podle agentury Reuters hlásí, že terčem ukrajinského útoku se stal průmyslový podnik na jihu Ruska.



Útočník Patrik Schick má dveře k návratu do české fotbalové reprezentace stále otevřené, před nadcházejícím listopadovým srazem ho ale vedení mužstva znovu neoslovovalo. Na tiskové konferenci k nominaci na zápasy Ligy národů se Španělskem a v Chorvatsku to uvedl generální manažer národních týmů Pavel Nedvěd.



Na sociálních sítích vyvolalo pobouření video z Karlových Varů, které zachycuje pracovníka svozové společnosti při manipulaci s těly uhynulých zvířat. Muž je na záznamu hází z balkonu přímo na korbu svozového vozu. Příspěvek se rychle rozšířil na Facebooku a vyvolal řadu kritických reakcí. Jeho autorka ho později odstranila. Případem se zabývá policie i veterinární správa.



V aktuálním vydání videopodcastu Tečka se vracíme v první části ještě do Prahy, kde Radek Bartoníček mapoval akce na podporu nezávislosti České televize a Českého rozhlasu. Z celodenního pobytu v ulicích metropole nabízí ukázky z rozhovorů a také přibližuje, jak on sám prožíval tyto akce. Páteční Tečka si ovšem všímá i dalších společenských událostí uplynulého týdne, především těch pozitivních.



Samuel Kocanda. Jméno, které znali nejen studenti právnické fakulty, i když tam zmíněný mladík nestudoval. Příběh syna mocného úředníka, který působí na ministerstvu životního prostředí, má nové dějství: policie teenagera obvinila ze znásilnění a podvodu. Kriminalisté uvedli, že se Kocanda jeví jako „zpovykaný egocentrický mladík s tendencí ke zneužívání omamných látek“.