Dožívají se více než 110 let. Vědci zjistili, jakou tajnou zbraň ukrývá jejich krev

Lidé starší 110 let představují celosvětově naprostou raritu. Zároveň však vykazují pozoruhodnou odolnost vůči typickým chorobám stáří – včetně kardiovaskulárních potíží, demence a nádorových onemocnění.

Právě jejich imunitní systém nyní zaujal japonské vědce. Studie publikovaná v časopise Cell Reports, o které informoval také odborný časopis Nature, ukazuje na výrazný nárůst jedné poměrně vzácné skupiny imunitních buněk. Jde o takzvané cytotoxické T-lymfocyty CD4, zkráceně CD4 CTL. Nature upozorňuje, že možná právě tyto buňky mohou zabíjet ty nádorové.

Související

Červené oko po dovolené nemusí být z chloru. Možná máte nebezpečného parazita

S věkem jich přibývá

Výzkumníci z Univerzity v Ósace sledovali celkem 28 lidí. Osm z nich bylo ve věku 70 až 90 let, deset ve věku 100 až 109 let a dalších deset bylo starších 110 let. Rozdíl mezi jednotlivými skupinami byl výrazný. U lidí ve věku 70 až 90 let tvořily CD4 CTL přibližně čtyři procenta všech T-lymfocytů. U stoletých a lidí ve věku 100 až 109 let se jejich podíl zvýšil zhruba na deset procent. U superstaletých dosahoval přibližně 18 procent.

Jinými slovy: čím starší sledovaní lidé byli, tím větší část jejich T-lymfocytů tvořily právě tyto neobvyklé buňky. Výzkum naznačuje, že tato změna imunitního systému může začínat přibližně kolem stého roku života. Není přitom úplně jasné, proč k ní dochází.

„Většina výzkumu stárnutí imunity se soustředila na její úpadek,“ řekl Nature spoluautor studie Kosuke Hashimoto z Univerzity v Ósace. „Naše studie naznačuje, že i v extrémním stáří se imunitní systém může stále selektivně přizpůsobovat.“ A právě v tom může být nejzajímavější část objevu.

Imunita nemusí jen slábnout

Představa, že imunitní systém s věkem jednoduše postupně chátrá, je podle vědců příliš jednoduchá. CD4 CTL jsou zvláštní typ T-lymfocytů. T-lymfocyty obecně pomáhají imunitnímu systému rozpoznávat a likvidovat buňky, které představují hrozbu.

Cytotoxické buňky jsou přitom schopné napadené buňky přímo ničit. Objevují se například při virových infekcích a existují důkazy, že dokážou ničit také některé nádorové buňky, včetně buněk rakoviny plic nebo melanomu.

U superstaletých ale vědci zjistili ještě něco. Tyto buňky se u některých lidí výrazně naklonovaly. Když T-lymfocyt narazí na konkrétní antigen, který imunitní systém vyhodnotí jako hrozbu, může se začít množit.

Vznikne tak skupina geneticky podobných buněk zaměřených na stejný problém. U sledovaných tvořily některé takové klony překvapivě velkou část CD4 CTL. V jednom ze vzorků například stejný klon představoval 53,8 procenta těchto buněk. To může znamenat, že imunitní systém těchto lidí dlouhodobě reaguje na nějaký konkrétní podnět.

Mohou hlídat vznikající nádor?

Tady začíná být výzkum obzvlášť zajímavý – ale také nejistý. Vědci porovnávali receptory nejčastějších CD4 CTL s databází receptorů těchto buněk. Přibližně třicet nalezených sekvencí odpovídalo sekvencím známým u lidí s rakovinou. Nejčastější byly shody s pacienty s rakovinou plic.

To přitom neznamená, že lidé ve studii rakovinu měli. Právě naopak. Podle Nature žádný z účastníků neměl v minulosti diagnostikovaný nádor. Jedním z možných vysvětlení proto je, že jejich imunitní systém dokáže zachytit určité hrozby dříve, než se z nich stane klinicky zjistitelná nemoc.

„Tyto zabíječské buňky by mohly být bariérou proti růstu nádorů,“ uvedla pro Nature imunoložka Ana Caetano Faria z Federální univerzity v Minas Gerais v Brazílii.

Zatím nevíme, co přesně buňky dělají

Samotná přítomnost buněk v krvi ale nestačí k tomu, aby vědci mohli jednoznačně říct, jakou mají v těle funkci. Výzkumníci například nevěděli, do jakých tkání tyto buňky putují. Nemohli tedy přímo zjistit, zda skutečně vyhledávají nádorové buňky a ničí je.

A shoda jejich receptorů s receptory nalezenými u pacientů s rakovinou také není důkazem, že právě rakovinu rozpoznávají. Shawn Demehri z Massachusetts General Hospital proto upozornil, že studie ukazuje především na množení těchto buněčných linií v reakci na určitý antigen. Nemusí jít nutně o nádorové buňky.

Výsledek studie proto neznamená, že vědci objevili „buňky dlouhověkosti“ nebo recept na život do 110 let. Superstaletí lidé jsou navíc sami o sobě velmi obtížně zkoumatelnou skupinou. V Japonsku podle Hashimota žije přibližně 150 lidí ve věku 110 let a více. Do samotné studie se jich podařilo získat pouze deset. Malý počet účastníků je proto jedním z důvodů, proč je potřeba výsledky ověřit na větších skupinách.

Výzkum nicméně zapadá do širšího obrazu stárnutí. Už předchozí práce Hashimotova týmu z roku 2019 ukázala, že superstaletí lidé mají nezvykle vysoké množství cytotoxických CD4 T-lymfocytů. Tehdejší analýza tisíců jednotlivých buněk naznačila jejich výrazné klonální množení.

Nová studie tento obraz posouvá dál: podle Nature se zdá, že k nárůstu těchto buněk dochází už kolem stého roku života a že imunitní systém lidí v extrémním věku se může aktivně přizpůsobovat dlouhodobým hrozbám. Co přesně tyto buňky v těle nejstarších lidí dělají, chtějí vědci zjistit v dalším výzkumu. Hashimoto pro Nature uvedl, že jeho tým nyní analyzuje data z jednotlivých buněk a různých tkání mladších lidí. To by mohlo napovědět, kam se CD4 CTL u stoletých a superstaletých dostávají a jakou funkci tam skutečně mají.

Zdroj: nature.com, sciencedirect.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov